Tuzemská energetická síť je opakovaně ohrožována přetoky energie z ciziny. Dispečeři ČEPS přijímají průběžně řadu opatření k eliminaci nebezpečí a zejména aby zabránili vzniku tzv. black-outu. Velkým poučením je pro ně situace z ledna a února 1985, kdy došlo zatím naposledy ke kritickému stavu energetické sítě. Bylo zapotřebí mj. omezovat dodávky elektřiny části zákazníků (včetně domácností). Energetickou soustavu ohrozily prudké mrazy překračující hodnotu –25 °C. Způsobily problémy jak v distribuční síti, tak v samotných elektrárnách. Vedly rovněž k extrémně vysokým požadavkům na odběr elektrické energie domácností i podniků, a to kvůli elektrickému vytápění. Byty a kancelářské prostory měly tehdy dimenzované vytápění, s předpokládanou maximální venkovní teplotou do –12 °C. Dimenzovat topné systémy na nižší venkovní teploty by bylo příliš nákladné. V elektrických topných spotřebičích se tehdy instalovalo zhruba 7000 MW, z toho 4000 MW v domácnostech. „Tyto spotřebiče představovaly málo předvídatelnou a kontrolovatelnou zátěž. Mrazy byly navíc tak silné, že se topilo i v prostorách, které to za normálních podmínek nevyžadovaly. Třeba ve skladech potravin a v některých zemědělských objektech,“ vzpomněl na situaci v zimě 1985 Jan Šeda, tehdy provozní pracovník bývalé Východočeské energetiky. Československo dokázalo pokrýt zatížení maximálně 12 000 MW. Nebezpečí black- -outu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a problémy se zásobováním uhlím. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2000 MW výkonu elektráren. V dokončené elektrárně Dukovany se teprve připravoval I. blok ke spuštění a stavba elektrárny Temelín byla ve fázi příprav. Výroba elektřiny tak u nás závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách. „Nešlo o problémy na straně sítě. Námrazy nebyly, ale praskaly vodiče. V elektrárnách zamrzala voda v armaturách, komplikovala se doprava uhlí. Kvůli mrazu museli horníci omezovat i samotnou těžbu. Byl stanoven vypínací plán. Vypínalo se po dvou hodinách. Nevypínaly se jen nemocnice a důležité odběry,“ doplňuje pamětník Jan Šeda. Energetikům nezbývalo, než použít vypínací havarijní plán, aby hrozícímu black-outu zabránili. V republice tak byly některé regiony operativně odpojovány od přísunu elektrické energie. Tento stav trval 19 hodin. Snížení spotřeby v domácnostech i podnicích se dosáhlo také prostřednictvím pokynů z rozhlasového vysílání. Fakt, že československá energetika není schopná čelit prudkému nárůstu spotřeby a potížím v elektrárnách při extrémních mrazech, po kritických měsících roku 1985 vygeneroval řadu opatření i nákladných investic, aby se podobná situace neopakovala. Problém však spočívá jinde. „Česká republika má silnou a stabilní energetiku. Přesto musí v současnosti často čelit silnému zatížení přenosové soustavy vlivem přetoků energie z německých nefosilních zdrojů. To by v kombinaci s dalšími okolnostmi, kupř. s havárií v přenosové síti, mohlo kolaps energetické soustavy přivodit. Taková situace by pak mohla mít vážné a rozsáhlé dopady do všech oblastí našeho života,“ upozorňuje Pavel Filipi, ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce. /šb/
