Schaeffler staví na desítkách let zkušeností především z dodávek pro automobilový průmysl, nyní se však úspěšně prosazuje také jako dodavatel dílů, pohybových „koster“ i funkčních celků v sektoru humanoidních robotů. Významné globální vývojové centrum společnosti přitom působí v Ostravě-Hrabové.
Na MSV do Brna letos poprvé dorazil i Schaeffler Motion Technology Truck — pojízdná interaktivní expozice, se kterou firma objíždí Evropu. Využili jsme této příležitosti i přítomnosti Jiřího Linharta, ředitele globálního vývojového centra v Ostravě-Hrabové, abychom se mimo jiné zeptali, proč se firma, která doposud vyvíjela a vyráběla řešení především pro automobilový průmysl, s takovou vervou pustila do humanoidních robotů. Mluvili jsme ale také o tom, jak se tlakový senzor ze vstřikování paliva promění v senzor síly pro robotickou ruku. Pan ředitel ale v rozhovoru dále zmiňuje také, kde už roboti ve firmě pracují 24 hodin denně a proč nechce spěchat s masovým nasazením.
Schaeffler je tradičně spojen s ložisky, ostravské centrum zase se senzory pro auta. Jak jste se dostali k humanoidům?
Humanoid není nic jiného než mechanický a elektromagnetický pohon, k tomu samozřejmě inteligence. Přes polovinu robota, zhruba 55 až 60 %, tvoří pohyblivé komponenty. A v tom máme desítky let zkušeností z automotive. Nevyráběli jsme jen aktuátory, pohony nebo ložiska. Hlavně umíme sériovou výrobu ve vysoké kvalitě a přesnosti. Zvládneme škálovat od malých přesných dílů po obří silné komponenty. Je to přirozený vývoj. Nechceme být vázaní jen na automotive, byť z něj vycházíme. Díváme se za horizont.
Spojením se společností Vitesco Technologies jste získali i elektroniku.
Ano, před dvěma lety. Schaeffler byl profilovaný na mechanické komponenty, tedy precizní ložiska a převodovky, ale postupně se chtěl dostat k elektromechanice. Spojení se společností Vitesco Technologies bylo technologickým skokem. Dnes je portfolio tak široké, že dokážeme integrovat elektromotor s mechanickou částí, například s planetovou převodovkou. Vznikne aktuátor plný senzoriky. Umíme ho efektivně řídit a předávat zpětnou vazbu nadřazeným systémům, třeba řídicím jednotkám, kde jsme také silní. Dokážeme tak vytvořit i téměř kompletní „železo“ humanoida.
Co konkrétně se děje v Ostravě?
Máme tu silné zázemí v senzorice. Zaměstnáváme zhruba 300 odborníků a zvládneme produktový vývoj od A do Z. Nejdřív přijde definice platformy a pak zákaznická specifikace. Tu upravují mechaničtí, elektroničtí, softwaroví i systémoví inženýři. Všechno spojíme do jednoho celku a zajistíme vyrobitelnost v kterémkoli závodě po světě. A těch máme více než 100.
Jak se to ale týká humanoidů?
Produkt je pro nás vlastně jen nosič. Využíváme technologie, přičemž některé známe i desítky let, ale upravujeme je pro konkrétní použití. V Ostravě máme kompetenci na vývoj tlakových senzorů. Používají polovodičový MEMS element [micro-electro-mechanical systems jsou mikroskopická zařízení kombinující mechanické prvky, senzory, akční členy a elektroniku na jednom společném substrátu; dnes se běžně uplatňují ve spalovacích motorech, například ve vysokotlakém vstřikování — pozn. red.]. Tam měříme velmi rychle a velmi vysoké tlaky, až tisíce barů.
Stejný snímací princip přeneseme do senzoru síly pro humanoida, který díky tomu rozliší sílu od jednotek newtonů až po kilonewtony. Je to jinak zabalené, určené pro menší komponenty, ale princip zůstává.
Takže vyrábíte základ humanoida a aplikace už je na někom jiném?
Když si představíme, z čeho humanoid je, tak většinu tvoří pohony: serva, ložiska a senzorika, ať už měří sílu, nebo krouticí moment. K tomu přistupuje baterie, což je dnes v podstatě sériový produkt. Dál jsou tu řídicí jednotky, termální management a výpočetní jádro. Pohyb ale tvoří nadpoloviční většinu.
(Kompletní článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)