Česká republika dlouhodobě patří v poměru počtu pevných linek na jednoho obyvatele na chvost mezi evropskými zeměmi. Za Českou republiku se dle aktuálních údajů zařadila pouze Albánie, Slovensko a Makedonie. Pokles penetrace pevných linek pokračoval i v loňském roce, i když jeho tempo se mírně snižuje. Pevné linky přitom mohou přinést, zejména při využití moderních SIP VoIP služeb, značné úspory a poskytují doplňkové funkce, které mobilní telefony ani dnes nedokáží plně nahradit. Razantní pokles oblíbenosti pevných linek není celoevropským trendem a Česká republika je v tomto ukazateli mezi sledovanými zeměmi až čtvrtá od konce.
Proč k tak masivnímu propadu zájmu o pevné linky u nás došlo, komentuje Dalibor Premus ze společnosti Dial Telecom: „Úbytek pevných linek byl do značné míry způsoben obchodní politikou dominantního operátora, které zdatně sekundovala pasivita Českého telekomunikačního úřadu.“ Další významný důvod, proč se česká veřejnost začala od pevných linek odklánět, byl podle Premuse také vysoký propojovací poplatek, kteří majitelé pevných linek oproti vlastníkům mobilních telefonů donedávna platili. Cenová nevýhodnost volání z pevné linky je nyní díky razantnějšímu postupu ČTÚ věcí minulosti. Zejména progresivní alternativní operátoři již dokáží nabídnout podobně výhodné tarify za volání jako mobilní operátoři.
Firmy, které se rozhodnou pevnou linku ponechat a využívat funkce VoIP mohou za hlasové služby výrazně uspořit. Volání v rámci firmy je u moderních VoIP služeb založených na SIP protokolu prakticky vždy bez dodatečných poplatků. Pokud zákazník využívá fixního volání od stejného operátora, od něhož má i datovou konektivitu, má zpravidla možnost získat služby s plnou garancí parametrů. Náklady na připojení k hlasové ústředně jsou v tomto případě z větší části sdíleny v rámci nákladů za datové připojení. U volání z pevné linky bývá i lepší možnost kontroly a výrazně menší pravděpodobnost jejího zneužívání pro soukromé hovory.