Dnes si řekneme něco o CUSTOM MACRU. Tomuto nástroji se někteří programátoři obloukem vyhýbají a jiní si bez něj nedokážou představit život. Jedná se o nástroj, který lze využít mnoha různými způsoby. Může nám usnadnit programování, proces seřízení stroje, opravy poškozených kusů, korekci rozměrů a mnoho dalšího.
Proměnné nelze použít s adresami O{název programu} a N{číslo bloku}.
Příklad:
Na používání prostředků CUSTOM MACRA si nejlépe zvykneme, když je začneme využívat při řešení dílčích problémů. Například pro odladění optimálních posuvů v novém programu. Abychom nemuseli neustále přepisovat všechny posuvy v celém programu, zadáme adresu „F“ parametricky – „F#8“, „F#9“ atd. Potom změnou hodnoty odpovídající proměnné „#8“, „#9“ atd. změníme všechny posuvy zadané danou proměnnou.
Proměnné na systému FANUC dělíme do pěti skupin:
Chování proměnných po M30 či resetu atp. lze změnit nastavením příslušných parametrů, takže výše uvedenou tabulku berte pouze orientačně. S proměnnými lze dělat všechny možné matematické a logické operace. Lokální proměnné slouží k nastavení bezprostředně následujících procesů. Globální a globálně permanentní můžeme navíc používat pro přenos výsledků z podprogramů nebo i pro přenos informací mezi jednotlivými kanály vícekanálového systému. Kompletní výpis operátorů a funkcí naleznete v manuálech ke strojům. Hodnoty proměnných můžeme zobrazit či editovat v obrazovce OFFSET na záložce MACRO:
Na této obrazovce můžeme odhalit různé chyby ve výpočtech nebo logice.
Kromě proměnných nám CUSTOM MACRO přináší další možnosti řízení programu. Máme například vyrábět síto s velkým počtem otvorů (2 000). Někdy se při obrábění ulomí vrták a my stojíme před problémem, jak tento díl dovrtat a neprojíždět již vyvrtané nebo poškozené otvory. Jednou z variant, jak tento problém elegantně vyřešit, je očíslovat bloky poloh otvorů a použít nepodmíněný skok.
Příklad:
Takže pokud dojde k ulomení vrtáku, lze poškozený kus dovrtat v nejkratším možném čase.
Další výhodou uživatelského makra je možnost hodnoty vypočítat. Možná si ještě vzpomenete na matematické řady, obecné rovnice různých geometrických útvarů (přímek, křivek, rovin či ploch). Pokud si nevzpomínáte, nevadí. Existuje internet, kde si můžete potřebné vědomosti snadno vyhledat. Pokud víme, jak vypočítat nějakou hodnotu, a jenom nám chybí po ruce kalkulačka, lze napsat program i bez ní. Tyto příklady mají totožný výsledek a tím je X200:
Dále máme k dispozici příkaz IF (jestliže), který můžeme použít v kombinaci s příkazem GOTO nebo THEN. Podmínku zadáváme mezi hranaté závorky. K tomu nám slouží operátory:
Příklady:
Dalším nástrojem jsou smyčky. Někdy potřebujeme, aby se celý program nebo jeho část několikrát zopakovaly. V některých případech ani neznáme přesný počet opakování. Smyčky mohou být podmíněny příkazem WHILE (dokud platí) nebo nekonečné. Smyčky lze vnořit, ale nelze je překřížit.
ŘEŠENÍ Z MINULÉHO DÍLU:
Úkol na příště: Naprogramujte gravírování sinusovky s amplitudou i periodou 200 mm.