Virtuální realitu používají při vývoji svých produktů velcí i úzce specializovaní hráči z různých oblastí průmyslu. Avšak tato technologie má obrovský potenciál i mimo kanceláře konstruktérů a vývojářů. „Pokud se do příslušné platformy vyvine aplikace, může se využívat ke vzdělávání zaměstnanců, léčbě panických atak a fóbií a v neposlední řadě i obchodním účelům, typicky třeba k prezentaci produktů," říká v rozhovoru pro Technický týdeník Leoš Kubíček, spoluzakladatel společnosti Virtual Lab.
Zabýváte se vývojem aplikací pro virtuální realitu. Co pro vás tento uměle vytvořený svět v brýlích znamená?
Vnímám ji jako vytvořené počítačové prostředí, které vás zcela pohltí. S virtuálním prostředím může člověk interagovat a záleží jen na tom, k jakému účelu má daná aplikace sloužit. Je přes něj možné pořádat schůzky, školit se, můžete se podívat do budoucí výrobní haly, projít si navržený dům, pracovat s digitálním dvojčetem i relaxovat. Lze v něm nasimulovat i kritické okamžiky, které jsou zdraví a životu nebezpečné, aby člověk zažil, co se stane, když udělá chybu.
Na tvorbě aplikací se podílejí programátoři i grafici. Jak náročný je proces vývoje?Začínáme definicí cíle aplikace. Poté jedeme příslušné lokace nafotografovat, případně udělat i videozáznam stroje a jeho fungování. Pak si data vezmou do rukou grafici, kteří stroj či prostředí vytvoří v počítači.Další variantou je, že nám klient poskytne výstup z konstrukčního softwaru, tedy 3D model zařízení, které chce dostat do virtuální reality.
Třetí možností je reverzní inženýring. V tomto případě používáme speciální skener, který pomocí mračna bodů zařízení či prostředí nasnímá, a následně zrekonstruujeme v počítačovém programu.Ve výrobních halách se většinou využívá první varianta, protože skenování by bylo příliš drahé. Mnohdy není ani zapotřebí jít do velkého detailu a pokud nejde o zobrazení prostoru kvůli instalaci nového stroje, je prakticky jedno, zda jsou halové nosníky úplně stejně umístěné.
Aplikaci s jednoduchou halou je možné vytvořit za den, případně lze zakoupit již vytvořené prostředí, pokud vyhovuje požadavkům. Pokud klient potřebuje pouze čtyři stěny, je zbytečné je vytvářet extra na zakázku a grafici pak jen upravují detaily.
Je tedy možné vytvořit nejen hrubou stavbu, do které se umístí stroj, ale i skutečně věrnou kopii daného prostředí se všemi detaily?
Věrnost prostředí se dá udělat až na milimetr přesně, vždy však záleží na tom, zda to má v konkrétním případě smysl. Pokud je třeba ve výrobní hale rozestavět stroje, je přesnost na místě. Pokud má ale vizuál haly sloužit jen jako kulisa a důležitý je pouze stroj, stačí udělat její velmi jednoduché znázornění.
Do naší platformy Let's Meet VR dokážeme nahrát i prostředí, které si zákazník vytvořil sám například v programu Sketch Up. Tato platforma je použitelná na různé aplikace, od meetingů až po prohlídky hal či výuku zaměstnanců.
Nutno ale podotknout, že jednou z nevýhod virtuální reality je fakt, že avataři v současné době nemají mimiku. Avatar sice může mít podobu konkrétního člověka, a dokáže i otevírat ústa, ale nonverbální komunikace mu chybí. Jednání s klienty či obchodními partnery jsou tím trochu limitovaná. Nicméně podle mě je otázkou dvou, tří let, kdy budou mít avataři k dispozici i rozumnou mimiku.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)