V Evropě sotva uplyne týden, kdy by se neobjevila výzva k založení ekvivalentu americké Agentury pro pokročilé výzkumné projekty v oblasti obrany (DAR PA), orgánu, kterému se připisují některé z nejvýznamnějších vynálezů 20. století. Cílem je pochopitelně ukončit technologickou podřízenost Evropy.
Proslulý kritik ekonomického úpadku EU Mario Draghi a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Philip Aghion prosazují v Evropě vznik agentur, které by výzkumným potenciálem dokázaly konkurovat americké agentuře DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). Německo a Spojené království již nové civilní inovační agentury, které jsou do jisté míry inspirovány americkým vzorem, zřídily. Také Nizozemsko plánuje zřízení vlastní agentury a Evropská rada pro inovace (EIC) pilotně řeší technologické výzvy, o kterých tvrdí, že jsou ve stylu ARPA, tedy s odkazem na model DARPA, ale bez zaměření na obranu.
Co ale může Evropa od takových agentur skutečně očekávat? Benjamin Reinhardt, podnikatel z New Yorku, zakladatel Speculative Technologies, neziskové výzkumné organizace zaměřené na materiály a výrobu, který navíc sepsal jeden z nejkomplexnějších průvodců fungováním DARPA, v rozhovoru pro časopis Science|Business doporučil nekopírovat americký vzor: „Nepokoušejte se kopírovat americkou věc,“ řekl. Mimochodem nizozemští úředníci s ním založení vlastní agentury konzultovali.
Žádná z evropských inovačních agentur s příchutí DARPA, od německé Sprin-D (Bundesagentur für Sprunginnovationen — Federální agentura pro přelomové inovace) po britskou ARIA (Advanced Research and Invention Agency — veřejná instituce financující „vysoce rizikový a převratný výzkum“), se nepokouší o úplnou kopii americké agentury. Místo toho převzaly určité prvky DARPA, jako je její rychlost, nízká administrativní zátěž a programoví manažeři, tedy lidé, kteří dostali svobodu a peníze na prozkoumávání technologických nápadů bez rozhodování mnoha byrokratů na mnoha úrovních.
Evropská EIC je naproti tomu z velké části orgánem pro granty a kapitálové investice s velmi slabými programovými manažery, kteří někdy musí dohlížet na stovky projektů. Navzdory těmto organizačním rozdílům je však Evropa, alespoň rétoricky, stále agenturou DARPA velmi okouzlena.
Ačkoli je DARPA hodnotným modelem, „Evropa by měla provádět vlastní institucionální experimenty,“ řekl Reinhardt. Také zdůraznil obrovská rizika, která DARPA podstupuje: „Musí financovat i několik velmi bláznivě znějících neúspěchů. Na každý úspěšný projekt připadá nejméně několik desítek naprostých propadáků.“
Jednou ze sporných otázek tedy je, zda by Evropa měla ve stylu DARPA své inovační agentury centralizovat. V Bruselu se někdy argumentuje, že sloučení rozpočtů umožní přední evropské agentuře kritické množství finančních prostředků, které potřebuje k riskantním sázkám na neobvyklé projekty. Přítomností mnoha národních agentur riskuje fragmentaci.
Reinhardt je však názoru, že čím více inovačních agentur Evropa vyzkouší, tím lépe. Rozložení sázek spíše narazí na fungující model. „Jsem jednoznačný zastánce institucionálního pluralismu,“ řekl. Obává se, že státy EU se nepokusí o založení vlastních agentur, protože se spoléhají na to, že „EU se o to prostě postará“.
Navíc Evropa může pravděpodobně vyzkoušet více typů inovačních agentur než USA, protože evropské země mají pravomoc zřizovat si vlastní orgány způsobem, který americké státy nemají. Americká federální vláda odpovědnost za výzkum od druhé světové války do značné míry zmonopolizovala.
Evropští politici by navíc neměli očekávat, že orgány typu DARPA rychle vytvoří nová průmyslová odvětví nebo hospodářský růst. „Ve vynalézání nových technologií je velmi dobrá,“ řekl sice o modelu DARPA, ale doplnil, že „nejde nutně o nejlepší mechanismus pro vytváření nových průmyslových odvětví, alespoň ne v časovém horizontu, v jakém pracují vlády“.
Navzdory vynálezům, které transformují ekonomiku, není cílem DARPA zvýšit HDP USA. Spíše se snaží zabránit tomu, co americká armáda nazývá „strategickým překvapením“. Byla zřízena, aby se zabránilo opakování šoku ze sovětského Sputniku z 50. let, kdy USA prohrály rané vesmírné závody.
Jedním z „nepříjemných“ problémů pro Evropu je, že technologie vynalezená v evropské „DARPA“ by mohla být komerčně využita jinde, pokračoval Reinhardt.
„Jedním z důvodů, proč jsou USA schopny tak dobře využít hodnotu, kterou DARPA vytváří, je její velikost,“ řekl. To je podle něj problém zejména pro menší evropské státy. Jak ale zajistit, aby dostatek výhod zůstal v rámci národních hranic?
Existuje „docela výrazný“ rozdíl mezi technologickými skoky, kterými DARPA změnila svět a jež nastartovala před rokem 1972, jako jsou meteorologické družice, osobní počítače a internet, a působivými, ale skromnějšími průlomy, které následovaly po ní, jako je autonomní robot Big Dog nebo výzva, která odstartovala vznik samořídících aut.
Toto zjevné zpomalení po roce 1972 mohlo být způsobeno politickým tlakem. Po zvýšené kontrole armády po válce ve Vietnamu se agentura dostala pod přísnější dohled Kongresu a byla omezena striktně na obranné projekty.