Astronauti, kteří absolvovali misi Artemis II kolem Měsíce, přistáli 11. dubna v 02.07 hod. SEL Č — a ještě plni dojmů se nyní opět věnují přípravám na další obrovský krok programu — přistání na Měsíci. Reid Wiseman, Victor Glover a Christina Kochová z NASA a Jeremy Hansen z Kanadské kosmické agentury uchvátili svět právě na apríla, když startovali na desetidenní misi kolem druhé strany Měsíce a úspěšně se vrátili na Zemi na palubě kosmické lodě Orion Integrity.
Mise Artemis II byla testovacím letem, jeho prostřednictvím potřebovala NASA prověřit především systémy podpory života Orionu, tedy zkušební plavbou za účelem ověření, zda loď dokáže udržet prostředí pro posádku během mise do lunárního prostoru. I stalo se, že na několik okamžiků byli čtyři astronauti v Orionu a tři tchajkonauti na čínské orbitální stanici Tchien- -kung od sebe dál, než kterýkoli jiný člověk kdy byl. Událo se tak 6. dubna 2026, když Integrity podle astrofyzika a tzv. satelitního stopaře Jonathana McDowella obletěla odvrácenou stranu Měsíce. V ten okamžik dosáhla maximální vzdálenosti 419 643 km od Tchien-kungu, zatímco maximální vzdálenost Orionu vůči ISS měřila „jen“ 419 581 km. Artemis II byla misí plnou prvenství i v mnoha dalších ohledech: poprvé od Apolla 17 z prosince 1972 vynesla lidstvo zpět k Měsíci, Glover byl první osobou jiné barvy pleti, která kdy opustila oběžnou dráhu Země, Kochová první ženou a Hansen prvním Neameričanem, kteří tak učinili. Jejich předchůdci, astronauti z Apolla, byli jediní, kdo tohoto úspěchu dosáhli. Jistě, na programu byly i vědecké cíle včetně sledování psychické pohody posádky. Ale co je důležité: astronauti Artemis II si jako první po více než padesáti letech mohli Měsíc prohlédnout zblízka včetně jeho odvrácené strany.
Bylo i hodně emocí
„Chtěli jsme vyrazit a pokusit se udělat něco, co by sjednotilo svět,“ řekl Reid Wiseman, velitel Artemis II, během tiskové konference ve čtvrtek 16. dubna. A prozradil na sebe, že měl „technické osvícení“ 250 000 mil od Země, kdy „cítil silnou touhu přistát na Měsíci, a kdyby měli přistávací modul, udělal by to s chutí“. A tak trochu zklamaně dodal: „Není to ten skok, co jsem si představoval,“ řekl, když vzpomínal na čas přiblížení a obletu kolem Měsíce. „Kdybychom měli na palubě první letový přistávací modul, vím, že alespoň tři z nás by byli v něm a snažili se přistát na Měsíci… Kdybyste nám dali klíče od letového modulu, přistáli bychom tam s ním.“ Divíte se mu? Ovšem nebyl první, kdo teoreticky řešil tuto situaci… Před 57 lety, v květnu 1969, oblétali Měsíc v lunárním modulu Snoopy astronauti Apolla 10. Thomas Staffdord s Genem Cernanem manévrovali nad lunárním povrchem pouhých 14,4 km. Což byl bod, kdy by začal motorický sestup pro přistání. Ale přistát nesměli. Po čtyřech obězích se ukázněně znovu připojili k Youngovi ve velitelské lodi Charlie Brown a po dokončení 31. oběhu Měsíce se bezpečně vrátili na Zemi. Neověřená informace však tvrdí, že k přistání na povrchu neměl Snoopy z opatrnosti ani dostatek paliva — co kdyby touha být první převládla nad zodpovědností?! Emocemi nešetřil ani ještě ne dostatečně „opeřený“ administrátor NASA Jared Isaacman, který sledoval návrat astronautů Artemis II na Zemi z paluby jejich záchranné lodi USS John P. Murtha. Byl celou misí, jak pravil, ohromen. Během své zatím krátké působnosti v agentuře podstatně rozvířil stojaté vody a nyní se mohl pochlubit prvním mimořádným úspěchem. „Upřímně, pořád mi chybí slova,“ řekl Isaacman po přistání Orionu Integrity během televizního komentáře NASA. „Kluk Jared ve mně teď nemůže uvěřit tomu, co jsem právě zažil. Myslím, že jsem skoro celý život čekal, až to uvidím, a pak se mi to stalo jako administrátorovi NASA.“ V jeho slovech se odrážejí nejen jeho kosmické sny a touhy coby astronauta, ale jsou snad i odrazem touhy mnoha, možná stovek tisíců lidí, kteří věřili, že se za svůj život návratu lidí na Měsíc dočkají. Ne všem se to poštěstilo… Jedno je jasné: pokud NASA vydrží nastavené tempo a zkušební orbitální let Artemis III dopadne dobře, přistane Artemis IV na Měsíci poblíž jižního pólu koncem roku 2028. A co dál?
Nelze se zavděčit všem
Již bez velkých emocí, ale s jasným důrazem na plnění současných plánů NASA vystoupil Isaacman 14. dubna na Space Symposiu 2026 v Colorado Springs. „Byl to úvodní akt návratu Ameriky na Měsíc a byl úspěšný,“ prohlásil v projevu, parafrázujícím předchozí komentáře posádky, že mise na Měsíc je součástí štafetového závodu, který nakonec povede k přistání, měsíční základně a dalším krokům. „Artemis II bude připomínána jako okamžik, kdy lidé začali znovu věřit, že Amerika stále dokáže čelit téměř nemožnému a přinést mimořádné výsledky.“ Isaacmanova administrativa se od počátku snaží zanechat v NASA a v kosmonautice vůbec výraznou stopu. Během několika týdnů přepracovala harmonogram programu Artemis tak, že přistání bylo přesunuto na misi Artemis IV v roce 2028, přičemž dříve přidělený měsíční start Artemis III má být testem přistávacího systému (HLS) Země už v příštím roce (2027). NASA také pozastavila přípravy budování cislunární stanice Gateway, čímž ponechala otevřená jednání s mezinárodním konsorciem — někteří z účastníků dříve souhlasili s výrobou komponentů pro ni v rámci Artemis Accords vedených NASA [jde o soubor prohlášení stanovujících společné principy, směrnice a osvědčené postupy platné pro bezpečný průzkum Měsíce a později i Marsu výměnou za křesla pro astronauty a vědecké projekty — členem je i ČR — pozn. red.]. Mimochodem, kanadský astronaut Jeremy Hansen byl do posádky lodi Artemis II jmenován recipročně za podíl kanadské kosmické agentury CSA na Gateway, kde měla být instalována na ISS osvědčená „robotická ruka“. Isaacman měl v Colorado Springs zásadní projev, kdy nastínil i podstatné změny ve vztazích s dodavateli. „NASA se už nebude snažit zavděčit v byznysu všem,“ řekl Isaacman. Drsná slova, ale jde o záměr zastavit mrhání milionů USD z rozpočtu NASA. Fakta jsou fakta. Například Planetární společnost (The Planetary Society), organizace na podporu výzkumu vesmíru, kterou spoluzaložil zesnulý slavný astronom Carl Sagan, odhaduje, že „NASA do roku 2026 utratila na plány návratu na Měsíc přibližně 107 mld. USD (po přepočtu o inflaci), z velké části vinou opakovaných změn programů v posledních 20 letech ze strany po sobě jdoucích prezidentských administrativ,“ konstatuje společnost. Léčba této bolesti nebude jednoduchá. A administrátor, který jakožto podnikatel a amatérský astronaut vidí pod pokličku byznysu, je neúprosný. „Příliš dlouho jsme se snažili uspokojit všechny zainteresované strany a výsledky toho jsou velmi dobře zdokumentovány ve zprávách Úřadu generálního inspektora,“ konstatoval drsně v Coloradu Isaacman. „Miliardy dolarů promarněné. Ztracené roky. Hardware, který nikdy nebyl použit. To znamenalo méně vlajkových vědeckých misí, méně astronautů ve vesmíru, což znamená i méně nadšených dětí, které se na Halloween převlékají za astronauty. Nelíbí se mi to. Nelze tak pokračovat. Američané čekali dost dlouho. NASA přebírá odpovědnost za nedostatky, ale přispívání miliardami navíc a mrhání časem, který nemáme, nejsou cestou k úspěchu,“ pokračoval Isaacman. „Nová struktura udrží americké vedení ve vesmíru v popředí a zároveň podpoří cíle v Trumpově administrativě v této oblasti.“ Když mluvil o minulých zpožděních a překročení rozpočtu, zdůraznil: „Programy, které jsme v tomto období opustili, nebyly úspěšnými příběhy“ [viz např. program Constallation — pozn. autora]. „Dnes vytváříme poptávku po častých pilotovaných misích daleko za hranicemi dříve oznámených přistání na Měsíci v roce 2028. Plánujeme spolupracovat s nejméně dvěma poskytovateli startů s cílem pilotovaných přistání každých šest měsíců, s dalšími příležitostmi pro nové účastníky v nadcházejících letech. Amerika se už nikdy nevzdá Měsíce. Změny,“ pokračoval, „budou také prováděny společně s mezinárodním společenstvím, včetně s více než 60 partnery Artemis Accords, abychom dosáhli našich společných cílů — společně a s naléhavostí.“ Při jiné příležitosti, na jednání tzv. Webb Auditorium v sídle NASA ve Washingtonu, kde bylo v publiku asi 160 představitelů z průmyslu a politiků, včetně vedoucích představitelů zahraničních kosmických agentur, v kritice bývalé praxe svých předchůdců pokračoval. A téměř adresně vzkázal aerokosmickým gigantům: „Nebudeme jen tak nečinně sedět, a koukat, jak se harmonogramy posouvají nebo jsou překračovány rozpočty,“ konstatoval jasně. „Očekávejte nepříjemná jednání, pokud to bude potřeba. Protože veřejnost investovala 100 mld. USD a byla velmi trpělivá v očekávání návratu Ameriky na Měsíc. Jistě jsou právem velmi vysoká. Daňoví poplatníci a jejich zástupci v Kongresu by měli proto požadovat zodpovědnost od každého vůdce a každého generálního ředitele, pokud tato očekávání nebudou splněna.“ Zde Isaacman odkazoval na hlemýždí pokrok NASA za posledních 20 let, kdy byly vynaloženy miliardy na kosmickou loď Orion a raketu Space Launch System, a to s velmi omezenými výsledky. „NASA se dlouho zdála být mnohem více zaujatá vizí budování takzvaného hlubokého vesmírného hardwaru než tím, čeho skutečně potřebujeme ve vesmíru dosáhnout. Nicméně i NASA,“ řekl sebekriticky, „se musí zlepšit. Agentura je připravena udělat vše, co je v jejích silách,“ slíbil, „aby pomohla svým dodavatelům uspět. Od zapojení odborníků na danou problematiku až po uvolnění požadavků. Ale čas na výmluvy se chýlí ke konci.“ Připomeňme, že revidovaný program Artemis mimo jiné předpokládá přechod od vládou vlastněné a provozované rakety Space Launch System, která vyšle několik dalších posádek Artemis na Měsíc, ke konkurenceschopným komerčním raketám, jako jsou ty, které vyvíjejí SpaceX či Blue Origin. Časový odstup mezi Artemis I a II činil přibližně 3,5 roku. Ale Artemis III vzlétne dříve, pokud vše vyjde: astronauti by měli otestovat modul od SpaceX či Blue Origin na oběžné dráze Země již v roce 2027. Přistání je nyní naplánováno na druhou polovinu roku 2028. Navíc se, jak uvedl Isaacman, počítá s tím, že by robotické přistávací moduly mohly na lunární povrch každý měsíc dopravit tuny nákladů v rámci budování stálé základny, včetně prvků jaderné elektrárny. Isaacman zdůrazňuje, že tento přístup by měl urychlit vývoj mise v rámci dlouhodobého přístupu administrativy k propojení vize „z Měsíce na Mars“.
Soumrak nad Gateway
To, co Isaacman prosazuje jako revizi aktivit agentury, přináší obrazně řečeno seizmické otřesy nejen v samotné NASA, ale především, řečeno jazykem ekonomů, podstatné změny v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Ovšem v současném období musí čelit jako bumerang vracejícímu se problému: krácení rozpočtu na příští fiskální rok 2027 o 23 % a seškrtání jejích vědeckých programů o téměř polovinu, jak navrhuje Bílý dům. A to ve chvílích, kdy se misí Artemis II lunární program konečně rozběhl. Pravda, není všem dnům konec, Kongres může ještě leccos zvrátit, ale Isaacman se tváří, že i se sníženým rozpočtem dokáže Ameriku navrátit na Měsíc ještě před přistáním Číňanů. „Hodně lidí se nás ptá, jak to všechno v rámci dostupných zdrojů zvládneme,“ řekl Isaacman. „A já jim stále říkám, že NASA nemusí mít nutně jako hlavní problém finance. Máme spoustu zdrojů. Nemusíme je ale tak neefektivně rozdělovat jako dříve. Je jen třeba přesměrovat hardware na Měsíc a omezit byrokratický odpad a neefektivitu.“ Dalo se to očekávat, ale přeci jen to mnohé zaskočilo — k zásadním škrtům patří „pozastavení“ projektu tzv. cislunární stanice Gateway, byť se nalézá ve stadiu vysoké rozpracovanosti včetně dvou hotových modulů. Přistání a budování stálé lunární základny je však naprostou prioritou. „Ocitáme se před skutečným geopolitickým rivalem, který vyzývá k souboji americké vedení ve vesmíru,“ konstatoval Isaacman. „NASA se zavázala vrátit astronauty zpět na Měsíc před koncem funkčního období prezidenta Trumpa.“ A dodal, že dalším krokem k vybudování měsíční základny je odklon od kosmické stanice na lunární dráze. „Nikoho by nemělo překvapit, že program Gateway v jeho současné podobě pozastavujeme a soustředíme se na infrastrukturu podporující dlouhodobé operace na měsíčním povrchu.“
Kolem Gateway se ještě vedou diskuse
Gateway sama je pozoruhodným projektem, který však prošel mnoha mutacemi podle toho, jak se měnila politika NASA. V roce 2017 byla původně představena jako DSG (Deep Space Gateway) čili stanice pro hluboký vesmír. Rozpočtová žádost NASA pro fiskální rok 2019 pak přejmenovala stanici na LOP-G (Lunar Orbital Platform- Gateway) — zde se objevuje Měsíc jako předmět zájmu. V listopadu 2019 se její oficiální název ustálil na pouhé „Bráně“ (Gateway). Lze tak říci, že byla výsledkem rozpačitých koncepcí dalšího směrování NASA jednak po plánovaném ukončení existence ISS do roku 2024, úvah o pilotovaných letech do tzv. hlubokého vesmíru, k asteroidům a přípravě letu na Mars. Posléze se z ní vyklubala přestupní stanice pro přistávací moduly misí Artemis. Dne 2. května 2018 NASA uvedla, že Mezinárodní koordinační skupina pro průzkum vesmíru (ISECG), nezávazné koordinační fórum zahrnující tehdy 14 světových kosmických agentur, identifikovala Gateway jako klíčovou součást pro rozšíření lidské přítomnosti na Měsíci, Marsu a hlouběji ve Sluneční soustavě. Není bez zajímavosti, že v rámci mezinárodní spolupráce na stanici, podobně jako u ISS, se ještě v roce 2017 počítalo i s ruskou spoluúčastí. V rámci programu Artemis se pak úloha Gateway změnila na přestupní stanici, pravda se stísněnými prostory pro uvažované čtyřčlenné posádky Orionu. Astronauti měli počínaje Artemis V doletět ke stanici pomocí rakety SLS a tam na ně měl čekat lunární modul. Ten by je pak dopravil na Měsíc a zpět. Nicméně se ukazuje, že není zcela jednoduché takový projekt v pokročilém stadiu smést ze stolu. NASA tedy oznámila, že stanici nezruší, ale pouze pozastaví. Místo toho se zaměří na vybudování stálé základny na povrchu Měsíce do roku 2036, přičemž kde to bude možné, využije hardware Gateway a příspěvky partnerů. Carlos Garcia-Galan, programový manažer NASA pro Lunar Gateway, byl převelen k vedení povrchové základny, ale uvedl, že lunární oběžná základna „má hodnotu pro naše celkové průzkumné cíle a NASA může později její vybudování zvážit“. V návaznosti na pozastavení programu Gateway NASA 24. března oznámila nový záměr využití téměř dokončeného energetického modulu PPE (power and propulsion element), který se má stát součástí kosmické planetární sondy SR-1 (Space Reactor-1 Freedom) s jaderným elektrickým pohonem. Sonda má obsahovat jaderný štěpný reaktor o výkonu přes 20 kW, určený k výrobě elektřiny pro pohon xenonových iontových trysek. Reaktor bude poháněn vysoce obohaceným uranem (HALEU — high-assay low-enriched uranium), který využívá palivo z oxidu uranového uzavřené v radiačním štítu z karbidu bóru. Modul PPE byl ostatně pokračovatelem technologií ze zrušeného projektu Asteroid Redirect Robotic Mission, jehož cílem bylo dopravit balvan z asteroidu na oběžnou dráhu Měsíce. Posléze byl PPE se solárně elektrickým pohonem chápán v konfiguraci stanice Gateway jako technologický demonstrátor možného pohonného systému kosmické lodi k Marsu. Je možné, že i již hotový modul HALO (habitation and logistics outpost) se svými třemi průlezy by po přepracování mohl najít využití, třeba jako obytný modul v povrchové lunární základně nebo jako součást nové kosmické stanice na oběžné dráze Země. Uvidíme, zda NASA v příštích dnech zveřejní konkrétní záměr. Sama Gateway ovšem odrážela širší strategický cíl Artemis, tedy usilovat o průzkum Měsíce prostřednictvím partnerství s průmyslem a dalšími státy, což pomáhá rozdělit finanční náklady — místo aby šlo o samostatný americký projekt. To bylo a je obzvlášť důležité v době rostoucí soutěže především s Čínou. Dalo by se tvrdit, že zbytek programu Artemis není závislý na lunární vesmírné stanici, což činí odůvodnění její existence stále obtížněji obhajitelným. Někteří kritici se zaměřují na technické otázky, jiní tvrdí, že původní účel Gateway vyprchal, zatímco další prohlašují, že lunární mise mohou pokračovat bez orbitální základny. Například ještě žijící druhý muž na Měsíci astronaut Apolla 11 Buzz Aldrin uvedl, že je „zcela proti Gateway“ a že „používat Gateway jako výchozí místo pro robotické nebo lidské mise na povrch Měsíce je absurdní“. Aldrin také zpochybnil přínos myšlenky vyslat „posádku na mezimísto ve vesmíru, tam vyzvednout přistávací modul a sestoupit“. Aldrin naopak vyjádřil podporu konceptu Moon Direct Roberta Zubrina, který zahrnuje měsíční přistávací moduly cestující z oběžné dráhy Země na povrch Měsíce a zpět. Clive Neal, geolog z Univerzity Notre Dame a zastánce programu lunárního průzkumu, označil Gateway za „plýtvání penězi“ a uvedl, že NASA „nesplňuje vesmírnou politiku budováním orbitální vesmírné stanice kolem Měsíce“. A Aldrinem citovaný Robert Zubrin, zakladatel Mars Society, označil Gateway v článku v National Review za „dosud nejhorší plán NASA“. Napsal: „K cestě na Měsíc nepotřebujeme stanici na oběžné dráze. Nepotřebujeme ji ani k cestě na Mars, ani k letu k blízkým asteroidům. Na takové stanici nemůžeme dosáhnout ničeho, co nemůžeme udělat na Mezinárodní vesmírné stanici na oběžné dráze Země, kromě vystavení lidských subjektů ozáření. Pokud je cílem postavit základnu na Měsíci, měla by být postavena na povrchu. Tam je věda, tam je ochranný materiál a tam lze najít zdroje na výrobu pohonných látek a dalších užitečných věcí.“ Lze tedy v podstatě konstatovat, že je už rozhodnuto. Gateway jde k ledu — přednost dostává základna na měsíčním povrchu. Jistě, s ohledem na obdobné cíle Číny s Ruskem v pozadí jde o rozhodnutí strategické. /Stanislav Kužel/
