Deset let akciové společnosti ČEPS

„Když společnost ČEPS v roce 1998 vznikala, dostala do vínku několik velmi náročných úkolů: Vybudovat nový jednotný dispečink, připravit přenosovou soustavu na vstup ČR do Evropské unie a plně ji integrovat s ostatními evropskými soustavami, zavést nový způsob obchodu s elektřinou a změnit model řízení výrobních zdrojů v přenosové soustavě – a přitom všem dostatečně investovat do obnovy a modernizace,“ řekl ku příležitosti říjnových oslav desátého výročí založení firmy generální ředitel Ing. Vladimír Tošovský. Společnost ČEPS je ze zákona vlastníkem a jediným provozovatelem přenosové soustavy ČR. Ta je tvořena vedením velmi vysokého a zvláště vysokého napětí 220 a 400 kV. Posláním společnosti je zajišťovat spolehlivé provozování a rozvoj přenosové soustavy, mezinárodní spolupráci v rámci propojených soustav a poskytovat koncovým uživatelům přenos elektřiny, systémové služby a nediskriminační přístup k přenosové soustavě za konkurenceschopné ceny. Vznik společnosti Současná podoba české přenosové soustavy vznikala od 50. let minulého století. V roce 1950 byly doposud izolované přenosové systémy spojeny do jednoho celku a elektrárny na celém území republiky díky tomu mohly začít spolupracovat. V různých organizačních podobách byla soustava součástí centrálně řízené energetiky až do roku 1998. Tehdy padlo rozhodnutí vyjmout z akciové společnosti ČEZ divizi přenosová soustava. Samostatnou činnost zahájila pod dnešním názvem ČEPS, a.s. Tímto krokem bylo v porovnání s většinou evropského kontinentu v předstihu realizováno vlastnické oddělení přenosu od výroby a distribuce elektřiny, které je cílem třetího liberalizačního balíčku EU vydaného v roce 2007. Česká republika je právem označována za ukázkový příklad liberalizace trhu s elektřinou. I svými technickými parametry se naše přenosová soustava řadí k nejvyspělejším energetickým systémům evropského kontinentu. Vývoj dispečinku Od založení firmy se za účelem splnění zmíněných cílů mnohé změnilo, počínaje sídlem společnosti. Ústřední dispečink byl původně umístěn v paláci Škoda na Jungmannově náměstí. Až v roce 2000 byl sloučen s dispečerským centrem oblastního, tj. Českého dispečinku, jenž sídlil v Praze na Bohdalci. Vznikl tak nový Ústřední dispečink a potažmo i nové hlavní sídlo firmy. Oblastní dispečink pro Moravu zůstal v Ostravě. Většina zásadních změn přišla v důsledku technologických inovací. V rámci modernizace přenosové soustavy došlo k přechodu na dálkové ovládání stanic přenosové soustavy. Několikrát došlo i k výměně samotného dispečerského systému. K posledním inovacím zavdaly podnět mimo jiné i závažné poruchové události v roce 2006. Do ověřovacího provozu byl v pořadí již třetí, tentokrát však sjednocený dispečerský systém spuštěn v září roku 2007. V plném rozsahu byl implementován počátkem letošního roku. Je výsledkem spolupráce ČEPS a firmy ELEKTROSYSTEM, a. s. Upgrade stávajících dispečerských systémů proběhl především v části operativního řízení, tj. systému SCADA/EMS. Nový dispečerský systém splňuje požadavky vysoké dostupnosti a bezpečnostní odolnosti v souladu s mezinárodními standardy. Umožňuje efektivní řešení systémových poruch, plně zajišťuje automatické řízení a poskytuje více podpůrných nástrojů pro rozhodování dispečera. Všechna tato opatření zaručují větší kontrolu, ale zároveň zvyšují nároky na schopnosti dispečerů, kteří mají daleko větší zodpovědnost. Technologický pokrok naopak umožňuje vyšší úroveň vzdělávání dispečerů. Dispečeři ČEPS již více než tři roky využívají trenažér v německém Duisburgu, jenž umožňuje simulaci krizových situací a nácvik jejich řešení. V nedaleké budoucnosti by měl být podobný trenažér zkonstruován i v České republice. Změny v řízení výrobních zdrojů a nový systém obchodování V roce 2002 se naplno rozběhl přechod na nový model řízení výrobních zdrojů v elektrizační soustavě. V minulosti byl tento proces centralizován. Nyní je veškeré řízení výroby elektřiny pro plnění smluvených dodávek zajišťováno pouze výrobci. ČEPS však mimo jiné odpovídá za okamžitou výkonovou rovnováhu mezi výrobou a spotřebou elektrické energie v ČR. Za tímto účelem ČEPS nakupuje podpůrné služby, které následně může aktivovat a tím operativně řídit okamžitý výkon především na straně výroby, ale též na straně spotřeby. Podpůrné služby opatřuje ČEPS převážně formou výběrových řízení, případně též elektronicky na denním trhu s podpůrnými službami. Trh s podpůrnými službami není cenově regulovaný a probíhá v ostré konkurenci trhu se silovou elektřinou. Zásadně se změnil i způsob poskytování přenosových služeb. V souvislosti se zahájením liberalizace trhu v roce 2001 vznikla pro účastníky trhu možnost přepravovat elektřinu do zahraničí prostřednictvím provozovatelů přenosových soustav a začal narůstat objem přeshraničních výměn elektřiny. V roce 2002 byl českým účastníkům poprvé umožněn přeshraniční import a export elektřiny. Cena za přenos ale ještě nebyla harmonizována českou ani evropskou legislativou a vzhledem k objemu požadovaných přenosů nebylo možné uspokojit všechny požadavky. Jednotlivé požadavky na přenos byly nejprve uspokojovány na základě principu „first come first served“, ale z důvodu existence tzv. úzkých míst, neboli bodů s limitovaným přenosovým profilem, bylo nutno zavést přidělování využitelné kapacity metodikou „pro rata“. Ta fungovala na principu krácení všech požadavků tak, aby celková suma přidělených kapacit odpovídala dostupné kapacitě vedení. Záhy se však projevila neefektivnost této metody a bylo zřejmé, že systém musí fungovat na nediskriminujícím a tržně založeném procesu. Od roku 2003 proto začaly být zaváděny bilaterální aukce přenosové kapacity mezi středoevropskými státy. Další změny přišly v souvislosti s přistoupením ČR a dalších středoevropských zemí k EU v roce 2004. Od roku 2005 byla ČEPS pověřena, aby zastávala funkci aukční kanceláře pro alokaci přeshraničních přenosových kapacit v rámci koordinované aukce pro část středoevropského regionu. Cílem bylo zajistit přípravu celé procedury včetně přípravy informačních systémů a obchodních podmínek. Na vývoji systému se kromě ČEPS podíleli také polský operátor PSEO a německý VE-T. Úspěšně byly zavedeny roční a měsíční aukce a na jaře roku 2005 zahájila ČEPS koordinované elektronické denní aukce. Od roku 2006 se do procedury zapojili i německý operátor E.ON a slovenský SEPS. Počínaje rokem 2004 jsou realizovány bilaterální aukce mezi ČEPS a rakouským APG. Smluvními partnery Aukční kanceláře ČEPS je přibližně 80 společností, tedy podstatná část mezinárodně aktivních účastníků evropského trhu s elektřinou. Oceňují především harmonizaci pravidel, systémovost řešení, ale i transparentnost a komplexnost použitého IT řešení, systému e-Trace. Ačkoliv se v rámci evropských integračních iniciativ kancelář v současné době přesunuje do německého Freisingu, kde by v rámci regionu „Central-East Europe“ měla koordinovat kromě již zúčastněných států i aukce s Maďarskem, Slovinskem a Rakouskem, roli ČEPS v celém procesu lze hodnotit jako úspěšnou. Další regionální iniciativou, na které se ČEPS aktivně podílí, je vytvoření společného tržního místa pro obchodování s elektřinou v ČR a SR. Tím by pro účastníky trhu odpadla nutnost zajistit si přenosovou kapacitu předem, protože by byla maximálně efektivně alokována přímo organizátorem trhu formou implicitní aukce. Vývoj zahraniční spolupráce Propojení české přenosové soustavy se sousedními systémy je výsledkem dlouhého vývoje. Od sedmdesátých let byl náš národní systém integrován do soustavy RVHP s názvem „Mir“. Ta podléhala řízení Centrální dispečerské organizace propojených elektrizačních soustav (CDO) vzniklé v roce 1962 se sídlem v Praze. Československá soustava byla stejnosměrnými spojkami propojena s Bavorskem a Rakouskem. Po rozpadu SSSR a jeho ekonomického systému pak elektroenergetické společnosti zemí Visegrádské čtyřky, tj. ČR, SR, Polsko a Maďarsko, vytvořily v roce 1992 sdružení CENTREL. V důsledku ekonomických problémů docházelo v soustavě „Mir“ k provozním potížím a rozdělila se na čtyři části: východní Německo, CENTREL, část balkánských států a část bývalého SSSR. V nadcházejícím období tyto země pracovaly na tom, aby se staly kompatibilními se systémem UC(P)TE, jenž byl založen již na začátku padesátých let. Synchronizace byla dokončena v roce 1995. V roce 1999 se staly všechny společnosti sdružené v CENTREL asociovanými členy UC(P)TE. V roce 2001 se ČEPS stal zakládajícím členem Sdružení pro koordinaci přenosu elektřiny (UCTE), organizace sdružující čtyřiadvacet systémových operátorů přenosových soustav zemí západní, střední a jižní Evropy. Účast v ní byla pro ČR stejně jako pro jiné země nutná zejména z důvodů politických, jelikož potvrzovala směřování k evropským integračním trendům. Pro provozovatele přenosových soustav je členství důležité zejména pro prosazení nezbytných, ale jinak těžko průchodných investic. Téhož roku byla společnost přijata za asociovaného člena Asociace provozovatelů přenosových sítí v Evropě se sídlem v Bruselu (ETSO). V něm jsou kromě UCTE sdruženy i všechny paralelní evropské přenosové systémy, tj. NORDEL ve Skandinávii, UK TSOA ve Velké Británii, TSOI v Irsku a IPS/UPS v pobaltských státech. Pracovní týmy organizace ETSO řeší především problematiku mechanismu finančních kompenzací za přeshraniční přenos energie, neboli ITC (Inter- TSO Compensation), jež by zaručily spravedlivé rozdělení nákladů mezi jednotlivé operátory. Dále se zabývají otázkami přístupu k sítím, řešení úzkých míst v sítích, tarifů, výkonových bilancí apod. V červnu letošního roku byla na společném zasedání organizací ETSO a UCTE podepsána deklarace o založení Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E), do níž by se měly transformovat všechny současné asociace sdružující operátory evropských přenosových soustav. Vize do budoucna Společnost ČEPS urazila za posledních deset let velký kus cesty. Kromě výše zmíněných výzev však před ní stojí i řada dalších. Týkají se především rozvoje nových zdrojů a zajištění jejich vyvedení na základě požadavků všech zákazníků v EU při zachování bezpečnosti a spolehlivosti soustavy. V oblasti obchodování a zahraniční spolupráce pak jde např. o posílení investic, jež by měly vést k podpoře vnitřního trhu s elektrickou energií, a hledání cest k efektivnějšímu využití stávajících přeshraničních kapacit. (red)