"Bezjaderní" Rakušané provozují atomový reaktor

Albert Einstein položil rovnicí E=m.c2 základy veškeré jaderné energetiky . V Roce fyziky si mohli principiálně bezjaderní Rakušané připomenout několik kulatých atomových výročí své země . V roce 1960 uvedli do provozu první, 10megawattový experimentální jaderný reaktor v Seibersdorfu nedaleko Vídně . O dva roky později spustili další přímo v metropoli . V nenápadné budově Atomového ústavu rakouských univerzit nedaleko Prátru provádějí rakouští jaderní vědci výzkumy na zařízení o výkonu 250 kW, jejž lze na zlomek sekundy zvýšit tisícinásobně, tedy na čtvrtinu výkonu jednoho temelínského bloku. A přesně před 40 lety začal pracovat jednokilowattový reaktor na univerzitě ve Štýrském Hradci. Připravovala se na něm obsluha pro chystanou a později postavenou jadernou elektrárnu Zwentendorf. Výběrové řízení na ni začalo v roce 1970, o 8 let později byla elektrárna, jejíž zařízení dodal německý Siemens, připravena ke spuštění. Referendum, kterého se vůbec nezúčastnilo 36 % oprávněných voličů, pak těsnou většinou pouhých 30 000 hlasů rozhodlo, že reaktor se neuvede do provozu a investice za 7,5 mld. šilinků se odepíše z peněz daňových poplatníků. Právě Rok fyziky připomněl, že přesně před 100 lety vydal Albert Einstein čtyři stěžejní vědecké práce. Za dílo objasňující fotoefekt získal v roce 1921 Nobelovu cenu. Od jeho článku z roku 1905 o závislosti setrvačnosti tělesa na jeho energetickém obsahu pak vede přímá cesta k proslulé rovnici E=m.c2, na níž stojí veškerá jaderná energetika. Einstein zemřel před 50 lety. Právě v době zwentendorfského referenda se rozběhla výstavba Jaderné elektrárny Dukovany. Před dvaceti lety byla uvedena do provozu a dodnes dodala do sítě plných 250 miliard kilowatthodin proudu. Ušetřila se tak těžba čtvrt biliónu tun uhlí, po němž by v zemi vznikla několik set metrů hluboká jáma o rozměrech 3,5x 2 km; jeho spálením by se do ovzduší dostalo stejné množství skleníkového plynu oxidu uhličitého CO2. Elektřina ze čtyř 440megawattových reaktorů pokrývá spotřebu všech našich domácností. Investice 25 miliard Kč se zaplatila už dvakrát, přičemž výrobní cena proudu - 0,60 Kč za jednu kilowatthodinu - patří dnes k absolutně nejnižším na světě. Po počátečních poměrně častých výpadcích souvisejících s osvojováním nové techniky a uváděním do provozu čtyř reaktorů najednou se poruchovost snížila na minimum a dnes činí pouhou desetinu světového průměru. V roce 1950 sestrojil ruský vědec Igor Tamm (narodil se před 110 lety), nositel Nobelovy ceny za fyziku (1958-společně s Pavlem Čerenkovem a Iljou Frankem) i s Andrejem Sacharovem první model termojaderného reaktoru. V tzv. tokamaku, tedy toriodní vakuové komoře, se horké plazma udržuje bez styku se stěnou díky silným magnetickým polím. Výzkum termojaderné fúze, která se pravděpodobně v tomto století stane hlavní jaderně-energetickou technologií, pokračoval v roce 1955 spuštěním prvního tokamaku s keramickou vakuovou nádobou. O dvě desetiletí později bylo na takovém zařízení v Kurčatovově ústavu v Moskvě dosaženo teploty 20 milionů stupňů. Dvě zařízení pro výzkum termojaderné fúze pracují v Praze. Český tokamak Castor provozuje už 28 let Ústav fyziky plazmatu AV ČR, před pěti lety získal ústav společně s Fyzikálním ústavem AV ČR jiný fúzní systém, laserový Asterix IV. Slouží mj. i letos nově vzniklému Centru laserového plazmatu, které tak má, díky podpoře z prostředků MŠMT, daleko lepší šanci zapojit se do mezinárodního výzkumu.