Přemýšleli jste někdy, co se stává se vší vodou, kterou denně použijeme a následně pošleme do odpadu? Rozhodně jí není malé množství. V České republice průměrně spotřebuje každý obyvatel za jeden den přes sto litrů vody, v USA je to trojnásobek. Naproti tomu v Ugandě si musí každý člověk průměrně vystačit se sto litry životodárné tekutiny až čtrnáct dní. Dnes už naštěstí míří převážná část kanalizační vody - v ČR je to zhruba 95 % - do čistíren odpadních vod, a může tak být znovu použita. Co ale s odfiltrovaným odpadem, který čistička kromě čisté vody produkuje?
Do kanálu se logicky spláchnout nemůže, musí se tedy zpracovat jinak. A v dnešní době, kdy má všechno svou cenu, není výjimkou ani odpad z čističek. Ačkoliv bychom něco nevábnějšího hledali asi jen obtížně, i tato směs má svoje využití - například jako hnojivo. Než se však může rozprášit po polích, musí se původně velmi řídká hmota nejdříve vysušit. Nejjednodušší metodou je prosté vyždímání: v lisu lze získat o něco hustší směs, s přibližně 20 % pevného podílu. V některých zemích je tato úprava pro hnojení dostatečná, v jiných je však legislativou stanoveno minimální množství pevného podílu na 60 %. Směs se tedy musí dále vysoušet.
Jednou z nejpoužívanějších metod je prosté zahřívání. Tímto způsobem lze směs relativně rychle zbavit požadovaného množství vody, ovšem za cenu vysokých nákladů na spotřebovanou energii. Druhou možností je vysoušení sluncem. To je na jednu stranu levné, na stranu druhou však proces trvá až dva měsíce. Vědci ze společnosti Siemens proto vyvinuli nový postup, jak směs z čističek dostatečně vysušit.
Na rozdíl od obou výše uvedených metod nevyužívá nový proces žádný vnější zdroj tepla. Prakticky veškerou práci při vysoušení vykonávají mikrobi, kteří ve směsi provádějí rozkladné procesy. Při nich vzniká dostatek tepla pro vysušení směsi až na 65 % pevného podílu. Množství při procesu spotřebované energie je tak minimální a je nutná pouze na pravidelné míchání a okysličování směsi.
Hlavním přínosem nové metody je kombinace výhod obou klasických vysoušecích postupů. Oproti umělému zahřívání je využití mikrobů levnější o celých 30 %, ve srovnání se slunečním vysoušením je zase výrazně rychlejší - trvá pouze 22 dní. Během této doby vznikne hmota, která je vhodná na hnojení, případně ji lze svážet na klasické skládky či do spaloven.