Edouard Michelin: 150 let od narození zakladatele světoznámého koncernu

Dne 23. června 2009 uplynulo přesně 150 let od narození jedné z nejvýznamnějších osobností pneumatikářského průmyslu a zakladatele francouzského koncernu Michelin – Edouarda Michelina. Z počátku nenaznačovalo vůbec nic, co by mohlo předpovídat významnou kariéru tohoto muže. Edouard Michaelin úspěšně ukončil vysokoškolská studia práv a zabýval se malířstvím, které studoval v Paříži. Roku 1889 mu jeho starší bratr André nabídl, aby podpořil sanaci staršího podniku v Clermont- Ferrandu. Ve svých 30 letech prodal Edouard svůj malířský ateliér v Paříži a převzal vedení výrobce zemědělských strojů i vybraných kaučukových výrobků, mezi které patřily řemeny, ventily a těsnění. Bratr André se věnoval výhradně obchodní činnosti. Základním kamenem „úspěšné historie Michelinu“ byly časté opravy defektních veloplášťů, které museli oba bratři neustále řešit. Brzy si nechali patentovat „snímatelné pláště“ pro cyklisty. Edouard Michelin velmi brzy zjistil účinnost reklamy při soutěžních bojích výrobců veloplášťů a dokonale ji také využil. Při cyklistickém závodě Paříž – Brest – Paříž, který se konal v roce 1891, zvítězil s náskokem plných osmi hodin Charles Terront, který používal demontovatelné pláště Michelin. Již v následujícím roce se po tomto triumfu podařilo firmě Michelin prodat více jako 10 000 veloplášťů. Edouard byl tak přesvědčený o jízdním komfortu vzduchových snímatelných pneumatik, že začal s vývojem těchto plášťů pro větší zatížení, tedy pro drožky a osobní automobily. Díky kreativitě a účasti Michelinu při závodech vozů a úspěšnému boji s konkurencí vyrostla firma raketovým tempem ve známý podnik. V roce 1906 již ve svém hlavním sídle v Clermont-Ferrandu zaměstnávala více jako 4000 pracovníků. K úspěšnosti firmy přispěla vedle výroby pneumatik i výroba disků. V této oblasti se díky své zálibě v kartografii aktivně angažoval bratr André. Také jako odborník s citem pro reklamu se projevil Edouard na světové výstavě v Lyonu v roce 1894. Zde uviděl u jednoho stánku na hromadě naskládané pneumatiky o různých průměrech a ihned prohodil ke svému bratru: „Kdyby zde byly nohy a ramena, vypadalo by to jako člověk“. O tři roky později se poprvé objevuje proslulá Michelinova figurka „Bibendum“, která se stala ojedinělým symbolem známým po celém světě. A další velký úspěch se dostavil v roce 1899, když automobil, jehož kola byla vybavena pneumatikami Michelin, překonal hranici 100 kilometrů za hodinu. Díky dynamickému a tvořivému vedení firmy Michelin pak následovaly další inovace. Stačí připomenout rok 1913, kdy je patentováno snímatelné ocelové kolo, což vedlo ke vzniku pátého, tedy rezervního kola. O čtyři roky později se opět zásluhou firmy Michelin objevila první pneumatika s vylepšeným běhounem. A umožnila, aby lépe přilnula k vozovce. A měla delší životnost. V roce 1919 přichází firma Edouarda Michelina s takzvanými kordovými pneumatikami. Vyznačují se tím, že místo několika vrstev běžné tkané látky se užívá paralelních vrstev pevných tlustých vláken z bavlny s dlouhými vlákny. Ani v následujících letech u firmy neusnuli na vavřínech. Svědčí o tom například rok 1938, kdy se objevily „ocelové“ pneumatiky. A to už byl skutečný základ pozdějších radiálních pneumatik s ocelovým kordem. K jejich patentování ale došlo až v červnu 1946, tedy po skončení druhé světové války. V dalším období Michelin zaznamenal velké obchodní úspěchy, zejména se zmíněnými radiálními pneumatikami, a to jak pro osobní, tak pro nákladní automobily a traktory. A když se ke svému prvnímu letu v roce 1969 od země odpoutal první francouzskobritský nadzvukový letoun Concorde, nesly pneumatiky kol jeho podvozku označení Michelin. Ale této slavné etapy se již zakladatelé firmy nedožili. Edouard skonal 25. srpna 1940 a jeho starší bratr André roku 1931. Leč rodové jméno Michelin z moderních dějin nevymizelo. Francois Michelin, vnuk Edouarda, řídil společnost – nyní již nazvanou Michelin Group – do roku 1999. A v čele firmy se právě letos opět objevilo jméno zakladatele, když 36letý Edouard Michelin, absolvent strojírenství a École Centrale de Paris, převzal štafetu generálního ředitele po otci, který zastával různé manažerské pozice ve firmě, od vedení výzkumu přes marketing až po odbyt a měl všechny předpoklady zdárně pokračovat v díle, které začal jeho pradědeček. Bohužel mu osud nepřál. Zemřel 26. května 2006 při lodním neštěstí u ostrova Ile de Sein při západním pobřeží Francie poté, co se vydal na moře rybařit a jeho loď ztroskotala.