Větrné elektrárny se v posledních letech dramaticky zvětšují. Jejich fyzický růst je základní strategií zajišťující snižování ceny za elektřiny z větru, především u mořských větrných elektráren. Zvyšuje sice náklady na samotnou stavbu, především na dopravu a upevnění na dno, ale nárůst nákladů je více než vyvážen jinak. Větší turbína vyrobí samozřejmě více energie. Zjednodušuje se také připojování do rozvodné sítě: čím méně jednotek, tím méně kabelů je nutné položit. A levnější by snad měla být i údržba, jejíž ceny se také do značné míry odvíjejí od počtu turbín na „farmě“, zvláště právě v případě mořských parků.
Zvětšování v posledních několika letech nabralo skutečně spád: podle zprávy asociace Wind Europe průměrný výkon větrných turbín zprovozněných v evropských vodách dosáhl v loňském roce 5,9 MW. To je téměř o čtvrtinu více než v 2016, a zhruba dvojnásobek průměrné hodnoty v roce 2010, kdy byl průměrný výkon nových mořských elektráren těsně pod 3 MW. A nezdá se, že v dohledné době by se měl „růst“ elektráren zastavit.
Firma General Electric například v březnu letošního roku představila plány na vývoj nové turbíny Haliade-X s rekordním výkonem 12 MW, která by k prvním zákazníkům mohla dorazit v roce 2021. Lopatky stroje mají každá měřit zhruba 110 m, celková výše konstrukce by měla být kolem 260 m (výška mimochodem ovlivňuje množství větru, který turbína dokáže využít). Pro srovnání, dnes největší používanou turbínou je Vestas V164 s výkonem 8 MW a celkovou výškou necelých 200 m.
Velkým problémem mořských větrných elektráren jsou náklady na údržbu, a tak bude nová elektrárna například využívat přímého pohonu. Nebude vyžadovat mechanickou převodovku, která je jednou z nejsložitějších a mechanicky nejnáročnějších částí běžných větrných turbín. I to je v oboru „offshore“ elektráren trend; podíl turbín s přímým pohonem na trhu se pomalu zvyšuje. Dnes je zhruba čtvrtinový, v době uvedení Haliade-X na trh by měl být podle projekcí přibližně třetinový.
Větrné elektrárny představují poměrně rychle rostoucí část segmentu obnovitelných zdrojů. Jejich celkový instalovaný výkon v Evropě se v loňském roce zvýšil o čtvrtinu. První příčku v objemu nově přidaného výkonu zaujalo Spojené království, následované druhým Německem – a to je v podstatě vše. Na tyto země připadl prakticky celý loňský evropský přírůstek instalovaného výkonu.
EVROPA VLÁDNE TRHU
General Electric (GE) je jednou z velké čtyřky firem, které dnes dominují trhu s turbínami pro větrné elektrárny. V roce 2017 54 % všech prodejů uskutečnily GE, španělský Siemens Gamesa, dánský Vestas a čínský Goldwind (plným názvem Xinjiang Goldwind Science & Technology). Celkem tyto čtyři společnosti v loňském roce přidaly 27,72 GW instalovaného výkonu větrných elektráren z celosvětových 56 GW. Mimochodem, jak výčet ukazuje, oboru dnes dominují především evropské firmy.
Žebříček obsahuje stále stejná jména, ale v jeho rámci dochází ke změnám. Na prvním místě v loňském roce vystřídala firma Siemens Gamesa dánskou firmu Vestas. Vestas si ovšem udržuje prvenství v oblasti instalace větrných elektráren na pevnině, která dnes představuje nejlukrativnější část trhu.
Segment jako celek ovšem neroste v posledních několika letech nijak závratným tempem, spíše kolísavým. V roce 2016 byl přírůstek instalovaného výkonu 54 GW. V roce 2015 byl naopak zaznamenán prozatímní rekord 63 GW. Bloomberg New Energy Finance očekává, že přírůstky instalovaného výkonu porostou a v roce 2018 dosáhnou 59 GW, v roce 2019 rekordních 67 GW.
Je otázkou, do jaké míry poroste trh právě díky mořským větrným elektrárnám, jejichž odbyt by se měl zvyšovat do roku 2030 o 16 % ročně. Tedy pokud se podaří to, co někteří analytici předpokládají: totiž, že skutečně dojde k rozvoji na nových, zatím prakticky nedotčených trzích, jako je USA či Tchaj-wan. Čtyři americké pobřežní státy plánují do roku 2030 přidat zhruba 8 GW instalovaného výkonu ve větrných elektrárnách na moři. Rozvoj větrných elektráren v USA by mohl přimět výrobce elektráren, aby své továrny přesunuly také do USA.