Nevěřte nikomu, kdo vám bude říkat, že dnešní jaderné elektrárny se dají složit jako stavebnice Lego! Na celém světě nenajdete dvě, které by byly úplně stejné. Při projektování každé JE musí její stavitelé speciálně propočítat úroveň seismické aktivity místa, kde budou stát nové bloky, vzít do úvahy klimatické podmínky, sílu větru, teplotní výkyvy a stovky dalších faktorů. Kromě toho musí nutně počítat i s faktory, které jsou nepředvídatelné. „Při dodávkách pro reaktory VVER musíme pokaždé znovu korigovat parametry našich čerpadel, přičemž vycházíme z konkrétních podmínek provozu a umístění JE. Je to proto, že ruské požadavky na bezpečnost jsou mimořádně vysoké. Ale na druhou stranu jsme díky tomu neustále nuceni zvyšovat úroveň konstruktérských návrhů našeho zařízení,“ říká marketingový ředitel společnosti Sigma Lutín Miroslav Veselý. Po havárii na JE Fukušima došli experti v oblasti jaderné bezpečnosti k závěru, že je nezbytné znovu přezkoumat přístupy k bezpečnosti jaderných elektráren. Americká inženýrská asociace ASME rozpracovala seznam kritérií, která musí budoucí JE splňovat. V doporučeních ASME se zdůrazňuje, že nový přístup k bezpečnosti musí obsahovat „přesně naplánované, vzájemně koordinované a aplikované systémy“. Ty zaručí, že se budou JE „projektovat, stavět, řídit a provozovat tak, aby se předešlo mimořádným událostem a škodám způsobeným únikem radiace v případě havárie. Zároveň je nezbytně nutné brát do úvahy všechna možná rizika“. Experti ASME zvláště zdůraznili, že současné jaderné reaktory musí být schopny vydržet i „události, jejichž pravděpodobnost je mimořádně nízká“. Co to vlastně je „mimořádně nízký stupeň pravděpodobnosti“? Může to být třeba zimní teplota do –45 oC mrazu ve střední Evropě. Nebo větry o síle uragánu. Anebo tropická vedra – zkrátka všechno to, co výrazně vybočuje ze statistických hranic pravděpodobnosti. Buďme realisté – Česká republika se sotva může obávat tsunami nebo zemětřesení o síle 9 stupňů. Ale i v Čechách už řádilo pustošivé tornádo a výkyvy teplot s půlročním předstihem si netroufnou předpovědět ani ti nejzkušenější meteorologové. Již teď žijeme v prostředí, v němž se klimatická kataklyzmata stávají běžnou normou. Lapač taveniny je řešením bezpečnosti jaderných elektráren pro Evropu Hlavním požadavkem bezpečnosti reaktorů je za žádných okolností nepřipustit, aby došlo k mimořádné události, a pokud k ní dojde, zamezit úniku radiace za hranice elektrárny. Francouzská státní korporace Areva (EPR) a ruský Rosatom (VVER 1200 a MIR 1200) ve svých nových projektech berou do úvahy variantu zcela nečekaného vývoje události. Pokud by najednou selhaly všechny klasické bezpečnostní systémy a aktivní zóna reaktoru by se začala tavit, roztavené palivo by steklo do tak zvaného „lapače taveniny“ nebo „lapače aktivní zóny“ a zůstalo tam izolováno neomezeně dlouho. V projektu MIR 1200 je lapačem taveniny nádoba, která je umístěna pod reaktorem. Je naplněna kazetami se speciální „obětní“ látkou, která pohlcuje radiaci. Lapač taveniny má vybudovaný vlastní systém chlazení. Tím pádem dokáže ochránit personál elektrárny i obyvatelstvo před roztaveným palivem a radiací. Myšlenka začlenění lapače aktivní zóny do bezpečnostních systémů jaderné elektrárny u Arevy a Rosatomu vychází z toho, že nové jaderné elektrárny se budou stavět na hustě zalidněném území, kde nelze připustit ani minimální riziko pro obyvatelstvo. Lapače taveniny v projektech EPR a VVER 1200 (MIR 1200) se liší v designu a technických detailech, ale spojuje je to zásadní – odpovědnost za bezpečnost personálu, obyvatel a životního prostředí v okolí elektrárny.
