Ačkoliv technologií pro výstavbu lunární základy bylo za poslední desetiletí představeno již nemálo, obvykle narážejí na problém dopravy velkého množství materiálu ze Země. Nyní se zdá, že problém by mohl vyřešit 3D tisk využívající horninu, které je na Měsíci více než dost. Závody v dobývání kosmu pokračují. Letos se zájem upírá především na Mars, kam své mise vypravily Spojené státy, Čína a Spojené arabské emiráty. Své plány s Marsem však mají i soukromí podnikatelé, kteří by tam chtěli někdy v budoucnu založit lidskou kolonii. Buďme ale skromnější a podívejme se na to, jak to vypadá s možností výstavby kolonie na nám bližším přirozeném satelitu Země, na Měsíci. Nejrůznějších vizí lunární základny existuje spousta. Konkrétní plány sice zatím chybějí, ale každý začátek je těžký. Americká vize uvažuje na Měsíci se stavbou navzájem propojených nafukovacích modulů, své plány mají Japonci, kteří by chtěli ve spolupráci s americkou NASA na Měsíci stavět z betonu, složeného z tamního prachu, vody z rozmrzlého ledu a při tom intenzivně využívat solárních elektráren.
O 3D tisku uvažují NASA i ESA Ovšem s postupem rozvoje technologií 3D tisku nejen v průmyslu, ale také ve stavebnictví hledá několik společností její využití i pro Měsíc. Americká ICON Technology spolu s dánským ateliérem BIG a newyorským Space Exploration Architecture jí nabízí americké NASA, podobně však spolupracuje i britské architektonické studio Foster + Partners s evropskou vesmírnou agenturou ESA. U všech těchto myšlenek 3D tisku je snahou využívat v co největší míře materiál, kterého je na Měsíci dostatek, tedy měsíční půdu či prach nazývaný regolit. Regolit je vrstva nezpevněného horninového materiálu, která se obecně vyskytuje na všech vesmírných tělesech, vedle Měsíce i na Zemi nebo Marsu. Na Zemi má regolit formu nečistot, půdy, písku a dalších složek, které se tvoří v důsledku přirozeného zvětrávání a biologických procesů. Regolit na povrchu Měsíce, formovaný po miliardy let neustálými dopady meteoritů a dosahující hloubky od 4 do 15 m, je ostřejší a abrazivnější, což vědci vysvětlují tím, že na Měsíci není pro přirozený proces zvětrávání atmosféra ani tekoucí voda. Co je pro budoucí mise na Měsíc v regolitu ještě zajímavé a co zjistily pozemské zkoušky této měsíční horniny, je, že asi 45 % její hmotnosti tvoří kyslík vázaný v oxidech kovů, což dává příslib i podmínkám pro život budoucích lunárních osadníků.
Testování zařízení pro 3D tisk má za sebou první úspěšné zkoušky Podle Institutu pro kosmické systémy (IRAS) při TU v Braunschweigu je lunární regolit právě tím vhodným základním stavebním materiálem v rámci už zmiňovaných aditivních 3D technologií. Spolu s Laser Zentrum Hannover (LZH) byly v projektu Moonrise prováděné zkoušky natavování laserem materiálu s identickým složením k lunárnímu prachu, které by se daly využít v budoucnu přímo na Měsíci k 3D tiskovým technologiím pro tvorbu stavebních bloků. V LZH byla pro tyto účely vyvinuta speciální laserová hlava, která by vydržela i působení vesmírných nepříznivých podmínek. Testy natavování probíhaly i ve vakuu, jak za stavu úplné beztíže, tak pod měsíční gravitací. Laserová hlava byla uchycena na ramenu robotu Mira3D a stejným způsobem by se mělo postupovat v budoucnu i na Měsíci. Prototyp mobilního kolového robotu s pracovním ramenem délky 1 300 mm Mira3D vyvinuli na TU Braunschweig na bázi mobilní platformy Inook Heros 444 a robotického ramena Universal Robots UR 10. Ovládání je řešeno dálkově, pomocí vhodných senzorů a algoritmů je schopen autonomní navigace. Předností robotu je i dobrá ochrana proti prachu, důležitá pro podmínky na Měsíci. /Jiří Šmíd/
