V tomto dílu se podrobněji podíváme na pevné cykly. Používáme je na různé vrtací operace (vrtání, srážení hran, závitování, vyvrtávání, vystružování, …). Ukážeme si, jak se dá jedním programovým blokem v ISO kódu vyvrtat až 999 otvorů, a vytvoříme si vlastní pevný cyklus. Někdy může i dokonale okoukaná věc, jako je G81, příjemně překvapit.
Adresy používané pro pevné cykly:
Všechny pevné cykly na tříosých frézkách mají za úkol:
1) najet rychloposuvem na programované souřadnice XY,
2) přiblížit se k obrobku rychloposuvem (G00 Zr),
3) vykonat obrábění otvoru (např. G01 Zz Ff),
4) vrátit se rychloposuvem nebo jinak:
a) při G99 do bodu R (G00 Zr),
b) při G98 do výchozího bodu Z (kde stroj stál, než se začal vykonávat cyklus).
Když stojíme na souřadnicích [X0, Y0, Z100], napíšeme a odstartujeme příkaz: G98 G81 R2 Z-2 F500, navrtá se otvor a stroj se zastaví opět na souřadnicích [X0, Y0, Z100]. Pokud však bude tento příkaz: G99 G81 R2 Z-2 F500, skončí pohyb na souřadnicích [X0, Y0, Z2]. Pokud budeme nyní psát pouze bloky obsahující souřadnice X a Y, bude se na nich tento cyklus stále opakovat. Až budou otvory hotovy, stačí vykonat příkaz G80 nebo (na nových systémech) libovolný pohybový příkaz (G0, G1, G2, G3). Tím se cyklus ukončí.
Pevné cykly lze programovat, jak absolutně, tak i přírůstkově. Navíc všechny pevné cykly mají parametr K (počet opakování). Pokud jej nezadáme, platí K1. Toho lze například využít pro vyvrtání několika otvorů se stejnou roztečí na přímce. Když na souřadnicích [X0, Y0] spustíme blok: G90 G99 G82 R2 Z-10 F500 P0.1 G91 X30 K3; provede se vrtání třikrát {[X30, Y0], [X60, Y0], [X90, Y0]}. V případném následujícím bloku Y15 by se další vrtání provedlo jen jednou. Počet opakování (K) se tedy nechová modálně. Můžeme tedy nastavit pouze cyklus a vrtat až v bloku následujícím.
Příklad:
Příklad:
Touto ilustrací jsem chtěl ukázat, že dobrá znalost pevných cyklů přispívá k rychlosti programování. Nemusíme složitě objíždět upínku (nebo jinou překážku) mezi otvory. Nemusíme vypisovat všechny souřadnice, když se jedná o pravidelné vzorce. Můžeme použít polární souřadnice nebo rotační osu a lehce naprogramovat otvory na kružnici, oblouku či spirále.
VLASTNÍ CYKLUS
Příklad zadání: Chci srážet hranu, ale G82 mi nestačí. Mám vyvrtaný otvor D10 a používám srážeč D16 s vrcholovým úhlem 90°. Sražená hrana na otvoru má být například 2 × 45. Kvůli úspoře času chci:
1) najet na souřadnice,
2) přijet k materiálu,
3) najet do otvoru,
4) srazit hranu,
5) poslední desetinu pomaleji,
6) odjet na Z50.
ŘEŠENÍ 1
Vytvořím podprogram:
Touto ilustrací jsem chtěl ukázat, že dobrá znalost pevných cyklů přispívá k rychlosti programování. Nemusíme složitě objíždět upínku (nebo jinou překážku) mezi otvory. Nemusíme vypisovat všechny souřadnice, když se jedná o pravidelné vzorce. Můžeme použít polární souřadnice nebo rotační osu a lehce naprogramovat otvory na kružnici, oblouku či spirále.
Použít jej můžu například přes modální volání CUSTOM MACRA. Vlevo je vidět podobný program používající cyklus G82, vpravo program, který využívá náš podprogram O7082.
Takto jednoduše jsme si udělali jednoúčelový cyklus. Pozor, máme jej nachystaný pouze na absolutní programování (G90). Pokud chceme měnit parametry cyklu (hloubka, posuv atd.) z hlavního programu, musíme jej předělat do CUSTOM MACRA podoby. Řešení 2 zde uvádím jako ochutnávku příštího pokračování (Nebojte se Fanuc programování).
ŘEŠENÍ 2
Změní se volání podprogramu na G66 P7082 R1 Z-7 Q2.5 F50 E2000 a podprogram O7082:
Nyní máme vlastní univerzální pevný cyklus, který můžeme na souřadnice (XY) posílat absolutně i inkrementálně.
ŘEŠENÍ Z MINULÉHO DÍLU:
O0001
M6 T1
G0 G91 G30 Z0 S2000 M3
G90 G54 G17 G40 X-25 Y15 M8
G43 H1 Z2
G1 Z-5 F2000
G41 D1 X-25 Y5 F400
X20
G2X20Y-5R5
G1X-20
G2 X-20 Y5 R5
G3 X-13 Y12 R7
G1 G40 X-20 Y12
G0G91G30Z0M9
G90
M30
Úkol na příště:
Naprogramujte vrtání síta, úhlové kóty jsou 10° a síla materiálu činí 5 mm.