SLAVNOU ÉRU ZAHÁJIL TOWER BRIDGE
Když se v druhé polovině 19. století začal Londýn rozrůstat proti proudu Temže, potřebovalo City větší, leč zdvihací most, který by nebránil ani větším lodím proplouvat do průmyslové oblasti s přístavem. Z 50 návrhů ve vyhlášené soutěži zvítězil roku 1884 společný projekt architekta Jonese a inženýra Barryho na stavbu unikátního zvedacího mostu, který pak na dvou hluboko založených betonových pilířích během 8 let postavilo 500 dělníků.
Kostra pilířových věží vysokých 65 m, snýtovaná z 11 000 tun oceli, dostala díky nedaleko ležícímu historickému Toweru viktoriánsky laděné obložení z cornwallské žuly a portlandského vápence. Pod dvěma výškovými lávkami spojujícími obě věže se pomocí hydraulického systému během pouhých 90 s rozevřou poloviny mostovky, a umožní tak průjezd lodím s šířkou do 60 m, výškou až 43 m. Což umožňovala strojovna s parním strojem, zásobovaným párou, udržovanou v 6 akumulátorech. 
Most dlouhý 244 m slavnostně otevřel princ z Walesu s manželkou, budoucí král Edward VII., roku 1894. Lávky pro chodce byly uzavřeny roku 1910. Dnes jsou ale otevřeny turistům, stejně jako skvěle renovovaná parní strojovna a plně elektrifikované řídicí centrum s dálkovým ovládáním. Historii této proslulé stavby názorně odhalují expozice v obou věžích.
Legendární komunikace se zdvíhá už jen několikrát týdně, protože přístavy, skladiště a logistická centra zásobující 8milionový Londýn, se už dávno přestěhovaly směrem k moři za bariéru na Temži, chránící město před občas hrozícími zátopami. V době kdy Londýn otevíral Tower Bridge, také Německo začalo stavět zdvíhací příhradové mosty, jak přes Labe, tak přes dokončený labský kanál do Magdeburského obchodního přístavu. Zde nešlo o zpřístupnění cesty velkým plavidlům jako v Londýně, ale o to, jak ochránit železniční i silniční mosty ohrožovaných jarními povodněmi, při nichž voda vystoupala o 3 až
6 m. Historický most po mnoha rekonstrukcích zůstal zachován coby chráněná technická památka, i když už místo železnici slouží jen chodcům a bicyklistům. Jiné evropské „kanálové“ mosty využívaly ke zdvihu elektromotorem poháněné pastorky zabírající do ozubnicových hřebenů na vodicích sloupech nebo šroubové mechanismy s maticemi.
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ZDVÍHACÍ MOSTY 20. STOLETÍ
Z nejméně stovky větších zdvihacích mostů na řekách, kanálech a v přístavech Evropy i Spojených států postavených v minulém století, slouží dodnes svému účelu necelá třetina. Většina přestala vyhovovat náročnější současné dopravě, několik z nich bylo zničeno v průběhu druhé světové války, a jen několik je udržováno coby technická památka. Křížení pozemní a vodní dopravy se přeneslo do výhodnějších tras.
A tak starobyle působící příhradové zdvihací mosty s věžemi, které neladí s okolím, najdeme ještě například v Hamburku, Duisburku, Oldenburku a Magdeburku (přes Labe). Na vnitrozemských kanálech je nahradily sklopné jednoramenné mosty nebo tunelové podjezdy či vhodnější trasování tratí a dálnic. Totéž platí pro Nizozemsko a Francii.
Dva z veteránů, uváděných Guinessovou knihou rekordů jako „nej“, se ještě udržely v New Yorku a ve francouzském Rouenu. Rozpětím 170 m trumfuje délkou pohyblivé mostovky nad všemi ostatními železniční most Artur Kill Lift Bridge, spojující přístav Elisabethport v New Jersey s námořním terminálem na Staten Islandu. Roku 1959 jej postavila pro svoji kontejnerovou železnici společnost B&O Railroad. Příhradová mostovka o hmotnosti 2000 t, vyvážená protizávažími přes 66 m vysoké věže, se při průjezdu velkých plavidel v závěsu na 40 lanech po obou stranách zvedá několikrát denně až o 41 m, což netrvá déle jak 2 min. Po koleji na mostovce se mezi oběma přístavy ročně přepravuje náklad, který ušetří jízdu 90 000 kamionů.
NEJVYŠŠÍM ZDVIHEM SE CHLUBÍ NOVĚJŠÍ FRANCOUZSKÉ MOSTY
Co do zvedací výšky otevřením až na 55 m kvůli častému průjezdu největších osobních lodí do přístavu na Seině, se v tabulce nejvyšších zdvíhacích mostů drží na čele most Gustava Flauberta v Rouenu, otevřený v září 2008. Designově skvěle vyhlížející oválné železobetonové pylony vysoké 100 m přes vrcholové kladky zdvíhají vyváženým lanovým systémem dvě protilehlé štíhlé mostovky dlouhé 120 m! Zdvih 1200 t těžkých mostovek trvá 12 minut a láká ke sledování stovky turistů, kteří proskleným bokem věží mohou sledovat jízdu červeně natřených protizávaží.
Stavba za 60 mil. eur se proslavila snímkem, který oběhl svět: při slavnostním otevření proplul pod mostem historický trojstěžník Belem. S nájezdovými úseky je frekventovaný most dlouhý 670 m.
O 5 let později otevřelo svůj jen o málo menší zdvihací silniční most pojmenovaný po oblíbeném starostovi jménem Jacques Chaban-Delmas, přístavní město Bordeaux. Mezi oválnými, 87 m vysokými železobetonovými věžemi, zvedá 2600 t těžkou štíhlou mostovku s rozměrem 117 × 45 m do výšky 53 m za 11 min. Na pohled designově skvostné dílo pařížské projektantky Anouk Legendre převádí po celkem 575 m dlouhém mostu přes řeku Garonne čtyřproudou vozovku s párem pruhů pro pěší a cyklisty, která se zdvíhá jen při průjezdu luxusních turistických lodí do městského přístavu. Oba francouzské zdvíhací mosty otevírají novou estetičtější cestu mostařství do 21. století.
Dopravně nejvytíženějším zdvihacím mostem světa zůstává Interstate Bridge přes řeku Columbii mezi americkým Portlandem a kanadským Vancouverem. Otevřený už roku 1917, totálně rekonstruovaný a rozšířený po druhé světové válce. Čtyři příhradové věže umožňují zvednout souběžně dvě paralelní mostovky pro lodě s výškou 70 m a šířkou do 54 m. Elektrické lanové pohony napájené dieselgenerátory zvládnou plný zdvih během 10 min. Denně jej používá až 130 000 automobilů a kamionů.
EVROPSKÉ PŘÍSTAVY VYŽADUJÍ NOVÉ MOSTY
Hlavní evropské přístavy se horečně připravují na nápor 7. generace kontejnerových lodí, které začínají z Asie přepravovat až 18 000 kontejnerů TEU, a svou délkou až 400 m, šířkou 60 m a ponorem 16 m, vyžadují totální přestavbu. Rotterdam jako první zareagoval výstavbou nového přístavu posunutého do moře na uměle naplaveném ostrovu Maasvlakte. Stejně jako právě dokončený německý přístav Jade-Wesser Port dokáže už přijímat kontejnerové superlodi Maersk, pro které Hamburk, Bremerhafen a další evropské přístavy prohlubují dno a budují nové terminály, vybavované i stanicemi na plnění zkapalnělého plynu LNG, na něž z ekologických důvodů přechází námořní doprava.
BOTLEK OTEVŘEL TŘETÍ GENERACI ZDVIHACÍCH MOSTŮ
Nová dálnice A15, která napojuje Maasvlakte i Rotterdamské terminály na evropskou silniční síť, si vynutila při přechodu přes řeku Maas stavbu zdvihacího mostu Botlek s nejnáročnějšími požadavky. Největší a dopravně nejvýkonnější zdvíhací most Evropy za 10 mld. eur po 5leté stavbě v sevřeném prostoru mezi starým zdvihacím mostem a novým podmořským tunelem, byl slavnostně uveden do jednosměrného provozu do centra Rotterdamu 17. srpna 2015. Ve směru do nového přístavu Maasvlakte 2, kam se dálnice protahuje o
33 km, bude otevřen koncem letošního roku. Zvedací část 1243 m dlouhého mostu je nesena
6 železobetonovými pilíři oválového profilu, vysokými 64 m, které v lanových závěsech v rozpětí 92 m vedou zdvíhané ocelové mostovky široké 50 m. Každá z nich o hmotnosti 5000 t se ze základní pozice z polohy 14,6 m nad hladinou řeky dokáže zdvihnout do výšky 45,6 m za pouhých 90 s, a dolů spustit dokonce za
70 s! Každá mostovka o ploše srovnatelné s fotbalovým hřištěm je rozdělena na 4 jízdní pruhy s postranními nouzovými pruhy, a na 20metrový úsek s párem železničních kolejí. Nechybí chodník pro pěší, a protože jde o Nizozemsko, i pruh pro bicyklisty.
Projekt počítá až s 9000 otevřeními pro lodě během roku a životností konstrukce rovných 100 let (!), takže musí vydržet téměř 1 mil. zdvihů! Unikátnímu dílu splňujícímu náročné požadavky přístavní správy dal architekt Paul Wintermans oválovými pilíři viditelnými z vyhlídkových bodů Rotterdamu esteticky přijatelný tvar.
Stavba, kterou provedlo konsorcium VCE Vienna, Waagner-Biro a Strabag, začala betonovými základy pilířů, na něž se spotřebovalo 17 000 m3 betonu, položeného 9 m do písčitého dna řeky. Práce probíhaly v těsné blízkosti sousedícího tunelu metra, a jen 0,5 m vedle souběžně běžícího starého mostu. V patách věží jsou zřízeny strojovny s navíjecími bubny pro protizávaží i mostovky, propojené přes horní kladky s Ø 3,6 m vždy 16 samostatně běžícími lany Ø 90 mm. Nejpřesnější prací, kterou mohla veřejnost sledovat na přenosech Eurovize, byl transport 5000tunových mostovek mezi pilíře pontonovou lodí, a jejich montáž k příčníkům zdvíhacího systému. Další technologie s nakl ápěním most ů na obzoru Možnost zdvíhat mostovku naklápěcím 
mechanismem vyzkoušeli britští architekti W. Eyre a I. Gifford před 15 lety v Newcastle upon Tyne na menším, ale originálním městském mostu pro chodce a cyklisty. Ocelová a parabolicky zahnutá 8 m široká mostovka v celkové délce 126 m se pomocí hydraulických jednotek přitahuje k šikmo uloženému stejnému obloukovému nosníku, zakotvenému na obou březích Tyne. Mostovka se tak stává protizávažím oblouku. Pohyb zajišťuje 6 hydraulických válců s integrovanými hnacími elektromotory o výkonech po 55 kW. Po spuštění motorů se mostovka vyklopí kolem základových čepů do úhlu 40° nad hladinu, a umožní tak průjezd až 25 m vysokým plavidlům.
Zbývá dodat, že první oficiální otevření mostu stisknutím tlačítka provedla 7. května 2002 královna Alžběta II. Most pojmenovaný Gateshead Millenium jako atrakce přitahuje turisty, a oba architekti získali od domácích i světových institucí zasloužená vyznamenání. Zdá se, že cesta k dalším zdvíhacím či sklápěcím technologiím mostů ještě neřekla svoje poslední slovo.
Ing. Jan Tůma