O potřebách, které nepotřebujeme
Před pár dny jsem plna nadšení vyprávěla ve společnosti o svých zážitcích z Hannoverského veletrhu a tu mi jeden z posluchačů položil velmi záludnou otázku: „Co je vlastně tím pravým hnacím motorem Průmyslu 4.0? Potřebujeme vyrábět víc nebo vydělávat víc? Proč vlastně potřebujeme vše digitalizovat, integrovat a komunikovat?“ Spontánně jsem mu začala vysvětlovat, jak za vším stojí jednak přirozený vývoj, ale hlavně pak rostoucí tlak trhu. Že v dnešní době uspěje jen ten, kdo přichází trvale s něčím novým a kdo je schopen to „nové“ dodat na trh co nejrychleji. Proto potřebujeme digitalizaci již v konstrukci a virtuální prototypování a plně automatizovanou výrobu a kvalitní správu (big) dat a komunikaci se zákazníkem a všechny ty další věci, o kterých Průmysl 4.0 hovoří. S každou další větou jsem ale začala být víc a víc nejistá a tazatel se tvářil čím dál tím víc jako člověk, který čeká odpověď na svoji otázku, ale ta nepřichází. Velkým tématem současných průmyslových aplikací je elektrotechnický průmysl, konkrétně výroba mobilních telefonů, tabletů apod. Je to obrovský trh, kde záleží především na rychlosti výroby a efektivitě. Proto se spousta firem vrhla na inovace vlastních produktů, aby co nejlépe vyhovovaly potřebám tohoto sektoru: malé robůtky, malé lisy, bezobslužné linky. Důvod je zřejmý – každý chce mít každý rok nový mobil a nový tablet. Proč to ale chceme? Nejspíš proto, že si myslíme (jsme přesvědčeni!) o tom, že to potřebujeme. Další novinkou blízké budoucnosti má být komunikace C2B, tedy customer-to-business, neboli česky zákazník průmyslu. Lidi už prý nebudou chtít sériově vyráběné produkty, ale individuálně přizpůsobené vlastním potřebám a vkusu. Zákazník tedy bude sám diktovat výrobcům, co mají vyrábět. Kdo bude mít na sobě konfekci, sedět v sériovém autě a na ruce mít hodinky z katalogu, bude zřejmě brzy zcela „out“. Možná tomu opravdu i tak bude, ale obávám se, že se tyto „pseudopotřeby“ budou týkat jen velmi malého zlomku světové populace. „Zbytek“, který ale bude ve skutečnosti představovat většinu, bude řešit zcela základní potřeby, kterými jsou dostatek jídla, pitné vody, vzdělání pro děti a slušná práce za odpovídající mzdu. Velké varování už dnes přichází z Číny. Dodavatelé automatizace a robotiky se radují, poněvadž Čína se rozhodla vyřešit svůj problém s obrovským nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a současně rostoucích nároků Číňanů na mzdy tím, že lidi jednoduše vynechá a bude stavět bezobslužné, plně automatizované továrny. Nakoupit roboty je svým způsobem snazší a levnější než vychovat zástupy nových pracovníků. Stáváme se tak svědky dalšího pokusu v dějinách přeskočit jednu vývojovou etapu. Minulý pokus o modernizaci společnosti, který se nechvalně proslavil jako Čínská kulturní revoluce, skončil smrtí statisíců lidí a hladomorem. Vlastností dějin bohužel je, že se opakují. Nedejbůh, aby výsledek 4. průmyslové revoluce, zvláště v Číně, byl podobný.Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka
