V dnešním díle navážeme na programování obrysu a podíváme se na oblouky, kružnice a šroubovice. Přidáme si načtení délkových a poloměrových korekcí nástroje.
Každý pohybový element musí být v ISO programování jednoznačně zadán. Stejně je na tom i kružnice a její části. Nejprve si musíme zvolit rovinu, ve které bude stroj kruhovou interpolaci provádět (G17, G18, G19), a jestli se budeme pohybovat po směru hodinových ručiček, nebo proti němu.
Pokud chceme naprogramovat jen oblouk, musíme ještě zadat koncový bod a polohu středu oblouku nebo jeho poloměr. Koncový bod můžeme programovat libovolným způsobem, který náš systém umožňuje (absolutně, inkrementálně, kartézsky, polárně…), avšak střed opisované kružnice se vždy vztahuje k počátečnímu bodu. Střed oblouku programujeme vždy inkrementálně a kartézsky. Slouží nám k tomuto účelu adresy I, J, K; viz následující obrázek:
Programujeme-li oblouk na soustruhu, je třeba programovat osu X průměrově:
Pokud adresy I, J, K a R budou zadány společně, oblouk určený adresou R bude mít přednost a ostatní bude ignorováno. Jestliže bude rozdíl mezi poloměrem v počátečním bodě a poloměrem v koncovém bodě přesahovat hodnotu v parametru č. 3410, zobrazí se chybové hlášení PS0020, "TOLERANCE POLOMERU PREKROCENA". Takže jestli chcete naprogramovat spirálu, nastavte v tomto parametru (3410) velkou hodnotu a můžete programovat spirálu.
Když koncový bod neleží na oblouku, vytvoří se spirála.
INTERPOLACE PO ŠROUBOVICI
Šroubovice se programuje podobně jako kružnice. Podle navolené roviny zadáme kružnici nebo oblouk a do stejného bloku doplníme osu, která je kolmá k rovině oblouku. Například:
KOREKCE NÁSTROJŮ
Aby bylo možné používat různé nástroje na stejné obrysy, máme možnost načítat poloměrové a délkové korekce nástrojů. Informace o délce a poloměru nástroje se nachází v tabulce korekce nástrojů. Tabulek je více verzí, liší se možnostmi a použitím (soustruh/frézka, geometrie/opotřebení, počty os …). Je důležité vědět, že libovolný nástroj, ať už na soustruhu, či na frézce, může mít libovolný počet korekcí. Proto pokud chceme na soustruhu zavolat nástroj 1 s korekcí 1, voláme jej T0101. Jestliže chceme nástroj 1 s korekcí 20, bude zápis: T0120. Na frézkách voláme nástroj pomocí funkce M06. Tzn. M06 T1 provede výměnu nástroje, ale systém nenačítá rozměry nástroje. K tomu slouží adresy D a H v kombinaci s G-kódy G40, G41, G42 a G43. Uvedu příklad programování šroubovice na soustruhu a frézce. Oba stroje mají osy XYZ. Pro přehlednost nebudu roztáčet vřeteno, pouštět chlazení atd.
V programech jsou vidět hlavní rozdíly v programování frézování na soustruhu a frézce. Někdo by mohl namítnout, že by bylo lepší, kdyby se příslušná korekce načítala automaticky a programátor na to nemusel myslet. Samozřejmě je několik variant, jak toto zajistit. V příštím díle se na to podíváme podrobněji.
Takže můžeme programovat s ohledem nebo bez ohledu na rádius nástroje. Nájezd rychloposuvem se většinou provádí s G40 a obrys s G41/G42. Při přepínání programování na střed nástroje nebo na obrys je třeba vykonat přechodový pohyb. Tento pohyb se vykoná v bloku s G41/G42 na obrys nebo v bloku G40 z obrysu. O této problematice je v manuálech popsáno mnoho případů a pouček. Za svou praxi jsem vystačil s pěti zásadami:
1) Najíždět na obrys / z obrysu lze pouze pomocí G1 nebo G0.
2) Délka nájezdu musí být delší než poloměr nástroje.
3) Najíždím kolmo na programovaný obrys (střed nástroje je při nájezdu na programované úsečce).
4) Délka nájezdu kratší než průměr nástroje (doporučení), lépe se odhalí chyby v programu při seřizování.
5) Pokud ihned po nájezdu na obrys programuji oblouk, musím použít souřadnice středu I, J nebo K (nelze použít R).
Příklad na příště:
Napište program na ofrézování ostrůvku stopkovou frézou o průměru 10 mm.
ŘEŠENÍ Z MINULÉHO DÍLU:
G0 X47 Y0 F500
G1 Y20 ,R7.5
X20
Y47 ,R7.5
X-20 ,R7.5
Y20
X-47 ,R7.5
Y-20 ,R7.5
X-20
Y-47 ,R7.5
X20 ,R7.5
Y-20
X47 ,R7.5
Y0
 O autorovi: Lubomír KUBÍČEK Trainer FA/RM, FANUC Czech, s. r. o., |