Na nápad, že místo rovné cesty je mnohdy efektivnější použít trať s kolejemi, z níž vozy nemohou libovolně odbočit a vždy dojedou do cíle, přišli lidé již ve starém Řecku. Ač zde první železnice úspěšně fungovaly celá staletí, do Evropy tento vynález dorazil až ve středověku. A přestože zde nezůstal úplně nepovšimnut, převratný rozmach železniční dopravy se tehdy nekonal. Až na pár výjimek se totiž koleje uchytily prakticky jen v dolech, a očím veřejnosti tak zůstaly skryty. Časem se sice více rozvinuly i povrchové koněspřežné dráhy, ale pravý železniční boom, jenž významně podpořil tehdejší průmyslovou revoluci, nastal až s příchodem parní lokomotivy.
Nebývalé možnosti v dopravě, které železnice poskytovala, pochopitelně vedly k jejímu prudkému rozmachu. Překotný rozvoj železniční dopravy s sebou přinesl i další vynález, jenž je od té doby prakticky stejně nepostradatelný, jako samy koleje - výhybku. Původní, relativně jednoduchý mechanismus s manuálním ovládáním, vyžadujícím fyzicky zdatného výhybkáře, se postupem časem vyvinul v integrované zařízení, které představila společnost Siemens na loňském veletrhu InnoTrans v Berlíně. Je určitě zajímavé, že se o celý projekt vývoje bezdrátové inteligentní výhybky postarali pracovníci českého vývojového a prototypového centra společnosti Siemens se sídlem v Praze a Brně. Projekt zahrnoval návrh a mechanickou konstrukci, vývoj elektroniky a softwarové části prototypu výhybky, její testování, certifikaci a přípravu pro sériovou výrobu.
Funkce zařízení zůstává stejná jako u klasických výhybek. Nicméně způsob, jakým tak činí a zejména technologie, které ke své činnosti využívá, se od časů fyzicky zdatných výhybkářů dramaticky liší. Hlavní přednost výhybky spočívá v možnosti bezdrátového spojení s centrálním systémem a ostatními výhybkami v kolejišti. Veškeré informace nutné k její konfiguraci či změně směru jízdy je tak možno provádět na dálku. Navíc se tím výrazně zjednodušuje její instalace, jelikož přes kabely je vedeno pouze napájení motorů a elektroniky.
Možnosti výhybky jsou však mnohem širší. Může být propojena - opět bezdrátově - s počítadlem náprav, které umožňuje určit počet vagonů i rychlost projíždějícího vlaku. V kombinaci se schopností komunikace s dalšími výhybkami získává celý systém řadu užitečných vlastností. Po přejezdu vlaku může například jedna výhybka poslat druhé zprávu a automaticky ji přestavět podle toho, z které koleje se k ní vlak blíží. Jsou-li všechny výhybky tímto způsobem propojeny, mohou výrazně zefektivnit řízení celého seřazovacího kolejiště. Operátoři pak mají přehled o poloze všech výhybek, pohybu a rychlosti vlaků, jejich délce i počtu náprav a o postavení vlakové cesty, včetně případných chyb.