Dnešní díl tohoto volně navazujícího seriálu se vrací o několik kapitol nazpět. Věnuje pozornost zadání formulovanému v dílu č. 61 a poukazuje na několik úskalí či spíše možností (usnadnění) využití programovacího editoru řídicího systému Sinumerik.
Pro zde prezentované NC programování je využit software SinuTrain Operate 2.6 SP1 a hlavní míra pozornosti je nyní soustředěna do oblasti tvorby konturové křivky pro frézování dvou tvarově podobných ostrůvků. Počáteční bod pro definici konturové křivky je dle obr. 1 vlevo dole (Pozn.: pro větší názornost je zadání prvního elementu uzavřené kontury prezentováno s ukázkou celé konturové křivky, která se však nyní teprve začíná vytvářet.) a druhým (navazujícím) elementem definovaným v integrovaném konturovém editoru řídicího systému Sinumerik je vertikální úsečka. Tato úsečka však dle prezentovaného náčrtu (viz Akademie CNC obrábění č. 61) není „dostatečně“ zakótována. Z bodu č. 1 o souřadnicích x = 4 mm, y = 16 mm je však možno definovat vertikální přímku, která neobsahuje informaci o koncovém bodu (obr. 2). Zadáním úhlu ?1 = 90° je naznačen směr vznikající úsečky a tento směr je dále zohledňován i při obrábění (v tomto případě se bude jednat o sousledné frézování).
Zadání dalšího elementu (tentokráte oblouku) sice vychází z neúplně definovaného počátečního bodu, avšak úplným definováním středu oblouku, jeho poloměru, směru rotace a koncového bodu v ose X je zpětně dopočten nejen bod počáteční. Na obr. 3 jsou v bílých buňkách zadávané parametry a v „šedomodrých“ buňkách ostatní parametry, které si řídicí systém dokázal automaticky dopočítat. V průběhu zadávání různých kombinací skupin úplně i neúplně definovaných elementů je možno narazit na informativní (chybové) hlášení, kterým řídicí systém poukazuje na „nesmyslnost“ vepsané hodnoty. Pro zjednodušení tohoto již poměrně komplikovaného zadávání informací v řadě případů nabízí ŘS grafické vyjádření právě zadaných parametrů a poněvadž v danou chvíli ještě není prvek zcela definován, nabízí i grafické vyjádření ostatních možností, které je z aktuálně vložených údajů možno vytvořit. Volbou příslušného nabízeného grafického řešení je pak zpravidla snadněji a rychleji konturový prvek doplněn o další doposud nevyplněné hodnoty.
Navazující zadání přímkového elementu je již založeno na definici vertikály s úplně definovaným koncovým bodem. Souřadnice tohoto koncového bodu však na technickém výkrese nejsou přímo napsány. Je tedy vhodné připomenout, že do buněk určených pro zadávání numerických informací je možno vkládat i matematická znaménka, jejichž prostřednictvím je výpočet výsledné hodnoty realizován zcela bez nutnosti užití kalkulačky. V některých případech je však k již vepsané číselné hodnotě vhodné např. přičíst jiný číselný údaj, a proto je nutno po přenesení kurzoru do příslušného zadávacího pole dočasně zmáčknout ikonu „rovná se“ a až poté dopsat matematické znaménko a číselnou hodnotu. (Pozn.: u některých editorů řídicího systému Sinumerik je po stlačení ikony s operátorem „rovná se“ aktivována interní kalkulačka, na které je možno matematický výpočet zrealizovat obdobným uživatelsky přívětivým způsobem.)
Do tohoto informativního příkladu se již více nevejde, a proto v něm bude nutno pokračovat v některém z příštích dílů tohoto seriálu. Již nyní je však nepochybně možno individuálně dokončit započatou konturu a obdobným způsobem naprogramovat i druhou konturu této „výukové“ součástky.
Ing. Aleš Polzer, Ph.D.
Článek vznikl za spolupráce ÚST, FSI VUT v Brně, s firmou Siemens, s.r.o. a redakcí Technického týdeníku.