Transformace hutnického průmyslu v EU je strukturální a bude mít dlouhodobý charakter. Ačkoli se v roce 2014 očekává zlepšení, objemy produkce před vypuknutím celosvětové finanční a ekonomické krize se neobnoví. Situace v České republice je obdobná: podle statistických zjištění současná výroba dosahuje zhruba 75 % objemu z roku 2007. Vyplývá to z Predikce vývoje ocelářského průmyslu u nás pro roky 2013–2015, kterou zpracoval odvětvový svaz Hutnictví železa a představil na semináři v prostorách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. V roce 2012, který pro českou ekonomiku znamenal pokles o 1,2 %, došlo kromě celkové redukce spotřeby oceli také ke snížení zjevné spotřeby oceli, a to o 9,2 %. Do ČR se dováží stále více ocelových produktů. „Globální výrobu táhnou asijské země, především Čína, ta zvýšila svou hutní produkci za posledních 5 let o téměř 50 %,“ konstatoval Jaroslav Raab, viceprezident Odvětvového svazu Hutnictví železa. České ocelářství provázejí určitá specifika. Především se jedná o materiálově i energeticky vysoce náročné odvětví. Analýzy jeho vývoje po roce 2008 signalizují, že tentokrát nejde o „obvyklou cyklickou krizi průmyslu“ a že celkové objemy hutní produkce v EU se na úroveň let 2007–2008 už nevrátí. Těžký průmysl se totiž ze zemí EU přesouvá do tzv. III. zemí, a to se v praxi mj. projevuje poklesem objemových zakázek. Zájem se soustřeďuje spíše na sofi stikovanější výrobky. Díky snížené produkci v roce 2012 byly tržby českých hutníků o cca 14 mld. Kč nižší než v předchozím roce. Tehdy dosahovaly necelých 107 mld. Kč. Experti OSŽH očekávají letošní tržby ve výši okolo 93 mld. Kč. Tuzemská ekonomika zpomaluje v mezikvartálním i v meziročním porovnání. Klesá domácí poptávka: jak investorů po fixním kapitálu, tak odběratelů po zboží a službách pro konečnou spotřebu. Větší část domácí průmyslové produkce (naštěstí) směřuje na export. Řada konkrétních výrob a výrobních kapacit však byla zastavena. S mírným růstem počítají ekonomové až pro rok 2014. Zatímco v ČR objem metalurgické produkce osciluje mezi 75 a 80 % úrovně před začátkem odbytové krize, globální produkce oceli se již pohybuje na úrovni minimálně let 2010–2011.
DRAHÉ VSTUPY Snížení poptávky po ocelových výrobcích ovlivnil mj. cenový vývoj většiny vstupních surovin. „V roce 2012 došlo k průměrnému meziročnímu snížení ceny koksovatelného uhlí o cca 15 %, železného šrotu o cca 10 % a železné rudy až o 22 %,“ dodává Jaroslav Raab. Pro začátek roku 2013 se očekával růst cen s tím, že transakční ceny na konci letošního roku opět poklesnou. Česká ekonomika však nadále stagnuje. Nový faktor představuje ochlazení meziroční dynamiky ve výrobě oceli v Číně. Na aktuálnosti proto nabývá důležitost dlouhodobého a optimálního zabezpečení surovinových vstupů. Experti z britského institutu MEPS (Management Engineering & Production Services) počítají s opětovným růstem komoditních cen již v tomto roce. Pokud se ale nezvýší poptávka po oceli, může to znamenat další ztížení situace pro české hutníky. „Pro opětovné nastartování celkového růstu hutní výroby v ČR je třeba využívat potenciál silných stránek českého průmyslu, jimiž jsou kvalifikovaná pracovní síla a kvalitní výzkumná pracoviště. Ta jsou zapotřebí rovněž pro vývoj inovací, pro zvyšování kvality produkce a pro úspory,“ je přesvědčen Raab. Třebaže čísla za rok 2012 dokumentují všechny atributy recese (což lze doložit i meziročním poklesem přidané hodnoty a zisku), přesto se je experti zdráhají hodnotit jednoznačně negativně. Na jedné straně sice poklesly dodávky, zhoršily se ekonomické ukazatele, snížil se kontrahovaný objem zakázek a tržby meziročně poklesly o 14 %, na druhé straně tato situace přiměla podniky k celé řadě úsporných opatření. Spadají sem jak přechodné odstávky kapacit a snižování počtu pracovníků, tak opatření v oblasti mezd, rozvoj rekvalifikace apod. To ve svém úhrnu umožnilo udržet výrobu i kmenovou zaměstnanost. Rozhodující společnosti dokázaly hospodařit za nepříznivých vnitřních i vnějších podmínek se ziskem. Období úsporných kroků však rozhodně nekončí. Oživení u hlavních odběratelů českých hutníků letos očekávat nelze dříve než na konci roku. To si (bohužel) vyžádá další redukce některých výrobních programů, odklady potřebných investičních záměrů apod.
DRAHÁ EKOLOGIE KONTRA KONKURENCESCHOPNOST? Pro české hutnictví je specifi cká koncentrace do jednoho regionu. Konkrétně: 98 % produkce pochází z Moravskoslezského kraje. Přitom ekologické limity jsou zde jedny z nejpřísnějších v celé EU. I to ovlivňuje konkurenceschopnost českých hutníků, kteří do ekologizace investovali od roku 1993 již přes 94 mld. Kč. Česká metalurgie se díky tomu může pochlubit řadou pozitivních čísel. Mimo jiné poklesy: • emisí tuhých znečišťujících látek o 92 %; • emisí SO2 o 68,7 %; • emisí oxidů dusíku o 64 % a • redukcí produkce odpadu o 57 %. Zvláště tíživé dopady na hospodaření podniků mají příplatky na AZE. „Vláda České republiky musí spolu s tripartitou urychleně řešit podporu alternativních zdrojů energie,“ soudí Vladimír Toman, člen představenstva Odvětvového svazu Hutnictví železa. „V současné podobě zvyšuje ceny elektřiny pro český průmysl výrazně nad ceny, které platí naši konkurenti v okolních zemích. Jen v roce 2013 zaplatí odvětví hutnictví na tuto podporu více než 1 mld. Kč. Pokud to vláda nezačne řešit, hrozí ztráta konkurenceschopnosti a uzavírání průmyslových podniků ve všech odvětvích zpracovatelského průmyslu v ČR.“
MÍRNÝ OPTIMISMUS Díky předchozímu vývoji je finanční kondice většiny společností i nadále na úrovni zajišťující jejich fungování. Míra využití kapacit v technologickém řetězci vloni klesala. Přes přijatá racionalizační opatření mzdová náročnost vloni (i při poklesu výroby) meziročně vzrostla o 11,7 %. Pro úplnost: materiálová náročnost poklesla o 0,4 %. Podle expertů ani letos ještě nedosáhneme cílových parametrů životaschopnosti odvětví jako v období před roky 2007–2008. Byť připadá v úvahu i snížení tvorby zisku a obnovení dynamiky. Co se týká zaměstnanosti: poklesy tržeb a zakázek se nepříznivě neprojevily pouze ve vývoji produktivity práce, ale i na stavu zaměstnanosti. Po razantním snížení tzv. agenturních pracovníků bude pro rok 2014 důležité udržet tzv. kmenovou zaměstnanost, a to i za cenu dočasného uvolnění některých pracovníků z výrobních procesů do projektů vzdělávání a do rekvalifikací.
ČESKÁ METALURGIE VZNÁŠÍ ŘADU POŽADAVKŮ Kromě jiného potřebuje: • optimalizovat strategie zásobování hlavními surovinami; • zabezpečit dostupnost surovin (mj. dosáhnout více než 30% zajištění z vlastních zdrojů) a zlepšit lepší využití tzv. druhotných surovin; • podpořit obchodní vztahy a konkurenceschopnost domácích fi rem; • zajistit dostupné stabilní a cenově přijatelné dodávky energií a • napomoci fi rmám při řešení nezaměstnanosti. Oceláři zformulovali heslo Rovnocenné podmínky pro ocelářství a připomněli, že třebaže se od roku 2004 trvale snižuje energetická i materiálová náročnost této výroby, za původní EU15 a za oborovou špičkou ve světě stále zaostáváme. Metalurgické podniky jsou často obviňovány z emisní zátěže skleníkovými plyny, a to i přes značné prostředky a úsilí, které vynaložily k jejich redukci. Zhoršená kvalita ovzduší nad některými regiony je podle nich důsledkem i jiných průmyslových aktivit a také dopravy, dálkových transferů znečištění apod. EU se snaží snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80 % (oproti roku 1990). Jenže odhad vygenerovaných emisí mimo EU se má do roku 2035 zvětšit o třetinu. Řada ekologických cílů je podle expertů za současného vývoje techniky a moderních metalurgických technologií nesplnitelná. Nerealistické ekologické normy, limity, daně, odvody a poplatky nutně vyústí v jediné: ve ztrátu konkurenceschopnosti evropských metalurgických fi rem, české nevyjímaje.