Inovační příležitosti i hrozby konceptu open source
Již před deseti lety upozornili autoři knihy Wikinomie, Don Tapscott a Anthony Williams, že dosavadní model získávání inovací od vlastních vývojářů se přežil. Mou zkušeností za dvacet let v personalistice je, že dobří inovátoři se velmi špatně shánějí, zaměstnaní vývojáři jsou relativně drazí, zvláště proto, že málokdy z nich vypadne něco skvěle obchodovatelného. Drahé jsou laboratoře a technika. Mladí vývojáři už po prvním roce zaměstnání přebírají vzorce myšlení od těch starších, a jejich míra originality klesá. Učí se argumentovat, co jde, co nejde a proč. Jako studenti žádné limity neměli, zaměstnání jim kreativitu sešněrovalo a zprocesovalo. Jako inovační poradce opětovně zjišťuji, jak často je firemní vývoj těžkopádný, když má konstruktér jistou práci, má vytvořeny zvyky a návyky. Když se vyčerpá z nových nápadů, začíná kopírovat sám sebe a později i druhé. Když už něco vymyslí, tak se tato inovace pečlivě střeží, aby ji konkurence neokopírovala. To je starý model inovací.
Avšak již deset let (od 2004) přichází jiná doba v přístupu k inovacím. Doba sdílení a spolupráce s konkurencí a neznámými lidmi. Nastává změna myšlení v duchu sdílení a spoluvytváření typu Linuxu, Wikipedie apod. V duchu konceptu Stevena Johnsona (Odkud se berou dobré nápady), se moudré a prozíravé společnosti napojují na široké sítě nejrůznějších komunit „ulítlých“ lidí. Tyto fi rmy raději podporují nárůst obrovských on-line společenství, než aby s nimi bojovaly. Mnohá společenství se vynořila z periferie webu, aby přes noc přitáhla miliony účastníků. Dokonce i zarytí konkurenti dnes spolupracují na průlomových vědeckých iniciativách, které urychlují objevy v jejich odvětvích a oborech. Podle Tapscotta a Williamse (jejichž názory v tomto textu často zmiňuji) tento nový způsob uspořádání inovačních vztahů nahradí v ekonomice tradiční společenské struktury a stane se hlavním motorem tvorby bohatství.
V letech 2001–2015 bylo provedeno mnoho výzkumů nových společenských jevů ve vazbě na internet, sociální sítě a komunity. Bylo zjištěno, že nové technologie a kolaborující modely mění strukturu firem a konkurenční dynamiku. Závěr výzkumů je nesmírně zajímavý. Miliardy propojených jednotlivců se v současnosti pomalu zapojují do tvorby inovací formami, o nichž jsme si dříve mohli jen nechat zdát. A když masy nadšených lidí na internetu spolupracují, mohou společně pomoci rozvoji kultury, umění, vědy, vzdělání, demokracie, kapitalismu a veřejné správy.
OTEVŘENOST JE HROZBOU?
Překotné vědecké a technologické pokroky, zvláště v oblasti kvantové mechaniky, nanotechnologií, materiálového inženýrství, genetického inženýrství, geofyziky apod., patří mezi klíčové důvody, proč se otevřenost bádání a vývoje stává naléhavou výzvou pro současný management firem. Většina společností sotva dokáže být naprosto soběstačná a plně aktivní v základním výzkumu v oborech, které přispívají k jejich produktům, natož si ve své organizaci udržet nejnadanější lidi v oboru. Aby si společnosti zaručily, že zůstanou ve svém odvětví či oboru na předním místě, musejí čím dál více otevírat dveře celosvětovým zásobárnám talentů, které se každý den rodí vně. A za branou firem je vždy tisíckrát až milionkrát více kreativního kapitálu než uvnitř firmy.
Otevřenost př ístupu se rozmáhá v ekonomice, informatice, v optice, tele komunikacích apod. Ještě nedávno bojovala informatika proti open source konceptům. Ledy prolomil Microsoft, když poprvé uvedl standardizovanou platformu, na které softwarové společnosti mohly vytvářet své programy bez ohledu na logo výrobce. Posun k otevřenosti nabral spád, když IT odborníci začali spolupracovat na širokém spektru otevřených softwarových platforem. Výsledkem byl Apache mezi softwarovými servery, Linux mezi operačními systémy, MySQL v databázích, Firefox v prohlížečích a WWW.
VŠICHNI SI VIDÍ DO KARET
Celosvětové sdílení a spoluvytváření nových hodnot se denně prohlubuje a rozšiřuje. Díky tomu také zákazníci odhalí skutečnou hodnotu výrobků. Zaměstnanci získávají dříve nemyslitelné informace o strategii jejich firmy, o managementu a jejich problémech. Partneři musejí mít důvěrné informace o svých krocích, aby mohli spolupracovat. Vlivní investoři, kteří teď vlastní či řídí většinu bohatství, získávají přesné informace a nekupují jen zajíce v pytli podle včerejších čísel výročních zpráv. Ve světě vynašečů interních tajemství, všetečných investigativních novinářů, googlování milionů občanů si mohou celé komunity zjistit o firmě téměř cokoliv.
Přední firmy zveřejňují důležité informace všem těmto skupinám, protože tím získávají velké výhody. Transparentnost se cení a získává spojence. Budí důvěru a prospívá obchodům. Tam kde je důvěra, se podle Stevena R. Coveyho zrychlují procesy, zjednodušují smlouvy a kontroly i snižují náklady. Tedy vysoká důvěra zvyšuje zisky a snižuje náklady. Například některé firmy, jako např. Progresive Insurance bez obalu otevřeně srovnávají ceny na trhu se svými, i když nejsou skvělé, a zákazníci reagují důvěrou.
Mezi důvody, proč desítky vysoce konkurenčních zemí vstoupily do globální ekonomiky, se často uvádějí odpadající překážky v obchodu a v informačních technologiích či ve vzdělání. Například studentka z Karáčí, která vždy toužila jít na školu MIT, může získat on-line přístup ke studijnímu programu univerzity aniž by jí to stálo jediný cent. Může se přihlásit na www.ocw.mit.edu a získat prestižní vzdělání. Může studovat cokoliv od zoologie po astrofyziku. OpenSource- Ware je příspěvkem univerzity MIT světu v 21. století. Jde o filantropickou záležitost, jak budovat lepší svět.
Dnes začíná převažovat ekonomika duševního vlastnictví. Prozíravé firmy nakládají s duševním vlastnictvím jako s investičním fondem – spravují vyrovnané portfolio duševních aktiv, z něhož část chrání a část sdílí. Například už v roce 1999 se více než desítka farmaceutických firem vzdala uzavřených výzkumných projektů a domluvila se na otevřené spolupráci představované organizací SNP Consortium a Alliance for cellular Signaling. Tato spolupráce šetří zdroje, šetří čas a zvyšuje zisky v určitých komoditách.
Podle všeobecného názoru bychom měli kontrolovat a chránit své soukromé zdroje a inovace pomocí patentů a ochranných známek. Avšak miliony technicky zdatných dětí a teenagerů využívají internet, sdílejí softwarové nástroje, stahují filmy a hudbu, učí se programy a vychytávky. Hudební průmysl, místo, aby uznal MP3 apod. jako příležitost, tak podle Tapscotta zaujal obranný postoj. Zrovna tak filmový průmysl vytvořil mnoho ohrazených prostorů, chráněných databází, softwaru s chráněným zdrojovým kódem. To vše slibuje hudebníkům a filmařům obrovské zisky, ale jen dočasně. V těchto oblastech se hledají nové formy přístupu k autorským dílům a ke sdílení. Ne všechno je ve světové globalizaci špatně. Celosvětové aliance, trhy spojené s lidským kapitálem a tvořící komunity poskytnou přístup k úplně novým trhům, k nápadům a k technologiím. Lidi a duševní vlastnictví bude třeba řídit napříč kulturami, obory a organizačními hranicemi.
MÍSTO R&D INTERNETOVÁ KOMUNITA?
Tapscott a Williams již v roce 2004 předvídali současnost, kdy se firmy místo zaměstnávání a „ždímání“ vlastních vývojářů obracejí na internetovou veřejnost s prosbou o rychlé řešení. Nechce se jim čekat roky, až jejich zaměstnanci něco vymyslí. Jednoduše vypíší výzvu k vyřešení nějakého technického či organizačního problému, zveřejní část technické dokumentace, slíbí relativně vysokou odměnu a čekají. Obvykle za pár dnů či týdnů se dostaví první nápady. Firma nápady prověří a těm nejlepším vyplatí slíbenou odměnu. Všichni jsou spokojeni. Kromě vlastních vývojářů. Ti se zlobí a cítí se ohroženi. Je to však chyba vedení firem a těchto R&D, že nejsou správně vedeni, že firmy nemají implementováno inovační prostředí, netrénuje se inovační kreativita, jen se po lidech chtějí další a další nápady. Bohužel je pravda, že mezi milio ny vně firmy se najde více originálních nápadů než mezi několika desítkami zaměstnanců.
PŘED TÍM NEUTEČETE
Každá z minulých generací přivedla do života nějakou výraznou novinku. Všem těm, kteří se denně připojují na internet, se říká síťová generace, fanatickým webařům se říká generace Y. Síťová generace se odlišuje od všech minulých tím, že zavádí sofistikované technologie, probouzí svou tvořivost, sociální propojování a rozmanitost. Pracoviště, organizace práce a způsob podnikání se díky tomu změnily do takové míry, jakou jsme nezažili od prototypu korporátního zaměstnance od padesátých let. Staré společnosti byly silně hierarchické a dnes jsou brzdou. Síťová generace zavádí multidisciplinární týmy amébního typu, kde nejsou dělicí kontury ostré a jasné. Stávají se spíše fluidní a řízení v nich dočasně přebírají lidé s vůdčím nadáním, odborníci a kreativci. Formují nové normy a hodnoty: rychlost, svoboda, otevřenost, mobilita, hodnověrnost, hravost, které vytvářejí nová inovativní pracoviště. Síťoví inovátoři a Generace Y jsou v permanentní výpravě za novými věcmi a otevření novým myšlenkám. Mají sklon podporovat rozmanitost ve všech oblastech života. Jejich potřeba svobody je zavádí na neprobádaná území. Hrají si, vymýšlejí a práce je jim zábavou. Tak proč nevyužít potenciál cca 50 až 100 milionů lidí k vymyšlení nějaké vaší inovace?
COASEHO TEORÉM
Myšlenka, že obrovské sebeorganizované sítě producentů znalostí dokážou narušit roli tradiční korporace jako primárního stroje na výrobu věcí nebo ji dokonce zpochybní úplně, už nezní jako utopie. Oč běží? Firma bude mít sklon se rozrůstat, dokud se náklady na další transakci uvnitř firmy nevyrovnají nákladům na zajištění týž transakce na otevřeném trhu. Dokud je levnější provést tuto transakci uvnitř firmy, udělejte ji tam. Ale pokud je to levnější vně firmy, nesnažte se ji udělat interními zdroji. To platilo donedávna. Internet to cele katalyzoval a v jistém smyslu i převrátil naruby: Dnešní firmy by se měly zmenšovat tak dlouho, dokud náklady na provedení nějaké transakce vlastními silami nezačnou být nižší, než náklady vně firmy. Dnes nám Coaseho teorém vysvětluje, proč je ohrožují nové obchodní entity. Tato problematika je mnohem širší a hlubší než jen její redukování na outsourcing a offshoring. Stáváme se svědky toho, jak nově je uspořádáno předivo sociální, politické a ekonomické struktury, které spojuje naši planetu a má za následek dlouhodobé důsledky, které jsou hlubší, než jaké přinesla průmyslová revoluce v 18 a 19 století.
JAK TO FUNGUJE V PRAXI?
Například v Indii vznikla ICICI banka pro drobné střadatele, která se za deset let od založení stala druhou největší bankou Indie pokud jde o majetek, a třetí podle tržní kapitalizace. Za svůj úspěch vděčí sebeobsluze klientů bez personálu a používání vlastních technologií využívajících open source systémy. Tyto technologie stojí desetinu toho, co používají západní banky.
Druhý příklad. Po celé Číně vznikají „inovační města“, v nich jsou tisíce propojených společností, které využívají nízkonákladové technologie a struktury i vzájemnou fyzickou blízkost, aby zničily celosvětovou konkurenci. Tyto amébní až amorfní podnikatelské sítě útočí na všechna odvětví a obory a využívají své úžasné schopnosti imitovat západní výrobky, ovšem se zapracovanými vlastními zlepšeními. Nejen, že vyrábějí za zlomek ceny, ale vychovávají si obrovský potenciál pro vlastní inovace, které pak vnucují západním spotřebitelům.
Jestliže se z Japonců, kteří po druhé světové válce imitovali všechno možné, a jejich výrobkům se posměšně říkalo „japanies quality“, stali lídři v robotice a podobných oborech, pak totéž můžeme čekat od Číny a Indie. Základna jejich výzkumu a vývoje bude činit asi sto milionů inženýrů, a když se tito spojí do nových „tekutých sítí“, západ skončí neradostně jako dodavatel tradičních výrobků či pouze turistické lákadlo.
USA a Evropa myslí, že první místo v high–tech ekonomice má zajištěné nastálo. Brzy budou soupeřit o to, aby jeden z pěti důležitých vynálezů patřil jim. Evropa se pomalu stává nekonkurenceschopnou. Jde o náklady na pracovní sílu (zdravotní a sociální pojištění), náklady na vývoj a výzkum, na mzdy. Čtyři z pěti nejlepších mozků se budou vždy nacházet v Číně a Indii. My na Západě zapomínáme na opomíjený a důležitý fakt ukrytý v DNA těchto Indů a Číňanů. Když se jejich inovační potenciál propojí s tradiční skromností a velkou pracovitostí rolníků na rýžových polích, nic je nepřekoná. Právě archetypální naturel těchto potomků pěstitelů rýže, kteří byli celá staletí zvyklí pracovat na políčkách 365 dní v roce, od 5 hodin rána do 9 hodin večer, je nepřekonatelný. Miliony Číňanů, Indů, Vietnamců apod. to má prostě v krvi. Západní vývojáři jsou vším možným zhýčkáni a nemají takovou motivaci, vytrvalost a trpělivost i skromnost jako Asiaté.
CO S TÍM VŠÍM?
Západní firmy si nesmí nechat ujet vlak, kterému se říká „wikinomie“. Musí se naučit využívat inovační potenciál milionů dychtivých lidí, kteří chtějí něco vymyslet, objevit, hrát si, bavit se a rychle si vydělat. Firmy se musí napojit na globální zásobárny talentů. Nejenže uspoří na neproduktivních pracovnících i na sourcingu, ale budou naprosto šokovaní neskutečnou efektivitou, produktivitou, kvalitou a výnosy. Ve spolupracující ekonomice není skutečnou výhodou globálního sourcingu jen snížení nákladů, ale nekonečné možnosti růstu, inovací a rozmanitosti. Mozková kapacita připravená k novým produktům a službám je neuvěřitelné obrovská. Příležitosti rostou geometrickou řadou. A největšími motory pro růst v jednadvacátém století budou byznys sítě, které propojí zdroje a kompetence vyspělých a rozvojových světů do fantastických kombinací. Všem zůstává jediné: spolupracovat, nebo zaniknout.
PhDr. Karel Červený,MSc., MBA Vedoucí lektor kurzu kreativity MBC