Milí čtenáři, letos je tomu právě 50 let, co meteorolog Edward Lorenz uveřejnil v časopise Journal of the Atmospheric Sciences článek s názvem Deterministic Nonperiodic Flow. Jím otevřel dokořán tehdy již pootevřené dveře do krajiny zcela nového vědeckého paradigmatu, kterému se záhy začalo říkat teorie chaosu. V této krajině pak její první návštěvníci nacházeli podivuhodné objekty, dnes všeobecně známé pod názvem fraktály, které bizarností svých tvarů a křiklavostí svých barev jakoby chtěly poukázat na to, že mechanistické paradigma, tak jak je formuloval například slavný francouzský vědec Pierre Simon de Laplace, bylo pouhou iluzí. Tato představa se však začala drolit již mnohem dříve, krátce po Laplaceově smrti. Termodynamika zásadním způsobem přispěla k odhalení toho, že svět není velký hodinový stroj. Některé jeho části sice jako stroje pracovat mohou, to připouštějí i Ilya Prigogine a Isabelle Stengersová, autoři slavné knihy Řád z chaosu, ty jsou však uzavřenými systémy a v celku světa tvoří spíše výjimečné útvary. Jeho větší část funguje jinak, jako systémy otevřené, neuspořádané, chaotické, v nichž se odehrávají děje, které jsou nevratné. Podle některých názorů znamenal vznik teorie chaosu nejdramatičtější změnu v pohledu na přírodní dění od dob Isaaca Newtona. Jde skutečně mnohem spíše o novou perspektivu než o teorii, protože se nevztahuje pouze na určitý fyzikální jev nebo soubor jevů, ale umožňuje nové analytické postupy aplikovat v duchu sobě vlastní otevřenosti napříč vědními obory. Během posledních 50 let se tak veřejnost postupně dozvídala, že chaotické chování se může objevit na nejrůznějších místech, počínaje planetárními systémy přes obchodní cykly a konče třeba šířením pomluv. Nejeden laik však může k těmto jistě pozoruhodným poznatkům zaujmout poněkud zdrženlivý postoj. Vědci jako kdyby byli po generace slepí k tomu, s čím se člověk setkává zcela běžně: že drobná odchylka v každodenním dění může mít nedozírné následky. Možná právě proto však bylo třeba přijít s pro širokou veřejnost efektním „efektem motýlích křídel“, aby si znovu a lépe uvědomila to, že svět, a zvláště ten lidský, je velmi komplexní, a proto i jevy na první pohled jednoduché nebudou
