FHR vyvíjí radiolokační systém, který by zavěšený na dron mohl propátrávat krizové oblasti, hledat zasypané osoby, detekovat jejich stav a případně i dohlížet na životní funkce více zachraňovaných osob současně. Katastrofy, kdy dochází k zasypání lidí, ať už vlivem přírodních událostí, jako je zemětřesení, nebo sněhové laviny, případně z jiných důvodů, provázejí lidstvo od nepaměti. Snahou záchranářů je zasypané co nejrychleji objevit a zachránit. Způsobů a technologií, které mohou pomoci, je více, jedním z nich jsou radarová zařízení. Ta většinou zatím bývají pouze statická, tedy nastavená na jednom místě, odkud v závislosti na výkonu radaru dosáhnou do vzdálenosti tak 20 až 30 m. Pokud jde o katastrofy většího rozsahu, je ovšem tato vzdálenost neúměrně krátká. Radarový systém vysílá elektromagnetické záření v mikrovlnném rozsahu. Vlny radaru se částečně odrážejí na troskách, částečně však jimi procházejí, a obdobně je tomu tak, i pokud narazí na zasypanou oběť. Díky odrazům od těla zavaleného lze pak jeho přítomnost detekovat. Vzdálenost v závalu lze následně vypočítat z doby, za kterou odražený signál dorazí zpět k detektoru radaru. Užitečným doplněním radarových systémů je už také technologie, která u lokalizované zasypané osoby dokáže navíc určit její stav. Zda ještě žije, nebo již ne. To se může ukázat jako zvláště užitečné v případě pátrání po více osobách, kdy je na místě jen omezená kapacita vyhledávání a hlavně vyprošťování. Pokud je člověk zasypán, ale ještě žije, jeho tělo vykazuje určité činnosti, a to i ve stavu bezvědomí. Mohou to být především mimovolné pohyby těla odvozené od srdečního pulzu a pohyby hrudníku. I když jde o změny v rozsahu několika set mikrometrů, jsou dostatečné k tomu, aby měly vliv na radarové paprsky, změnu fáze signálu. U těchto radarových systémů je ovšem důležité, aby šlo o mobilní zařízení. Takové, jaké například v provedení vyvinutém NASA použila poprvé pátrací skupina po ničivém zemětřesení v Nepálu v roce 2015. Záchranný přístroj s názvem FINDER (Finding Individuals for Disaster and Emergency Response) má velikost příručního zavazadla, ke kterému je připojen robustní ovládací notebook. Podle NASA dokáže registrovat tep a dýchání člověka na vzdálenost 30 m vzduchem a na 7 až 20 m přes překážky, jako je pevný beton, bláto či suť. Na stejném principu vyvíjí mobilní radarový systém ve Fraunhoferově ústavu FHR (Fraunhofer-Institut für Hochfrequenzphysik und Radartechnik). Jejich cílem je navíc vyvinout provedení, které by při zavěšení na dron mohlo propátrat i větší krizovou oblast. Data by se odesílala mobilnímu pozemnímu týmu, který by zraněné měl vysvobodit a poskytnout jim zdravotní péči. Navíc chce FHR nabídnout svůj systém i v obráceném postoji. Pokud je zařízení umístěno napevno, třeba na stativu, lze jím detekovat známky života osob vyskytujících se v okolí zařízení. To se může hodit při analýze životních funkcí u vícero zraněných, kteří například dostávají po zemětřesení první pomoc. Algoritmus hlídá především projevy činnosti srdce a dechu s přiřazením příslušné zraněné osobě. /jš/
