Před 410 miliony let bychom se zde vznášeli nad korálovým útesem a nalézali se v oblasti rovníku. Dnes jsme o 51 stupňů zeměpisné šířky severněji a po korálovém útesu zbyly jen památky ve formě ložisek vápence. Zato ale slavného. Tak zvaný koněpruský vápenec, který dostal svůj název podle krasové oblasti, jejíž je součástí, je známý již od 10. století, kdy se tu s těžbou vápenců začalo. Velký rozvoj vápenictví nastal ve 14. století za vlády Karla IV., který se proslavil výstavbou hradů a kamenných kostelů. Pálení vápna se tehdy příliš nelišilo od způsobu známého již ze starověku, zvláště z Říma. Pece byly většinou trychtýřovité s kulatým nebo elipsovým průřezem, vyzdívaly se cihlami a vytápěly dřívím. K dalšímu rozvoji této činnosti, ale především průmyslové těžby vápenců, došlo v 19. století, kdy se výrazně zvýšila poptávka po páleném vápnu při prudkém rozvoji stavebnictví, zemědělství a cukrovarnictví. Začaly se stavět moderní pece a z dříve řemeslné výroby se stalo samostatné průmyslové odvětví.
Čertovy schody
Do první poloviny minulého století existoval v oblasti Národního přírodního parku Kobyla a Zlatý kůň větší počet menších lomů, které dodávaly vápenec pro vápenky a cementárny v přilehlých městech a obcích. V 50. letech už však kapacita přestala dostačovat, proto se rozhodlo o otevření velkolomu Čertovy schody a současně i moderní vápenky se stejným názvem. Jméno Čertovy schody si stavby vypůjčily z krajového místopisu. Pozůstatky kdysi obrovského korálového útesu se po milionech let v krajině ukazovaly jako bílé skalky o velikosti 5 až 6 metrů, vyčnívající z poměrně příkré stráně zarostlé vegetací. Vypadaly jako obrovské schody; schody pro čerta. Dalším mezníkem v dějinách vápenky Čertovy schody se stal rok 1992, kdy se dostala do vlastnictví belgické společnosti Lhoist Group. Ta také začala s rozsáhlou modernizací celého provozu, která pokračuje až do dnes. O tom svědčí také výstavba nové kompresorovny, zajišťující výrobu stlačeného vzduchu pro provoz pecí na vypalování vápna. Ale nejen to. „Stará kompresorovna dodávala vzduch jak ovládací, tak i dopravní,“ vysvětluje technický manažer Ing. Marek Smatana. „Požadavky na zvláště dopravní vzduch však stále narůstají, a tak stará kompresorovna již nestačila. To byl důvod, proč jsme se nerozhodli pro pouhou modernizaci stávající kompresorovny, ale pro výstavbu další, zcela nové.“
Vápno od čerta
Vápenec odstřelený v lomu se pomocí těžební techniky dopravuje do drtičů a třídičů. Tím se rozdělí na frakce o různé granulometrii. Na odlišné velikosti jsou také koncipovány vypalovací šachtové pece, z nichž největší má kapacitu neuvěřitelných 600 tun! Nadrcený vápenec se plní do pecí shora, zdola z nich vypadává vypálené kusové vápno, které odtud odchází pásovou dopravou do sil. Vlastní silo má každá z pecí a do každého z nich se vejde 500 t vápna. Silo se naplní za přibližně 18 h. Na sila navazují linky určené k výrobě jednotlivých produktů. Patří k nim mlýny na přípravu mletého vápna nebo zařízení na hašení vápna. Vápenka Čertovy schody dodává svým zákazníkům 10 druhů mletého vápna a tři druhy hydrátu. Tím nejznámějším je jistě tzv. čerťák – bílé hašené práškové vápno určené ke klasické výrobě malt, omítek a štuků přímo na stavbě. Bez přehánění lze říct, že bez stlačeného vzduchu by to tady nešlo. Je nutný pro provoz pecí, zajišťuje pneumatickou dopravu, čistí filtry... „V posledních letech se nám stávalo, že jsme měli záložní bypass pro stlačený vzduch stále otevřený, přesto jsme byli s jeho kapacitou na hraně,“ říká Ing. Marek Smatana. „Přibyly nám nové filtry a především nové spotřebiče, hlavně pneumatické dopravníky. Proto jsme se rozhodli pro vypsání výběrového řízení na výstavbu zcela nové kompresorovny.“
Vítězem je Kaeser
Nutnost vyhovět vysoké poptávce po stlačeném vzduchu ve vápence nebyla jediným kritériem výběrového řízení. Kompresorovna se nalézá přímo uprostřed provozu, kde jsou velmi náročné podmínky. V bezprostřední blízkosti se skladuje palivo, takže se zde práší. V zimě hrozí zamrznutí, v létě přehřátí. „Z těchto důvodů jsme se rozhodli pro řešení, které nám nabídla společnost Kaeser ,“ vysvětluje Smatana. „Instalací výlučně adsorpčních vymrazovacích sušiček od tohoto výrobce se nám nakonec opravdu podařilo výrazně snížit vlhkost. Je to sice řešení o něco dražší, ale rozhodně spolehlivější.“ Dalším momentem, který rozhodl o vítězství společnosti Kaeser v této soutěži, byla nabídka servisních služeb, tzv. full service. Jeho výhodou je, že zákazník neplatí žádný paušál, ale pouze za čas, který stroje skutečně odjedou. Obrovskou výhodou je rovněž 5letá záruka a nepřetržité služby servisních techniků, a to i víkendové.
Bydlí pod sily
Novou kompresorovnou, která vznikla rozšířením té původní, nás provází procesní inženýr Ing. Antonín Franěk. „Vzduch se do kompresorovny nasává přes dva ventilátory z vedlejší místnosti vybavené filtrem proti prašnosti,“ ukazuje. „Jeden z nich je větší, druhý menší. Jejich výkon se poměrně složitě kombinuje, aby do kompresorovny přicházelo přesně tolik vzduchu, kolik je ho v daném okamžiku potřeba.“ Přes vzdušník vzduch dále pokračuje do dvou adsorpčních vymrazovacích sušiček Kaeser DC266E, kde se zbaví přebytečné vlhkosti. Poté je již připraven ke vstupu do některého ze tří suchoběžných 8,5barových, 90kW kompresorů DSD 172. Dva z nich jsou trvale v provozu, třetí je záložní. Co nás ale nejvíce překvapuje, je čistota celé místnosti. Kompresory i sušičky jsou zaprášeny jen minimálně, a to jsme v provozu opravdu nečekali. „Celá kompresorovna je nejen vybavena filtrem, ale také hlídána přetlakem, aby se co možná nejvíce zamezilo vstupu prachu z okolního prostředí,“ doplňuje Antonín Franěk. I přesto ale kompresory pro jistotu neobsahují frekvenční měniče, které jsou na prach náchylné. Důmyslně je zde řešená i rekuperace tepla. Pokud je venku horko, vzduch z chladičů se vyfukuje ven. Je-li zima, fouká se dovnitř a kompresorovnu tak vytápí. „Lom i vápenka se nalézají v centru Chráněné krajinné oblasti, proto jsou na nás pochopitelně kladeny vysoké nároky z hlediska ochrany životního prostředí,“ upozorňuje Antonín Franěk. „Nemáme zde proto například standardní odlučovače, ale speciální pro tyto podmínky. V zásadě se v nich odděluje olej od vody. Vzhledem k našemu umístění zde nemáme tolik ropných látek,“ dodává. „Samozřejmostí pak jsou pravidelné odběry vzorků a přísná kontrola odpadů.“ /f/
Převzato z Kaeser Report 2/2013 s laskavým svolením společnosti Kaeser kompressoren s. r. o.