Ceny energií v posledních třech měsících rozhodně značně klesly. Evropské ceny zemního plynu se snížily na zhruba 135 eur za MWh, v srpnu letošního roku se přitom ceny pohybovaly až kolem 350 eur za MWh. Evropské ceny elektřiny se za stejné období snížily o více než polovinu. Navíc se Evropě podařilo vytvořit zásoby plynu téměř do posledního místa a jeden z nejteplejších podzimů v historii výrazně snížil spotřebu. Ceny plynu i elektřiny zůstávají ve srovnání s historickými průměry stále vysoké. I po poklesu je dnes plyn 7× dražší než v období 2000—2020, elektřina 10×. Záleží také na kumulativním efektu. Nejde jen o to, jak vysoko ceny vystoupají, ale také o to, jak dlouho se na nich udrží. Dnešní období vysokých cen vypadá, že ještě nějakou dobu potrvá. Chladné období ovšem teprve začíná. Meteorologická zima začala 1. prosince, ta astronomická začne až 21. prosince. Před námi je více než 100 nejchladnějších dní v roce. A i když obecně po teplejším podzimu následuje častěji spíše teplá zima, není to rozhodně železné pravidlo. Zatím prostě nevíme, zda bude sezóna normální, mírná, nebo abnormálně chladná. Pesimisté se obávají zvýšeného výskytu tlakových výší nad Grónskem. Ty mohou blokovat příliv vzduchu z Atlantiku, umožňovat proudění mrazivého vzduchu z vysokých zeměpisných šířek do Evropy a způsobovat chladné dny bez větru, které jsou pro trhy s elektřinou kritické. Optimisté se domnívají, že je tato hrozba přehnaná, a raději vyhlížejí bouře od Atlantiku. Ty by zvýšily produkci větrných elektráren a přinesly relativně teplý oceánský vzduch, který udrží teploty v pásmech, kde by je evropští energetici letos viděli nejraději, tedy co nejvýše. Jak říkají odborníci a pozorovatelé, trhy s energií jsou tak napjaté, že Evropu od vyšších cen, a dokonce i možného krátkodobého nedostatku elektřiny dělí jen pár dní bez větru a s nízkými teplotami. Hlavním symbolem současné energetické krize je zemní plyn a jeho nedostatek, situace s elektřinou ale také není zcela stabilizována. Stále existuje značné riziko, že minimálně v některých oblastech bude nutné požádat spotřebitele o spolupráci v podobě pro ně velmi nepříjemných omezení při snižování poptávky. Lokální výpadky elektřiny jsou stále velmi pravděpodobné, zejména ve Francii, Finsku, Irsku a ve Švédsku. Sdružení evropských společností spravujících rozvodné sítě (ENTSO-E) ve svém zimním výhledu, který zveřejnilo minulý týden, uvedlo: „Situace je pro letošní zimu kritická, ale zvládnutelná.“ To nezní, jako by to nejhorší bylo za námi. Samozřejmě, naše postavení není rozhodně tak hrozné v porovnání s tím, co čeká obyvatele Ukrajiny. Jejich energetickou soustavu totiž Rusko ničí přímo fyzicky. Relativně řečeno, náš diskomfort je tímto pohledem malý, to ale neznamená, že nebude žádný.
Předzvěst, nebo jen zbytečné strašení?
Poslední týdny také nabídly alespoň nějakou představu o tom, jak by se v nepříznivém případě mohla krize v příštích měsících odvíjet. V celé Evropě se téměř zastavila výroba elektřiny z větrných elektráren, což logicky přinutilo rozvodné sítě opřít se o elektrárny plynové, v Německu pak především o uhelné. V minulých letech by situaci mohl do značné míry pomoci vyřešit francouzský jaderný průmysl. Tamní „jádro“ by zvýšilo výrobu a vyváželo elektřinu do velké části západní Evropy. Francie ovšem naopak v tomto období velké objemy elektřiny dováží. Řada francouzských reaktorů totiž shodou okolností stojí kvůli nezbytným opravám nedávno odhalených vad. To trh samozřejmě zasáhlo. Ceny elektřiny tak velmi rychle a velmi prudce vzrostly. V severském regionu se průměrná týdenní cena vyšplhala na 318 eur za MWh, což je třetí nejvyšší týdenní cena v historii. Ext rémně rychle zareagovaly na nepříznivé předpovědi počasí ceny na britském trhu, který je od zbytku Evropy relativně odříznutý. Podle předpovědi měla v prvním prosincovém týdnu výroba z větrných elektráren podle některých scénářů klesnout v průměru na pouhý 1 GW proti 20 GW z druhé poloviny listopadu. Spotové ceny elektřiny se pohybovaly i nad hodnotou 1 000 liber za MWh (tedy cca 28 000 Kč/MWh). Na spotové burze EPEX Spot vystoupala na následující dny v některých případech dokonce i přes 1 200 liber za MWh (tj. 35 000 Kč/MWh). V Německu navíc nefoukalo, a tamní producenti proto udělali jediné, co mohli, pokud neměli přestat vyrábět: spustili své uhelné elektrárny. Během přelomového týdne mezi prosincem a listopadem z uhelných zdrojů pocházelo 40 % v Německu vyrobené elektřiny. Německá energetika byla v těchto dnech obzvláště uhlíkově intenzivní. Vyprodukovala extrémně vysoké množství CO2, v některých dnech to bylo i přes 700 g tohoto plynu na jednu vyrobenou kilowatthodinu. Děsivým scénářem se tak stává tzv. „Dunkelflaute“, což je výraz, pro který neexistuje v češtině (ani v jiném jazyce, pokud vím) ekvivalent. Dal by se snad přeložit jako „temné bezvětří“ a označuje tedy okamžiky, kdy v důsledku panujících meteorologických podmínek dochází k nízké výrobě energie z větrných i solárních elektráren zároveň. Pokud by k takové události došlo, ceny energií velmi pravděpodobně znovu rychle porostou. Kontinent nečeká blackout, ale křehká rovnováha, které se v posledních měsících podařilo dosáhnout, se může zhroutit. Evropští spotřebitelé mohou začít panikařit a vyděšení lidé se obvykle nechovají racionálně z pohledu svých nejlepších dlouhodobých zájmů.
Peníze a průmysl
Existují také další důvody k obavám. Třeba Javier Blas, známý energetický reportér agentury Bloomberg, považuje za obzvláště nebezpečné dva. Prvním je ohromné finanční břemeno, které na sebe Evropa vzala ve snaze udržet maloobchodní ceny elektřiny a plynu na uzdě. Domácnosti a malé podniky zatím krizi z velké části ustály do značné míry proto, že vlády je ochránily před dopady vysokých cen. Dotace ovšem nemohou vydržet věčně. Náklady se vyplatí, pokud přinesou porážku ruského prezidenta Vladimira Putina, ale přesto se stávají dluhem, který i přes ujišťování budou vlády (českou nevyjímaje) muset podobně v budoucnu vyrovnat i s pomocí zvyšování daní. Druhým faktorem, který si zrovna čtenáři Technického týdeníku jistě velmi bolestivě uvědomují, je vliv současné situace na průmysl. Ačkoli jsou ceny nižší než v červenci a srpnu, jsou natolik vysoké, že pro výrobní sektor představují značnou zátěž. Když Rusko koncem února napadlo Ukrajinu, řada podniků se začala okamžitě připravovat na energetickou krizi. Nikdo však nevěděl, jak dlouho může trvat. Někteří se domnívali, že přijdou těžké dny a týdny. Pesimisté se obávali, že problémy budou přetrvávat měsíce — a právě oni měli nakonec pravdu. V tuto chvíli se ale najdou i pesimisté, kteří se bojí, že problém vysokých cen se potáhne celé roky. A protože tolik závisí třeba také na vrtošivých tlakových výších nad Atlantikem, alespoň zčásti nám nezbývá než doufat, že to tak nebude. /jj/
