Ledvina z geneticky upraveného prasete úspěšně absolvovala experimentální transplantaci.
Americká média, jako první USA Today, zjistila, že v USA proběhl během září 2021 zatím ojedinělý medicínský pokus. Skupina lékařů z ústavu při Newyorské univerzitě (N.Y.U.) připojila na několik dní k tělu pacientky speciální prasečí ledvinu. Cílem pokusu však nebylo trvale nahradit funkci původní ledviny pacientky. Šlo totiž o pacientku ve stavu mozkové smrti, které selhávaly důležité orgány, a tak šance na její uzdravení byly nulové. Její orgány navíc nebyly ani ve stavu použitelnosti pro další transplantace. Rodina ovšem souhlasila s tím, aby se zúčastnila pokusu, který by mohl pomoci zachraňovat životy v budoucnosti.
Pokus měl určit, jak lidské tělo na připojený orgán zareaguje. Běžnou prasečí ledvinu by imunitní systém okamžitě a velmi razantně odmítl. Dotyčný orgán však vyrostl v těle zvířete speciálně geneticky upraveného tak, aby byl z pohledu imunitního systému co nejblíže lidskému. Vysvětlení motivace je prosté: orgánů k transplantaci je trvalý nedostatek prakticky po celém světě. Jen v Česku podle lékařů v současné době čeká na transplantaci ledviny zhruba 400 lidí.
PROČ TO NEJDE
Myšlenka využít zvířecích dárců se zrodila už dávno. V 80. letech v USA dokonce novorozená holčička známá jako Baby Fae žila zhruba tři týdny s transplantovaným srdcem mladé paviání samičky. Její tělo ale nakonec cizí srdce odmítlo.
Postupně se pozornost zaměřila na prase domácí. Jde o hospodářské zvíře, proti jehož utrácení (na rozdíl třeba od lidoopů) lze očekávat jen menší odpor veřejnosti. Zadruhé mají prasečí orgány v řadě ohledů podobné parametry jako lidské.
Zvířecí orgány naše tělo odmítne, a platí to i v případě prasečích. U těch například vadí, že lidem (a dalším primátům) chybí enzym alfa 1,3 (galaktosyltransferáza), který ostatní savci včetně prasat ve své výbavě mají. Když lidský imunitní systém rozpozná na nějaké buňce stopy jeho přítomnosti, okamžitě se ji snaží zničit.
K odmítavé reakci dojde i ve chvíli, kdy orgán není „vložen“ do těla, a je jen připojen ke krevnímu oběhu, jak tomu bylo v případě popsaném v úvodu. Tento neúplný pokus však naznačuje, že snaha by mohla být na dobré cestě a alespoň část problémů spojených s odmítáním tzv. xenotransplantátů se autorům podařilo odstranit. Zvíře použité v pokusu totiž bylo geneticky upraveno tak, aby enzym nemělo.
Pochází z dílen malé společnosti Revivicor, která na tomto problému pracuje už téměř 20 let. Společnosti vznikla již v roce 2003 jako spin-off společnosti PPL Therapeutics, v jejímž rámci se zrodilo i první klonované zvíře na světě, ovce Dolly. Vývoj orgánů vhodných pro transplantaci trval i do této, zatím čistě experimentální fáze déle než pokusy o klonování. Souhlas k provedení experimentu dostala firma až v prosinci 2020.
Pro upřesnění je navíc potřeba dodat, že odstranění jednoho enzymu ani zdaleka nestačí. Pro transplantace upravení vepři Revivicoru mají ještě několik dalších genetických úprav snižujících pravděpodobnost odmítnutí. I tak společnost počítá s tím, že lidé, kteří zvířecí orgány dostanou, budou muset brát léky na potlačení imunity. A ve své dokumentaci dává najevo, že kdyby postačily dávky imunosupresiv stejné jako v případě transplantace lidského orgánu, půjde o úspěch.
ORGÁNY PĚSTOVANÉ NA MÍRU A JINÉ MOŽNOSTI
Potenciál se ovšem zdá být veliký. Schopnost manipulace genetické výbavy zvířat (i lidí) se v posledních letech velmi výrazně zlepšuje. Vědci mají dnes poměrně jednoduché postupy, jak „vypínat“ či dokonce do jisté míry modifikovat dosti přesně jednotlivé geny. Založeny jsou především na technologii známé jako CRISPR, za kterou Nobelův výbor udělil cenu v roce 2020.
S její pomocí by teoreticky mělo být možné vytvořit zvířata, jejichž orgány budou pro lidské tělo přijatelnější. Velmi slibně se odborníkům (byť zatím jen na papíře) jeví možnost upravit imunitní profil zvířete, ze kterého orgány pocházejí, na míru daného konkrétního pacienta. Tedy pěstovat orgány, které by tělo odmítalo jen minimálně a pacienti by nemuseli léky na potlačení imunity používat ve větším množství či ideálně vůbec. Jejich vliv na zdraví pacientů není totiž vůbec pozitivní.
To je ovšem hudba vzdálené budoucnosti. Nemáme například jasnou představu, jak drahý postup bude, pokud se někdy vůbec dostane do praxe. Minimálně zpočátku lze očekávat velmi vysoké ceny. Už proto, že Revivicor musí nějak zaplatit desetiletí vývoje, byť měl částečně provoz krytý z výzkumných grantů.
V případě některých náhrad se nejspíše vůbec ke slovu nedostane, protože budou k dispozici jiné možnosti. Například v případě srdečních náhrad se vývoj zřejmě bude ubírat spíše směrem ke konstrukci speciálních mechanických pump. Mohlo by jít o rychleji dostupnou a levnější možnost než srdce z nedobrovolných zvířecích dárců.
Na druhou stranu, jiné orgány — například právě ledviny — sestrojit, alespoň zatím, nelze. Jsou jednoduše příliš složité. Potřeba vhodných orgánů pro transplantaci v souvislosti se stárnutím světové populace ovšem jedině poroste. Revivicor a další tedy mohou uspět i s relativně drahým produktem.