Během léta se rozběhlo další kolo velké zkoušky dalších slibných typů léčby covidu-19. Zkouška by měla probíhat zhruba ve čtyřech desítkách zemí, první z nich je Finsko. V rámci nové fáze celosvětové studie Solidarita (Solidarity), kterou vede Světová zdravotnická organizace (WHO), se budou zkoušet účinky tří látek původně určených pro jiné nákazy. Nové kolo studie zaměřené na covid-19 bude trochu jiné než předchozí, které proběhlo loni na jaře. První kolo Solidarity se do značné míry soustředilo na testy protivirových přípravků. V praxi ovšem mají takové léky omezený účinek. Jejich nasazení je totiž založeno na včasném testování. Velká část pacientů, kteří v důsledku infekce novým koronavirem skončí v nemocnici, už antivirové léky v podstatě nepotřebuje. Byť virus může v těle dále škodit, u hospitalizovaných pacientů za velkou část potíží může především jejich vlastní imunita. Prokazatelně účinné léky nasazované v počátcích boje proti covidu-19 proto pomáhaly zvládnout reakci imunitního systému. První lék, který prokazatelně snižoval smrtnost u nemocničních pacientů, odhalila v červnu 2020 britská studie Recovery. Byl jím steroid dexametazon, levný a dobře známý přípravek používaný k utlumení „přehnané“ imunity. Ve zkoušce snížil úmrtnost pacientů s nejtěžším průběhem nemoci zhruba o třetinu. Na začátku letošního roku výzkumníci studie Recovery oznámili, že podobný efekt má i tocilizumab silně tlumící jeden konkrétní aspekt imunitní reakce.
Do druhého kola Když se tedy organizátoři druhého kola Solidarity rozhodovali, které přípravky se budou zkoušet dále, zaměřili se právě na tuto oblast. Dnes schválené a ověřené léčebné postupy nemají vždy takové výsledky, jaké by si lékaři přáli. Přesněji řečeno, část pacientů na současnou léčbu nereaguje. V rámci nové zkoušky proto lékaři chtějí léčebný režim u účastníků studie doplnit dalšími přípravky. Odborná komise do experimentu vybrala lék proti rakovině imatinib, monoklonální protilátku infliximab (používá se k léčbě autoimunitních onemocnění) a původně proti malárii určený artesunát. Účinky těchto látek se od sebe poněkud liší. Obecně řečeno, slouží ke ztlumení imunitní reakce, ovšem jinak (nebo jiných částí imunitního systému) než látky, které se dnes proti covidu používají. Mohou se ovšem najít i nové způsoby, jak imunitní reakci zablokovat, a (snad) tím pacientům pomoci. Vybrané látky tak například tlumí „poplašné signály“ imunitních buněk, kterými mobilizují další imunitní odpověď. Byť program Solidarity klade důraz na regulaci imunitní odpovědi na infekci, látky působící přímo proti viru (například monoklonální protilátky, které nakoupilo i Česko), mají v medicíně také své místo. Ovšem hlavně v případě, že je pacient dostane co nejdříve po pozitivním testu. Musí se tedy k pacientům dostat nejlépe v okamžiku, kdy ještě zpravidla nemají závažné potíže a kdy není jasné, jak se dál bude jejich stav vyvíjet.
Pomalý druhý rozjezd Na realizaci druhého kola zkoušky Solidarity se čekalo relativně dlouho. Vždyť hlavní výsledky prvního kola byly zveřejněny již v říjnu 2020. Nebyly povzbudivé, ale byly důležité: data od více než 11 tisíc pacientů ve 400 nemocnicích tehdy pohřbila naděje vkládané hned do několika původně slibných přípravků. Neuspěla kombinace přípravků používaných při léčbě infekce viru HIV (lopinavir/ /ritonavir) ani údajně jeden „průlomový lék“ z počátku minulého roku, který byl založen na použití bílkoviny interferon beta (také slouží v regulaci imunitního systému). Kromě nich neuspěly ani dva mnohem známější léky. Prvním byl původně proti malárii používaný hydroxychlorochin, o kterém se pochvalně několikrát zmínil Donald Trump (a nejen on), druhým pak remdesivir společnosti Gilead. Právě zkouška remdesiviru běžela ještě v době, kdy ostatní tzv. větve studie byly zastaveny. Tento přípravek se zdál být nejslibnějším a experiment pokračoval až do ledna 2021. Úplné výsledky sice ještě nejsou k dispozici, měly by se objevit během několika týdnů, ale nic nenasvědčuje tomu, že by situaci měly změnit. Nezávislá odborná komise vybrala tři přípravky do dalšího kola brzy po skončení prvního, příprava se ovšem protáhla. Hlavní důvody jsou podle organizátorů dva: jedním jsou komplikovaná jednání s výrobci, během kterých se WHO snažila zajistit, aby léky byly dostupné za přijatelné ceny po celém světě (pokud by se ukázalo, že fungují). Déle ve druhém kole trvalo také schvalování zkoušky regulačními úřady a etickými komisemi v jednotlivých účastnických zemích. Spěch už není takový jako v roce 2020. „Na začátku epidemie bylo jasně vidět, že je spousta vůle pracovat mimo meze běžného systému a skutečně urychlit nutné procesy, nyní se zdá, že už je jí méně,“ řekl pro časopis Science John-Arne Røttingen z Norského zdravotního ústavu, který je předsedou realizační komise klinické zkoušky Solidarity. Podle něj je to dobré poučení i do budoucna: dnešní klinické zkoušky nejsou nastaveny pro mimořádné situace, jako je pandemie. „Do budoucna potřebujeme systémy pro zrychlené schvalování léčiv, a to ve všech zemích.“ /jj/
