Zastánci pěstování „zlaté rýže“, která má pomáhat chudým v tropických částech světa, po 20 letech snah utrpěli další porážku. Soud zakázal její pěstování v zemi, kde bylo nasazení na spadnutí.
Srovnání zlaté rýže s běžnou © International Rice Research Institute (CC BY 2.0)
Podle údajů WHO přichází každý rok kvůli nedostatku vitaminu A o zrak několik set tisíc dětí. Zhruba polovina takto postižených do roka zemře. Jde hlavně o problém obyvatel chudších tropických zemí.
Strava chudých bývá obecně jednotvárná, v případech lidí postižených nedostatkem vitaminu A často její velkou část tvoří rýže. Loupaná bílá rýže (neloupaná se hůře skladuje) ale neobsahuje látky, ze kterých by naše tělo mohlo vitamin A vytvořit.
Rostlina sice obsahuje geny pro tvorbu beta-karotenu, ovšem ty se během růstu částečně vypnou a samotná zrna žádný neobsahují. Jde o vadu tradičními pěstitelskými metodami nenapravitelnou. Neexistuje totiž jediná odrůda rýže, která by tímto nutričním nešvarem netrpěla.
GMO ku pomoci
V 90. letech minulého století, tedy v době rychlého rozvoje metod genového inženýrství, se však zrodil nápad, jak situaci napravit. Popud k tomu zřejmě prvně dala Rockefellerova nadace, vědeckou práci si vzal na starost mezinárodní vědecký tým (tzv. Golden Rice Project).
Pod vedením německého odborníka Inga Potrykuse tým nakonec dospěl ke zdárnému cíli. Vytvořil první rýži s obsahem beta-karotenu, což je látka známá z mrkve, ze které si lidské tělo dokáže připravit vitamin A. Úspěchu bylo dosaženo vložením genetické informace z narcisu a také bakteriální DNA. Šlo o rozsáhlou úpravu (zavedení celé metabolické dráhy), která byla komplikovanější než obvyklé postupy u jiných geneticky modifikovaných rostlin.
V roce 2005 pak tým rostlinu ještě vylepšil, aby zvýšil množství produkovaných kýžených látek. Ve výsledku uměle vytvořená odrůda obsahuje navíc kromě původní úpravy ještě gen z kukuřice.
Jde tedy skutečně o geneticky modifikovaný organismus (GMO), který v sobě nese geny z úplně jiného a jen velmi vzdáleného druhu či v tomto případě druhů. Nemůže proto využít jednodušších povolovacích procesů (i v EU už prosazovaných) pro plodiny, či dokonce zvířecí plemena, která vznikla například umazáním nějakého genu nebo jeho části. Tedy bez toho, aby se do jejich DNA přidávalo něco, co v ní předtím nebylo.
Zlatá plodina, temné časy
Rostlina nakonec dostala marketingový název „zlatá rýže“. Navrhl ho údajně jeden thajský obchodník spojený s projektem na základě charakteristické žluté barvy semen (která je mimochodem důsledkem toho, že v rostlině se původně oranžové karotenoidy mění ještě i na příbuzné látky).
Brzy začalo být jasné, že to nová plodina nebude mít jednoduché ani přes podle všeho bohulibé záměry autorů. Nejhlasitějším odpůrcem se nakonec stala organizace Greenpeace. Ta ve zlaté rýži stále vidí nebezpečí pro tradiční pěstitele i přesto, že malí farmáři v rámci projektů neplatí licenční poplatky a mohou si GMO plodinu namnožit sami bez omezení.
Odpůrci se od začátku obávali, že by komplexní genetická úprava mohla v rostlině vyvolat další fyziologické změny, které stejně jako u všech geneticky modifikovaných rostlin mohou představovat zdroj možných zdravotních obtíží pro spotřebitele. Nepomohlo ani to, že Potrykus jednoho z vedoucích představitelů Greenpeace pozval na týden do laboratoře, aby se ho pokusil přesvědčit o přínosech rostliny.
Připomínám, že se bavíme o událostech starých v některých případech více než dvě dekády. Snahy o dosažení nějakého kompromisu ale selhaly, a tak spolu obě strany od té doby stále vedou spor.
Pokusy, které každý vidí jinak
Autoři se pokusili přínosy svého výtvoru opakovaně prokazovat studiemi. V roce 2009 dospěla klinická studie s dospělými dobrovolníky k závěru, že se „beta-karoten získaný ze zlaté rýže v lidském organismu účinně přeměňuje na vitamin A“.
Shrnutí pro Americkou společnost pro výživu uvádí, že „zlatá rýže by pravděpodobně mohla poskytnout 50 % doporučené výživové dávky vitaminu A z velmi skromného množství — možná šálku — rýže, pokud by se konzumovala denně“.
V roce 2008 se pak uskutečnil experiment, který měl být ještě jasnějším důkazem. Autoři podávali 24 dětem zlatou rýži a chtěli ověřit, jak obstojí ve srovnání s jinými zdroji beta-karotenu. V pokusu totiž další dvě zhruba stejně velké skupiny dětí dostávaly vitaminové kapsle či špenát a vědci pak srovnali získaná data.
Výsledky se objevily až v srpnu 2012 a na první pohled byly velmi příznivé. Rýže se osvědčila a v podstatě dětem měla pomáhat stejně jako podstatně dražší vitaminové kapsle, které jsou pro většinu obyvatel rozvojového světa nedostupným luxusem.
Z hlediska mediálního dopadu to však byla katastrofa. Zpráva o pokusu byla zveřejněna už v roce 2009 a vzbudila nelibost především právě mezi zájmovými organizacemi typu Greenpeace. Skutečné vzrušení ale vypuklo až po zveřejnění výsledků v roce 2012.
Greenpeace děti označilo za „pokusné králíky“ a experiment za hazard s jejich zdravím. K protestům se přidaly i další skupiny a jejich rozhořčení sdílela i významná část veřejnosti. Účastníci pokusu nevěděli, že dostávají geneticky modifikovanou potravinu. Souhlas, který podepisovali, pouze uváděl, že strava je obohacená o neurčené živiny, ale ne jak. Čínská verze dotazníku neuváděla sousloví „zlatá rýže“, podle všeho právě proto, že bylo příliš kontroverzní. Vědci se bránili tím, že obsah informovaného souhlasu byl shodný s tím, který byl použit při předchozí zkoušce „zlaté rýže“ v USA, nebyl neetický a neporušoval ani čínské předpisy a zákony.
Vyšetřování, které nakonec nařídilo Čínské středisko pro kontrolu a prevenci nemocí, ovšem dospělo k závěru, že v tomto případě jde o porušení vědecké etiky, a tři čínští spoluautoři práce přišli o místo. Naopak rodiny dětí, které při pokusu „zlatou rýži“ dostaly, byly odškodněny částkou odpovídající zhruba 25 tisícům korun. Práce popisující výsledky pak byla nakonec stažena. A to především proto, že autoři nedokázali doložit, že rodičům dětí jasně sdělili, že se jedná o GMO rýži. Zájmové ekologické organizace tento výsledek uvítaly. Zastánci projektu označili vědce za obětní beránky pro uklidnění veřejnosti. A událost jen přispěla k jejich dlouhodobé frustraci z odmítavého postoje a někdy až nepochopitelných regulací. Jedním z provinění vědců v případě čínské studie bylo třeba i to, že do země přivezli uvařenou GMO rýži bez povolení.
Další naděje zhasla
Autoři zlaté rýže se nevzdávali a měli novou naději: chtěli pěstování této plodiny prosadit na Filipínách. V této chudé zemi je nedostatek vitaminu A ve stravě skutečně akutním problémem pro velkou část chudých. Podle úřadů zhruba 15 % malých dětí trpí větším či menším nedostatkem této živiny.
Proces schvalování na Filipínách neprobíhal rychle, ale pokračoval. V roce 2021 tamní vláda povolila komerční pěstování rýže Malusog, což je odrůda zlaté rýže přizpůsobená místním podmínkám a chutím.
Zemědělci začali pěstovat omezené množství této obiloviny v roce 2022. Během tohoto roku se jí sklidilo zhruba 100 t z vybraných ploch v několika provinciích země. Odhady úřadů říkaly, že do osmi let by mohla zmíněná odrůda tvořit 10 % úrody rýže v zemi, což by stačilo k pokrytí potřeb všech domácností s nedostatkem vitaminu A.
I tato naděje však pohasla, protože filipínský odvolací soud povolení k pěstování zlaté rýže v zemi zrušil. Soud rozhodoval na základě žaloby podané Greenpeace a dalšími skupinami a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že neexistuje vědecký konsenzus o bezpečnosti zlaté rýže, neměla by být komerčně pěstována.
Soudci konstatovali, že národní ústava vyžaduje, aby se vláda řídila tzv. principem předběžné opatrnosti. Ten podle interpretace soudu spočívá v tom, že se schválením nových plodin a činností se čeká, dokud vědci nedosáhnou konsenzu, že jsou bezpečné pro lidi a životní prostředí.
Žalovaná strana, tedy zastánci zlaté rýže, se už nechala „slyšet“ (například prostřednictvím publikace v časopise Science), že s rozhodnutím nesouhlasí. Verdikt podle ní spočívá na nesprávném výkladu principu předběžné opatrnosti. To, že by nějaké riziko mohlo existovat (což lze dopředu těžko vyloučit), by podle nich nemělo znamenat konec nějakého opatření či technologie. Podle jejich názoru by mělo stačit, aby řešení problému doložilo, že je nákladově efektivní a neškodí životnímu prostředí. To podle nich zlatá rýže po letech terénních i laboratorních pokusů splňuje.
Co bude?
My k tomu dodejme, že 100% shoda se mezi odborníky asi nikdy nenajde. I mezi odbornou veřejností se našli někteří, kteří uváděli, že podle jejich názoru jsou GMO plodiny škodlivé. Jmenujme například Francouze Gillese-Érica Séraliniho. Ten na toto téma publikoval několik studií, většinu kolegů ovšem o svých názorech nikdy nepřesvědčil.
GMO se z výživového hlediska zdají být zcela neutrální technologií. Důkazy už desetiletí velmi přesvědčivě naznačují, že geneticky modifikované plodiny samy o sobě nijak neškodí ani neprospívají. Což dává pochopitelně smysl: našemu žaludku je jedno, zda DNA pochází z bakterie, nebo z kukuřice. Obojí je DNA a žaludek ji stejně rozštěpí. Ostatně GMO plodiny jsou dnes běžnou součástí diety hospodářských zvířat po celém světě a žádný negativní efekt není vidět.
Ani ekologické nebezpečí se zatím nijak nepotvrdilo. Ve velké části světa včetně Evropy a také většiny Asie se GMO plodiny příliš nepěstují. Ale v USA či v Jižní Americe tvoří nezanedbatelnou část osevních ploch a žádné následky tam nejsou patrné.
Odpor ke GMO ale „absence katastrof“ sama o sobě zřejmě zlomit nedokáže. A to ani v situaci, kdy naopak existuje reálná naděje (nikoliv jistota, to je nutné uznat), že zachrání nezanedbatelné množství dětí před vskutku vážnými zdravotními potížemi.
Přesto je situace těžko udržitelná. Ne ani tak kvůli změně postojů veřejnosti, ale spíše technologiím a ekonomice. Nové metody editace DNA jsou výrazně jednodušší a levnější než metody předchozí. A i když genetické modifikace nepřináší zatím tak veliké výhody, jak někdy jejich zastánci tvrdí, výhodné v řadě ohledů jsou.
Postupně se tak dá očekávat, že tlak zemědělců a dalších výrobců na uvolnění přísných předpisů bude sílit. I velmi opatrná Evropská unie už udělala první kroky směrem ke zjednodušení pěstování alespoň některých upravených plodin. Příběh zlaté rýže ovšem ukazuje, že názory se v dnešní době často mění pomaleji než technologie.