České teplárenství se nestačí připravit na změny

Dříve než nezávislá odborná komise (tzv. Pačesova) pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu předložila svou závěrečnou zprávu předsedovi vlády Mirku Topolánkovi, konal se v Mostě seminář k energetické politice ČR. Konal se z iniciativy Hornické společnosti Podkrušnohorské oblasti se sídlem v Mostě a Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí rovněž v Mostě. K hlavním tématům semináře patřilo Současné zásobování teplem a jeho budoucnost a Energetická politika ČR v podmínkách nové unijní smlouvy a společná energetická politika. V úvodních přednáškách bylo konstatováno, že současná roční spotřeba tepla v ČR činí 381 PJ, z toho prostřednictvím centrálního zásobování teplem (CZT) 209 PJ a 172 PJ z decentrálních zdrojů. Na rozdíl od elektřiny však teplo nelze efektivně vyvážet, ale je třeba ho vyrábět buď přímo v místě spotřeby, anebo poblíž. V současnosti se u nás vyrábí 38 procent tepla z hnědého uhlí, 27 procent ze zemního plynu, 16 procent z černého uhlí, 10 procent z obnovitelných zdrojů energie (OZE) a 8 procent z kapalných paliv. Jestliže v roce 2008 se v ČR vyrábí téměř polovina veškerého tepla z hnědého či černého uhlí, je užitečné nahlédnout do bilance dosažitelnosti energetického uhlí v nejbližších letech. Toto nahlédnutí je však podle Pačesovy komise znepokojivé, protože energetických zdrojů postupně ubývá. Zatímco v roce 2006 dodával lom Družba (SU) 0,2 mil. tun, Doly Bílina (SD) 6,6 mil. tun, lomy ČSA a Šverma (MUS) 7,3 mil. tun a lom Vršany (MUS) l,7 mil. tun, v roce 20l5 bude k dispozici l2,9 milionu tun, v roce 2030 již jen 7,2 mil. tun a v roce 2035 již jen l,2 mil. tun a v roce 2040 pouhopouhých 0,2 mil. tun. Pokud by však byly včas prolomeny tzv. územní těžební limity na úpatí Krušných hor, zachoval by se dostatek hnědého uhlí pro teplárenství přibližně o 20 let déle, tedy asi do roku 2060. Na mosteckém semináři bylo při té příležitosti zdůrazněno, že třebaže energetika a teplárenství mají mnoho rysů společných, v otázce zdrojů se výrazně liší. Zatímco výhledový deficit naší domácí energetiky lze řešit ekologicky šetrnou jadernou energií – výstavbou dalších výrobních bloků, teplárenství je převážnou měrou závislé na dostatku hnědého uhlí. A dnes už je jasné, že za téměř 50procentí podíl uhlí na fungování teplárenství ekvivalentní náhrada v tuzemsku ani okolních státech není. Kromě toho se v současnosti tolik opěvované spalování biomasy bez přísad uhlí rovněž neobejde. V současné době se velké uhelné teplárenské zdroje na budoucí změny paliv dosud nijak nepřipravují a obtížně stihnou nezbytné rekonstrukce zdrojů do roku 2012, protože vláda odložila realizaci platné energetické koncepce. Rozhodne- li se však vláda chybějící uhlí nahradit dovozem zemního plynu, zaplatí odběratelé za dodané teplo oproti dnešku čtyři- až pětkrát více. Vláda se však dosud odběratelů netázala, zda na takový výdajový skok budou vůbec mít, eventuálně, zda jsou ochotní v budoucnu mrznout. Jako lektoři se semináře zúčastnili mimo jiné místopředseda „Nezávislé odborné komise“ Prof. Ing. František Hrdlička, CSc., děkan FS ČVUT, další člen „Pačesovy komise“ Ing. Miroslav Kubín, DrSc., bývalý generální ředitel ČEZ. Rudolf Unger