V roce 1750 založil páter Stepling
při jezuitské koleji v Klementinu
pražskou hvězdárnu, která se na
dlouhá leta stala astronomickým
centrem naší země. Věž Klementina
sice záhy přestala vyhovovat astronomickým
pozorováním pro své
nevýhodné umístění uprostřed města,
avšak všechny snahy o založení
nové observatoře ztroskotaly.
Hvězdárna ale pracovala nadále
a stala se důležitým centrem
časové služby, meteorologickou
stanicí a první geofyzikální observatoří.
Zásluhou profesora Seidlera
se česká univerzita postarala
o zřízení univerzitní hvězdárny
v Praze na Letné, později přemístěné
na Smíchov do Švédské ulice.
K velkým obdivovatelům astronomie
patřili mezi jinými také bratři Josef
a Jan Fričové. Po vysokoškolských
studiích se oba nejvíce věnovali
astronomii. Nedostupnost drahých
přístrojů vyřešili založením vlastní
mechanicko-optické dílny. Výrobou
přesných astronomických a měřicích
přístrojů získávali také potřebné
prostředky pro živobytí a realizaci
svých plánů. Jan vybudoval
v podkroví společné dílny malou
hvězdárničku, kde umístil i malý
astrograf vlastní výroby. Tímto
přístrojem získali řadu úspěšných
snímků komet. Později Jan
zhotovil plány na větší astrograf
s 15centimetrovým Petzvalovým
objektivem. Ale dříve, než se mohli
pustit do práce, Jan vážně onemocněl
a po čtyřech dnech umírá.
Dne 21. ledna 1898 koupil Josef
Frič z ušetřených peněz zalesněný
pozemek na vrcholu Manda u městečka
Ondřejova, aby tu vybudoval
hvězdárnu. Pozemek získal za 900
zlatých, avšak s podmínkou, že bude
sloužit pouze vědeckým účelům.
Hvězdárna vyrůstala jen pozvolna
tak, jak to dovolovaly prostředky
získané výrobou přístrojů jemné
mechaniky. První observatoří byla
dřevěná bouda v ohradě na svahu
Mandy za zahradou vily Eleonory
Ehrenbergrové. Ta byla později
odkoupena a využívána jako byt
ředitele ústavu. S vlastní výstavbou
observatoře bylo započato až
roku 1905, podle projektu architekta
Fanty.
Nejprve byla postavena centrální
budova, po které následovaly domek
zahradníka, studovna a po dvou
pozorovacích domcích po pravé a po
levé straně na plošině před centrální
budovou. V pozorovacích domcích byly
instalovány astronomicko-geodetické
přístroje (cirkumzenitál, diazenitál
a radiozenitál) pro měření přesných
zeměpisných souřadnic. Tyto vlastní
mechanicko-optické přístroje byly zkonstruovány
za pomoci Františka Nušla.
V roce 1911 byla postavena západní
kopule – věnována památce Jana
Friče s pamětní deskou „In tristium
memoriam”. Zde byl roku 1920
instalován dvojitý Fričův astrograf
s průměry objektivů 16/72 cm, 21/95
cm a s pointerem 13,5/117 cm, který
sloužil plných 43 roků. V roce 1912
je dokončena stavba centrální kopule
s 8” Clarkovým ekvatoreálem
(20,8/283 cm), který byl v roce 1961
nahrazen reflektorem o průměru
zrcadla 65 cm a výsledným ohniskem
11,4 m. Optika tohoto přístroje
pocházela z dílny prof. Gajduška,
montáž byla paralaktická od firmy
Carl Zeiss-Jena.
V roce 1913 je na observatoři zřízena
první rádiová stanice v Čechách
pro příjem časových signálů. Po
dobu první světové války byly
práce na hvězdárně přerušeny.
V roce 1928 nabídl Frič observatoř
Československému státu pro
účely tehdejší Karlovy university,
avšak s podmínkou ryze českého
samostatného ústavu. Po převzetí
do státní správy byla ondřejovská
observatoř pojmenována Žalov,
hvězdárna bratří Josefa a Jana
Friče při UK. Prvním ředitelem se
stal profesor František Nušl. Od
roku 1929 začíná hvězdárna pracovat
celoročně, avšak se skromným
personálem a slabým materiálním
a finančním zajištěním.
Dne 18. listopadu 1942 převzali
hvězdárnu hitlerovští okupanti do
své správy pro potřeby „německé
Karlovy university”. Hvězdárna
se tak stala výhodným útočištěm
před frontou pro profesora astronomie
na německé universitě
– dr. Schauba. Z okupace vyvázlo
zařízení hvězdárny poměrně dobře
i přesto, že podle vojenského rozkazu
ji v poslední fázi války hrozilo
zničení.
Po válce v roce 1945 se hvězdárna
opět stává součástí Státní hvězdárny.
Po ustavení ČSAV přechází observatoř
v roce 1952 pod její řídící správu.
Dále se rozšiřuje. V letech 1952–1955
se realizuje výstavba nové sluneční
laboratoře s kopulí Zeiss o průměru
6 m. Budují se nové mechanické dílny
(1963) a výstavba vrcholí v roce 1967
otevřením dvacetimetrové kopule pro
ondřejovský dvoumetr, výrobek firmy
Zeiss-Jena, s průměrem hlavního
zrcadla 2 m, s Newtonovým ohniskem
9 m. V Cassegrainově soustavě
dosahuje ohnisko 29 m a v systému
Coudé dokonce 64 m. Hmotnost celého
přístroje činí 80 t. Dalekohled se
využívá pro spektroskopii. Jedná se
o dosud největší dalekohled v České
republice.
V Astronomickém ústavu AV ČR,
v. v. i., dnes pracují čtyři oddělení:
stelární, sluneční, oddělení meziplanetární
hmoty a oddělení galaxií
a planetárních systémů.
