Budoucnost habešské řepy

Mezi experty na maziva převládá názor, že estery vosku jsou velmi slibná biomazadla pro průmyslové aplikace, zejména v motorových vozidlech. Problém je v tom, že surovinou pro jejich výrobu je zatím hlavně velrybí tuk získávaný z vorvaňů, anebo olej z tropické rostliny jojoba. Lov vorvaňů je zakázán a tuna oleje z jojoby stojí 5000 eur. Badatelé v konsorciu EPOBIO navrhli k náhradě minerálních mazadel získávaných z ropy odvážné řešení, a to genetickou modifikaci habešské řepy (Crambe abyssinica). Tato řepa se v Evropě místy pěstuje jako olejnatá plodina, ale je málo rozšířená. Mnohem více se pěstují slunečnice a řepka olejná. Oproti těmto konkurentům má habešská řepa tři důležité přednosti. Především není náročná na vláhu a hnojení. Za druhé neslouží k výrobě potravin, takže veřejnost bude k této genetické manipulaci tolerantnější. Za třetí je skutečně nemožné, aby genetická modifikace řepy ovlivnila sousední plodiny nebo divoce rostoucí rostliny Kalkulanti spočítali, že produkce esterů vosku z habešské řepy může být ekonomicky výhodná, zejména proto, že biomasa, která zbude po extrakci oleje, je velmi kvalitním palivem pro kogenerační jednotky k výrobě tepla a elektřiny. Míč je teď na straně molekulárních biologů, aby vylepšili biosyntézu rostliny, ale také právníků, protože výrobní procesy esterifikace jsou chráněny mnoha patenty. /šmí/