ČEŠI A BIOPLYN: chceme ho, či nikoliv?

Řada podnikatelských subjektů v resortu energetiky a teplárenství přehodnocuje své další rozvojové záměry a ustupuje od záměru budovat v ČR další fotovoltaické a eolické elektrárny. V regionech s rozvinutou zemědělskou a potravinářskou výrobou svou pozornost zaměřují na ekonomické a technické předpoklady pro výstavbu a provoz bioplynových stanic. Důkazem může být třeba Českomoravská vrchovina. Zdejší stavební úřady vyřizují několik desítek žádostí o povolení jejich zřízení a dvacítka prvních projektů už tento perspektivní alternativní zdroj exploatuje. Vedle jeho dobré dostupnosti k tomu přispívá především zajímavá cena takto vyrobené a prodané elektřiny a tepla. Jenže - Ministerstvo zemědělství ČR oznámilo, že s dosavadními dotacemi na výstavbu bioplynových stanic končí. Důvod: nutnost ušetřit finance a také snaha neriskovat nové problémy z titulu neúměrného růstu výkupu dotované zelené energie. Samozřejmě, nikdo u nás nebrání projektovat a budovat další bioplynové stanice. Ale jen bez dotační účasti státu. HROZI BIOPLYNOVA KATASTROFA? Agrární komora ČR rozhodnutí ministerstva kritizuje. Mimo jiné se obává, že zemědělské firmy nyní čelí u rozestavěných projektů nebezpečí mnohamilionových škod, že dotační moratorium je v rozporu s dlouhodobým vládním plánem podpory alternativních zdrojů a ČR může přijít o nemalé prostředky z bruselských fondů. Na stole už leží i nejčernější prognózy: cca 500 mil. Kč ihned a dalších x-miliard do budoucna. Nechybí ani domnělí viníci: od blíže nedefinované energetické lobby až po ČEZ. V létech 2006-2010 resort podpořil výstavbu cca 150 bioplynových jednotek. Průměrná výše dotace činila cca 17 mil. Kč. V ČR nyní provozujeme více než 170 bioplynových stanic a existující bioplynový park se dále rozrůstá. O velikosti bioplynového boomu hodně napovídá odhad počtu nových zdrojů do roku 2020: měl by přesáhnout hranici 700. Predikce instalovaného výkonu se pohybuje v rozmezí 500-520 MWh. Rozsah zemědělské půdy, která bude bioplynové stanice zásobovat vstupními produkty, se vyšplhá bezmála k 250 000 ha. Oslovení experti vylučují bioplynové opakování loňských a předloňských potíží s tzv. solárním boomem. Na vině je především delší doba návratnosti vynaložených prostředků na výstavbu konkrétní bioplynové stanice a jejího technického zázemí. Konkrétně: průměrné náklady na vybudování jedné bioplynové stanice se pohybují okolo 50-60 mil. Kč. Podíl státních dotací na celkových nákladech osciloval mezi 20-25 %. Zatímco úspěšně vyprojektované fotovoltaické zdroje mohly díky štědrým dotacím a klesajícím cenám solárních panelů kalkulovat s investiční návratností 6-9 let, u stávajících bioplynových stanic s odpovídající infrastrukturou se sledovaná lhůta pohybuje v rozmezí 12-15 let. Mimoto: bioplynová stanice oproti automatické produkci elektřiny ve fotovoltaických nebo eolických zdrojích klade vyšší nároky na svou obslužnost, na zabezpečování plynulé dodávky surovinových vstupů, na předepsaný servis zařízení apod. PLUSY A MINUSY BIOPLYNU Myšlenka na výstavbu bioplynové stanice v nejedné obci narážela (a dosud nezřídka naráží) na razantní odmítání ze strany místních obyvatel. Kvitují, že nové ekologické zdroje proudu a tepla dokážou efektivně exploatovat místní surovinové vstupy a vzápětí přinést nemalé efekty: ekonomické i v podobě spolehlivých dodávek ekologického tepla. Na venkově zlikvidují obtížnou kejdu, zbytky kukuřice trav aj. V komunální sféře zbytky potravin, městské zeleně a další zdánlivý odpad. Nicméně: obavy ze zhoršení životních podmínek (zejména pachu, prašnosti a přetížení místních komunikací využívaných pro transport zpracovávaných surovin i finálních výstupů apod.) dosud přetrvávají. Vysvětlovací kampaně projektantů a zřizovatelů bioplynových stanic už některá nepochopení eliminovaly. Navíc: stoupenci bioplynu si v posledním období v regionech naklonili svého nejpřirozenějšího spojence - místní zemědělce a potravináře, jimž pomáhají účinně řešit jejich letité problémy s likvidací zemědělských a potravinářských odpadů. Lidé na venkově ocenili rovněž pozitivní dostup k teplu. Další intenzifikace využití bioplynu je zajímavá také z pohledu státu i regionální exekutivy. Bioplyn pozitivně přispívá k pokračující restrukturalizaci českého energetického mixu a k posilování naší soběstačnosti ve výrobě proudu a tepla. V okresech pomáhá k účinnému a akceptovatelnému řešení ekologických problémů spjatých s místní zemědělskou a potravinářskou produkcí. A nikoliv naposledy: bioplyn přináší do regionů také nové pracovní příležitosti. Zatím je předčasné odhadovat, jak nejnovější dotační moratorium ovlivní stávající tempo výstavby a exploatace bioplynových stanic v ČR. Pokud jim budou podnikatelské subjekty věnovat zvýšenou pozornost i po zbytek nynější dekády, experti varují spíše před hrozbou jejich event. deformací na vývoj portfolia zemědělských plodin. Místní farmáři logicky upřednostní energeticky a teplárensky využitelné porosty. Varovným příkladem z ciziny může být kupř. zvýšená poptávka po kukuřici. Ta namísto do stájí, ke skotu, nezřídka zamířila do bioplynových stanic. I u nás bude v této souvislosti zapotřebí nekompromisně zohlednit platná opatření k ochraně půdy a lokálních zdrojů vody. /kar/