Titulek nepřehání. Kolo má sice za sebou vývoj dlouhý několik tisíc let, ale v podstatě zůstává stejné. Jen se trochu doplňuje různými vylepšeními. A jízda na kole prospívá našemu zdraví, takže nestárneme. Přesněji: ne tak rychle, jak by se to dělo bez cyklistiky.
Kolo se drží celá tisíciletí v popředí zájmů vynálezců, kteří jej vždy doplňují podle nových vědeckých
a technických poznání. Nejinak je tomu i dnes, kdy všemu kraluje elektronika.
Základem je antika
Kdo má rád klasiku, tomu dáváme za pravdu. První vyspělá civilizace se vyvíjela od poloviny 4. tisíciletí
př. n. l. v jižní Mezopotámii v sumerských městských státech. Jejich rozmach byl způsoben důmyslným a složitým systémem zavlažování, který byl organizován a řízen v rámci chrámového hospodářství. Důležitým impulsem hospodářského rozmachu sumerských městských států bylo rovněž vynalezení kola a hrnčířského kruhu.
Éra motorizované individuální mobility začala ve druhé polovině 19. století. Na počátku stál parní stroj jako univerzální pohon pro všechno, co mělo kola. Pravděpodobně to byl americký vynálezce Sylvester H. Roper, který koncem roku 1860 jako první uspěl s myšlenkou vybavit kolo parním strojem. Podobný nápad měl ve stejnou dobu i francouzský vynálezce Pierre Michaux.
Sylvester Roper zavěsil na rám téměř 70 kg těžkého drátěného osla parní kotel, takže pravděpodobně jako první nechtěně objevil i princip vyhřívání sedla. Slavil úspěchy především na výročních trzích, kde se hodinu producíroval na kole v kruhu za soustavného syčení páry a páchnoucí stroj dosahoval rychlosti až 60 km/h. Možnosti svého motorizovaného kola chtěl předvést na závodní dráze v roce 1896, ale dostal smyk a na místě zemřel. Motorová kola byla drahá, těžká, špinavá a zapáchající. Proto se dlouho těšila oblibě jen poháněná silou lidských svalů.
Vynálezci však nezaháleli a v 90. letech 19. století začali podávat patentové přihlášky kol, které k pohonu využívaly elektromotor. Například v roce 1897 sestrojil Hosea W. Libbey z amerického Bostonu elektrické kolo poháněné „dvojitým elektrickým motorem“, který byl umístěn ve středu osy klikové hřídele. Tento model byl v roce 1990 znovu sestrojen a imitován jako kolo Lafree společnosti Giant.
V Československu se například elektrickým kolem, respektive „Elektrocyklem“, zabýval od roku 1938
Ing. H. Fügner. Jak uvádějí historici, v prototypu z roku 1944 využíval upravené dynamo o výkonu 150 W
a napětí 24 V. Na rovině kolo dosahovalo rychlosti 14 km/h a s odpojeným derivačním vinutím až 36 km/h! Olověné baterie měly kapacitu 75 Ah a dojezd na rovině až 70 km/h. Váha stroje včetně baterií však byla neuvěřitelných 140 kg.
Ovšem opravdový rozkvět elektrických kol nastal až s ovládáním točivého momentu elektromotorů, který byl objeven koncem 90. let 20. století. První komerční elektrická kola se na trhu objevila v roce 1992. Od té doby pokračuje vývoj mílovými kroky. Kola jsou vybavována stále výkonnějšími a lehčími bateriemi, v některých případech s kapacitou dostatečnou pro ujetí až 100 km.
E-kola jsou v módě
Obliba elektrických kol vzrůstá. Není divu, protože se nabízejí nejen jako alternativní způsob dopravy, ale i jak vhodný nástroj pro rekreační účely. Největší zájem je o kola, která slouží jako běžné bicykly, ale přidáním motorku se z nich stává e-bike.
Různí výrobci už nabízejí koncept flexibilní elektromobility. Princip spočívá v tom, že se na stávající jízdní kola, pokud mají dostatečně velký rám, přidá elektromotor s baterií. Zatím tedy není toto řešení vhodné pro skládací a dámská kola.
Motory nyní poskytují výkon 250 W a u některých modelů až 600 W, takže se člověk třeba při cestě do kanceláře může svobodně rozhodnout, zda použije pomocný pohon, nebo zda bude pohánět kola pouhou silou svých svalů. Někteří výrobci uvádějí hmotnost pohonu jen 3,7 kg a konstrukce kola bývá zhotovena z uhlíku, hořčíku a hliníku. U stále většího počtu kol je motor ovládán aplikací pro mobilní telefon, který je umístěn na řídítkách. Ten také zobrazuje stav baterie a aktuální rychlost, ale na přání může aplikace nabízet více dat, jako je trasa cesty, rychlosti, časy nebo mapy a upozornění na pamětihodnosti v okolí.
Londýnský vynálezce Yanick Read zastává názor, že čím je kolo hlasitější, tím je to lepší. Už se zapsal do Guinessovy knihy rekordů se svým klaksonem. Jeho Hornster dosahuje až 178 decibelů. Nyní přišel s novým nápadem, jak zajistit kolo proti odcizení. Nenápadně pod sedadlem připevněná minibombička se odjišťuje podobně jako ruční granát. Když někdo nezná klíč k zámku kola a násilím jej odstraní, automaticky tak odjistí pojistku a uvede bombičku do provozu. Patrona vybuchne, ale kolo nezničí. Jen klakson začne hlasitě houkat (150 dB) a zloděj se v šoku dá na útěk.
Karel Sedláček