Výzkumníci objevili „ohnivého mravence“ Solenopsis invicta v hojné míře na Sicílii, a varují před jeho dalším rozšířením. Co by znamenalo?
Na Sicílii, konkrétně v okolí Syrakus na jejím jihovýchodním cípu, biologové objevili poměrně rozsáhlou populaci ohnivého mravence Solenopsis invicta. Druh, který alespoň zatím nemá český název, je notoricky známý škůdce především ze subtropických oblastí třeba jihu USA, ale také Austrálie i Asie. Původem podle všeho jihoamerický mravenec svůj obecně používaný název dostal proto, že jeho bodnutí (ano, mají žihadlo) vyvolává pálivou bolest.
Mravenci (pouze samice) mají totiž žihadlo a vyrábějí si jed. Většinou je bodnutí neškodné a bolí zhruba jako včelí. Místo napuchne a vytvoří se na něm puchýřek. Protože mravenci nemají na žihadle zpětné háčky, mohou nešťastnou oběť bodat opakovaně.
Někteří lidé, zhruba procento bodnutých, však jed snáší špatně a musí vyhledat pomoc lékaře. Vzhledem k tomu, že podle některých odhadů pobodají mravenci v USA každým rokem i více než 10 milionů lidí, nejde o úplně zanedbatelný problém. Úmrtí na bodnutí jsou ovšem extrémně výjimečná, v USA se za dobu přítomnosti mravence počet všech potvrzených případů pohybuje v řádu vyšších desítek.
Španělští biologové objevili na Sicílii 88 hnízd na ploše zhruba 5 ha. V každém z nich žije řádově několik set tisíc jedinců. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně odlehlé místo na předměstí, je prakticky jisté, že se mravenci „nevylodili“ právě tady.
Autoři objevu neprohledávali celou Sicílii, na mravence narazili náhodou při jiné práci, takže se s největší pravděpodobností určitě budou vyskytovat i na jiných místech ostrova.
Místní španělským vědcům také řekli, že případů bolavých mravenčích „kousanců“ začalo přibývat zhruba od roku 2019, takže druh se na ostrově šíří nepozorován několik let. Nové území asi nezabírá příliš rychle, na Sicílii zaznamenaný „podtyp“ mravenců se šíří spíše postupně na krátké vzdálenosti než „dálkovými lety“ okřídlených královen.
„Ohnivci“ s největší pravděpodobností vstoupili na sicilskou půdu s nějakou obchodní zásilkou. Geneticky jsou sicilští mravenci blízcí populacím z USA a Tchaj-wanu, takže nejspíše doputovali s nějakou zásilkou do přístavu v Syrakusách, který leží zhruba 13 km daleko. Doky se navíc nacházejí od místa nálezu směrem, ze kterého často fouká, a tak je velmi snadno představitelné, že okřídlené královny přiletěly na místo nálezu právě z tohoto směru.
Co bude dál
Zatím jde tedy, striktně řečeno, o lokální sicilský problém. Je ovšem otázkou, zda to tak zůstane.
Ve své domovské Jižní Americe jsou ohniví mravenci sice relativně hojní, velký ekologický problém ovšem nepředstavují. Ve Spojených státech však ošetřování poštípaných, opravy způsobených škod (například zkratů na elektrických obvodech) a náhrady škod na zemědělské výrobě (na technice, rostlinách i zvířatech) stojí ročně miliardy dolarů.
Mimochodem, řádění mravenců v USA vedlo k tomu, že druhu byla věnována i mimořádná vědecká pozornost. Jde určitě o nejlépe prozkoumaný druh mravenců vůbec, v odborné světové literatuře se mu vědci věnovali podobně jako včele medonosné. Díky tomu například víme, že ohniví mravenci mají tzv. „gen zelenovouse“, tedy v podstatě gen pro altruismus vůči jedincům, kteří sdílejí nějaký podobný rys.
Výzkum však zatím nedokázal odpovědět na otázku, jak zabránit šíření druhu nebo jak se ho zbavit, když se někde zabydlí. Austrálie se pokusila zavést účinná karanténní opatření, aby zabránila masovému rozšíření. Odborníci však o úspěchu operace spíše pochybují. Druh se zřejmě po kontinentu už pomalu šíří. Zavlečené druhy mohou také v některých případech výrazně ovlivnit přírodu oblasti. Pokud podobně jako ohniví mravenci v USA či Austrálii nemají mnoho nepřátel, parazitů či patogenů, získávají výhodu nad místními druhy. V oblastech s ohnivými mravenci tedy ubývá nejen jiných druhů mravenců, ale také jiného hmyzu či bezobratlých.
Může dojít k poklesu počtů větších zvířat: ještěrek, hadů, ptáků, a dokonce i zajíců, pokud je mravenců v oblasti opravdu hodně. Příčinou úbytku větších druhů jsou útoky mravenců na čerstvě vylíhnutá či narozená mláďata, a to obvykle v prvních hodinách či dnech jejich života. Tady záleží na tom, do jaké míry se zavlečený druh rozmnoží — a jak to bude v Evropě, to zatím nevíme.
Ekologický model, který použili objevitelé sicilských kolonií, naznačuje, že mravenec se může zabydlet zhruba na 7 % rozlohy kontinentu.
Protože jsou „ohnivci“ teplomilný druh, dobře snášejí vyšší teploty a sucho, jde z velké části o jižní pobřeží Evropy a přilehlá vnitrozemská území. Jednotlivcům se nejlépe daří v teplotách těsně nad 30 °C, kdy jejich organismus funguje nejsnáze, koloniím se jako celku z dosud nevysvětleného důvodu lépe daří v teplotách o něco nižších, kolem 25 °C.
Probíhající oteplování klimatu bude pochopitelně možnosti dalšího šíření druhu podporovat. Autoři objevu se tedy obávají, že v příštích několika desítkách let by vhodné teplotní podmínky mohl ohnivý mravenec najít i v řadě evropských metropolí.