Místo starých uhelných elektráren by se v mnoha ohledech vyplatilo stavět nové jaderné zdroje, uvádí čerstvá zpráva zkoumající největší potenciální trh na světě.
Ilustrace možné podoby jaderné elektrárny společnosti NuScale © NuScale
Existuje nějaká možnost, jak jedním rozhodnutím rychle snížit množství uhlíkových emisí, vytvořit dobře placená trvalá pracovní místa, podpořit ekonomiku, a dokonce i snížit ekologickou zátěž chudých regionů? Ano, podle nové zprávy amerického ministerstva energetiky existuje. Stačí ve velkém nahrazovat uhelné elektrárny menšími jadernými bloky. Zmíněný dokument vznikl, aby zevrubně popsal otázku strategie, která se obvykle shrnuje pod názvem „Od uhlí k jádru“ nebo C2N (podle anglického coal to nuclear).
Zpráva se zaměřila na tři otázky:
1. Kolik uhelných elektráren ve Spojených státech je k takové náhradě vhodných?
2. Jaké jsou výhody a problémy?
3. Jak to ovlivní místní komunity?
HLAVNÍ ODPOVĚDI
Řešení nabízejí především menší pokročilé reaktory s výkony pod 1 GW, které by mohly stát na 80 % lokalit stávajících funkčních amerických uhelných elektráren. Využití existující infrastruktury může vést k úsporám investičních nákladů v rozmezí od 15—35 % u každé z nich.
Zároveň by mohlo vybudování takové elektrárny vytvořit stovky nových pracovních míst. To by v důsledku mohlo vést ke zvýšení ekonomické aktivity v oblasti řádově o stovky miliony dolarů. Přitom by lokální emise skleníkových plynů mohly klesnout až o 86 %.
Analýza DOE konkrétně „identifikovala jako potenciální kandidáty na přechod z uhlí na jádro 157 vyřazených uhelných elektráren a 237 provozovaných uhelných elektráren“. Hrubý odhad, jehož autorem je statistik Roger Pielke, říká, že jaderné bloky na oněch 394 lokalitách by v zásadě byly schopny zajistit přibližně 70 % veškeré výroby elektřiny v USA z roku 2021. Jde o odhad nejspíše nadsazený, protože je nepravděpodobné, že se všechny takové lokality obsadí, ovšem dobře ilustruje, jak ohromný potenciál tato myšlenka má. Zkoušíme, zkoušíme Náhrada uhlí jádrem není jen a pouze teoretickou myšlenkou. Spojené státy i další země tuto možnost aktivně zvažují, jak nedávno připomněl třeba server World Nuclear News. Právě v USA například společnost TerraPower v roce 2021 oznámila plány na výstavbu demonstračního bloku svého sodíkem chlazeného rychlého reaktoru Natrium v areálu vyřazené uhelné elektrárny ve Wyomingu. Na začátku letošního roku oznámily úřady v Marylandu, že podpoří projekt zkoumající využití areálů bývalých uhelných elektráren malým modulárním reaktorem Xe-100 společnosti X-energy. A společnost Holtec International nedávno uvedla, že zvažuje lokality uhelných elektráren jako možné lokality pro svůj reaktor SMR-160 s plány na uvedení prvního bloku do provozu již v roce 2029.
Možnosti v Polsku ověřuje americká společnost NuScale. Její reaktory mohly nahradit uhelné elektrárny ve spolupráci s polskou společností Unimot a s tamním producentem mědi a stříbra KGHM.
Některé výhody přechodu od uhlí k jádru jsou zjevné na první pohled (výrazně nižší emise skleníkových plynů a pevných částic). Přechod však nabízí i další potenciální benefity, zejména vznik nových pracovních míst a lokální ekonomický růst. Proč a jak, to zpráva ukazuje na příkladu hypotetického projektu tohoto typu kdesi na středozápadě Spojených států.
Analýza uvažovala náhradu stávající uhelné elektrárny o výkonu cca 1,2 GW jadernými zdroji v několika scénářích. V tom maximálním by místo uvedené uhelné kapacity na místě stálo 12 malých modulárních reaktorů společnosti NuScale s celkovým výkonem zhruba 924 MW.
KDO TAM BUDE PRACOVAT
Pro region by něco takového samozřejmě znamenalo zánik stávajících pracovních míst v uhelné elektrárně a vznik nových. V jaderné elektrárně je pochopitelně zapotřebí jiných profesí, takže práci by si zachovali jen někteří, přičemž průnik není veliký. Ve výsledku by ovšem jaderný zdroj podle odhadů (založených na údajích firem, které „malé“ reaktory vyvíjejí) vedl ke zvýšení počtu pracovních míst. V další rozvoj uhelných zdrojů navíc v USA nikdo ani příliš nevěří.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)