Třebaže dopady současné globální
energetické krize na země
EU27 jsou značné, také Rumunsko
už dnes přemýšlí, jak si zajistí
do budoucna potřebnou energii.
Aktivně mu přitom pomáhá naše
energetická firma ČEZ.
Vedle modernizace klasické energetiky
a teplárenství (mj. elektrárny v Galati,
kde se uvažuje o novém plynovém
bloku o výkonu 400 MW, či dostavby
jaderné elektrárny Cernavoda) tu
momentálně buduje největší evropskou
přímořskou větrnou farmu za 27 mld.
korun, o celkovém výkonu 600 MW.
Rodí se na větrných pláních Dobrudži
(což je mimochodem 2. největrnější
evropská lokalita), na dohled od letoviska
Mamaia, na pastvinách a polích
v sousedství tisícové vísky Fantanely
a třítisícového Cogealacu.
Projekt obřího eolického zdroje ČEZ
odkoupil od rumunsko-americké firmy
Continental Wind Partners LLC, a to
včetně smluvního zajištění výstavby.
Sezval sem specialisty z několika zemí
a zdejší mezinárodní tým se stavebními
pracemi dlouho neotálel. Už od loňského
října běží naplno.
Projekt za 1,1 mld. eur se má realizovat
ve dvou etapách. První fáze (s termínem
završení do roku 2010) zahrnuje
139 strojů GE 2,5xl o celkovém výkonu
347,5 MW. Druhá (do začátku roku
2011) počítá se 101 strojem a s celkovým
výkonem 252,5 MW. Až bude projekt
plně zprovozněn, připíše si téměř
10procentní podíl na rumunském trhu
energie z obnovitelných zdrojů.
Aby bylo možné stihnout striktní
termíny bez prodlevy, plán ambiciózně
počítal s výstavbou až 5 věží týdně.
Chtějí mu nadále dostát. Příjezdové trasy
z nákladního černomořského přístavu
Mídia k Fantanele dnes ovládly těžké
nákladní vozy. Dopravují sem 25metrové
segmenty budoucích 100metrových
tubusů z válcované oceli, 49,5metrové
vrtule i těžké 2,5megawattové stroje.
Aby se technika dostala na vrchol stožáru,
k tomu tady slouží 600tunové samochodné
jeřáby o výšce 120 m. Za den
urazí až 500 m po vlastní železo-pontonové
dráze. Dokáží si poradit i s nejcennějším
darem a zároveň hrozbou
dobrudžské planiny – s permanentním
větrem. Pokud ale jeho rychlost překročí
8 m.s-1, mají utrum. S gigantickými
břemeny už manipulovat nesmí.
A pokud se nepodaří tubus dokončit
a osadit strojem za optimálního větru od
rozbřesku do setmění, jeřáb se na noc
promění v jisticí jednotku rozestavěného
tubusu.
Řada efektů pro místní
Lidé z obou obcí i z okolí stavbaře
pozorují se zvědavostí a - neprotestují.
Ani proti nezvyklému dopravnímu
ruchu, ani proti momentálně rozbitým
silnicím, ani proti postupně se měnícímu
obrazu zdejší roviny. S českými energetiky
přichází do tohoto zatím zapadlého
koutu Dobrudže nejenom špičková
technika, ale také nanejvýš vyhledávaná
práce. Už dnes dílo poskytuje obživu
400 místním dělníkům. Na plný chod
běží místní betonárka a o zručné řemeslníky
a spolehlivé stavební firmy tu
bude zájem i do budoucna. ČEZ totiž
počítá s rozsáhlými investicemi do
místní infrastruktury. Zatím stihl jen to
nejnutnější: vybudoval v obcích nový
vodovod, omladině zrekonstruoval
místní sportoviště a ve výhledu jsou
samozřejmě škola, školka, bezprašné
chodníky a jak jinak: nové komunikace,
náhradou za staré, poznamenané tisíci
děrami a výtluky.
Nepře hlédnutelné dílo
Stavbaři tu zabrali a postupně zastavují
obří plochu 12 x 6 km. V době naší
návštěvy se tyčila k obloze první desítka
věží a řada nosných stožárů v různém
stupni dokončení. Byly vyhloubeny
základy už pro 95 věží, nataženo na
100 km přístupových tras a položeno
přes 70 km kabelů. Kruhové 20metrové
základy pro tubusy eolických věží
se hloubí ve vzdálenosti 700 m od sebe,
aby si v budoucnu nekanibalizovaly
intenzitu zdejších větrných toků navzájem.
Při jejich betonáži, která zalije až
40 t oceli a při usazování konstrukce
adaptéru třeba dbát na maximální přesnost.
Sebemenší odchylka od stanovených
parametrů by mohla vést ve finále
ke zřícení celé věže. Proto se důsledně
dbá i o plynulost samotné betonáže:
třímetrový betonový fundament plní až
50 nákladních mixů za vhodných klimatických
podmínek nepřetržitě, bez
ohledu na délku pracovní směny. Následujících
55-56 dní beton pak dozrává:
permanentně se kropí, měří se teplota
betonového podstavce, znovu se testuje
jeho statika.
Až se bude dílo v roce 2011 odevzdávat
do každodenního provozu, na místě bývalých
kukuřičných a řepkových polí budou
kroužit vrtule na 240 věžích. Práce však
neběží jenom ve výškách. Už teď dochází
na připojení generátorů k síti. Zajistí to 7
rozvoden 33 kV/110 kV, jež budou dodávat
energii na úrovni 110 kV do hlavní
transformační stanice. Ta připojí větrnou
farmu do linky Constanta-Tulcea 400 kV,
kterou provozuje distribuční společnost
Transelectrica. Jednotlivé transformátory
mají zcela „nedrobečkovskou“ hmotnost:
co kus to 85 t.
Zdejší šéf projektu a zástupce ČEZ
Ondřej Šafář je své práci naprosto oddaný.
V rozhovoru opakovaně zdůrazňuje
unikátní technické parametry budoucí
větrné farmy a také fakt, že na našem
kontinentu bude jen těžko hledat podobné
mega-následovníky. Evropa už nemá
volnou, podobně příhodnou lokalitu.
ČEZ tady získal obří bonus v podobě
vysokonapěťové linky. Byla vybudována
na severovýchodní hraně pozemku
v 80. létech a měly se po ní zásobovat
proudem velké železárny a komplexy
na zpracování hliníku. Z tehdejších
nereálných projektů sešlo. Trasa však
zůstala v technicky dobrém stavu a po
létech dostane novou šanci.
Padla zmínka o uvažované plynové
elektrárně v Galati. Není to samoúčelný
projekt. Eolická energetika citelně závisí
na leckdy nevyzpytatelných klimatických
faktorech. Galatský plyn by dokázal
vyrovnávat výkyvy v každodenní
produkci této větrné farmy.
Rumunsko je přímořský stát a pro
eolickou energetiku tu existují ideální
klimatické podmínky. Vedle stabilních
větrů se za zdejší krátké balkánské zimy
nevyskytují kruté mrazy, které by ve
vlhčím prostředí způsobovaly námrazu
na vrtulích. Rtuťový sloupec málokdy
poklesne pod -5 ?C. Rumuni v minulosti
do tohoto odvětví příliš neinvestovali. Je
to paradox: v celé zemi zatím na větrnou
energii připadá výkon cca 10 MW. Teď
se mnohé mění.
Od statistiky zpátky
na staveniště
Generátory větrníků sem exportuje
americká GE. Obří segmenty tubusů
a vrtulí putují až z Brazílie, z Dánska
a jiných zemí. Ondřej Šafář vzpomíná,
že na počátku celé výstavby musel na
pláně Dobrudže importovat dokonce
i cement, třebaže Rumuni dlouhodobě
náleží k jeho velkým evropským producentům.
Speciální typ, požadovaný projektanty
technologie, sem putoval kamiony
přes zasněžené a zledovatělé Karpaty
až z Německa, a to bez meziskladu,
protože rumunská železniční překladiště
nejsou na vykládání cementu vybavena.
Jen pro úplnost: pro ukotvení paty jediné
100metrové věže to znamenalo převézt
přes půl Evropy cca 10 kamionů
cementu. Dnes už se naštěstí podařilo
zajistit produkci cementového speciálu
poblíž staveniště.
„Už víte, čím se budete zabývat až
dostavíte tohoto eolického giganta?“
ptáme se na rozloučenou Ondřeje
Šafáře.
„Zatím o tom nepřemýšlím. Práce na
zdejších polích je a ještě bude pro mne
i pro můj tým až nad hlavu. A protože
rumunská strana je rozhodnuta pokračovat
v dalších ekologických projektech
a ČEZ disponuje rozsáhlým know-how,
třeba se pustíme do dalšího, neméně
zajímavého projektu.“
Dr. Bronislav S owa, CSc.
Dobrudža
