Nanočástice připomínající malinu vznikly víceméně náhodou, nicméně vykazují slibné vlastnosti vhodné pro cílený transport léčiv, a nabízejí tak levnou cestu ke zvýšení účinnosti již existujících léčiv.
Odborníci americké University of Notre Dame čirou náhodou změnili strukturu nanočástic oxidu křemičitého (SNP — silica nanoparticles), když se v rámci jednoho projektu snažili urychlit naplnění těchto porézních nanočástic modrým barvivem, které používali k detekci nádorů u myší.
Směs nanočástic a barviva zahřáli na asi 80 °C a pak ji nechali přes noc stát. Nanočástice se úspěšně obarvily do modra. Když ale badatelé ověřovali stav nanočástic elektronovým mikroskopem s vysokým rozlišením, ukázalo se, že částice nečekaně změnily tvar [výsledek byl potvrzen energeticky disperzní rentgenovou analýzou EDX — energy-dispersive X-ray — pozn. red.]. Vytvořily sférické struktury tvořené menšími kuličkami barviva připomínající maliny.
Badatele následně zajímalo, jestli je možné stejným způsobem vytvořit i „nanomaliny“ s jinými chemickými látkami než se zmíněným modrým barvivem. Ještě důležitější bylo, zda si takové léčiva uchovají svou aktivitu, pokud dojde k jejich „naložení“ do „nanomalin“.
Vědci na tyto otázky odpověděli zopakováním uvedeného postupu s protinádorovým léčivem, s nímž uspořádali sérii experimentů. Výsledky potvrdily, že si protinádorová látka v nanomalinách uchovává aktivitu a je stále schopná zabíjet buňky nádoru.
