Ačkoli v podpora jaderné energetiky v poslední době především v energeticky ohrožené Evropě roste, nemá toto odvětví na růžích ustláno a minimálně v nejbližších letech ani nelze očekávat její masovější renesanci. do popředí se derou především elektrárny sluneční.
Po zběžném pohledu do statistik se zdá, že rok 2021 nebyl pro jadernou energii vůbec špatný. Výroba elektřiny z jádra vzrostla proti roku 2020 ze zhruba 2 700 TWh na téměř 2 800 TWh. Pro srovnání, naše celková tuzemská spotřeba elektřiny činila v roce 2021 necelých 74 TWh, takže jaderné elektrárny vyrobily navíc elektřiny pro jeden a půl Česka. Nárůst celosvětové výroby jaderných reaktorů o 4 % byl největší od roku 2004. Na druhý pohled se ovšem ukazuje, že údaj je pouze dalším dokladem stagnace tohoto zdroje energie.
Růst kapacity především nebyl rozprostřen rovnoměrně geograficky. Největší měrou se na něm podílely přírůstky čínských jaderných elektráren. Čína je totiž jednou z mála zemí světa, která nové reaktory, v současné době už především vlastní provenience, dokáže stavět rychle, a tedy i dostatečně levně.
Nárůst v roce 2021 navíc v podstatě pouze vyrovnal pokles předchozího roku. Před pandemií způsobenou virem SARS-CoV-2 byla celková výroba elektřiny z jádra také jen těsně pod 2 800 TWh. A tedy velmi blízko absolutního rekordu v roku 2006, kdy jaderné elektrárny vyrobily celkem 2 803 TWh.
Zatímco celková výroba jaderných elektráren od začátku 21. století víceméně stagnuje, fotovoltaické a větrné elektrárny přibývají velkou měrou. Na počátku století téměř neexistovaly, v roce 2001 vyrobily celosvětově jen necelých 40 TWh elektrické energie. V roce 2020 však už výroba energie ze všech obnovitelných zdrojů, tedy včetně hydroelektráren, geotermálních elektráren a energetických zdrojů využívajících biomasu, dohromady překonala veškerou výrobu energie z jádra. A v roce 2021 už jádro v součtu překonaly i samotné větrné a fotovoltaické elektrárny. Tyto dva zdroje samy o sobě získaly více než 10% podíl na celosvětové výrobě.
Důležitý je také trend. V roce 2019 dohromady „slunce a vítr“ v celosvětovém měřítku vyrobily 2 125 TWh elektřiny, 2 443 TWh v roce 2020 a 2 894 TWh v roce loňském. Ani pandemie jejich růst nijak nezastavila. Meziročně tedy jejich výroba roste ne o 4 %, ale v posledních letech zhruba v rozmezí 15—20 %. Rychlý růst samozřejmě nemůže vydržet věčně, ale zatím nezpomaluje. Agentura Bloomberg ještě v zimě odhadovala střední scénář celkového objemu jen nově nainstalovaných fotovoltaických elektráren pro rok 2022 na 228 GW. Hodnota by se podle tehdejší předpovědi měla na 95 % pohybovat v rozmezí 204—252 GW.
Odhad ovšem pochází ještě z doby před ruskou invazí na Ukrajinu a následným zdražováním energií, které obnovitelným zdrojům ve výsledku nepochybně pomůže. Dá se tedy očekávat, že celková instalovaná kapacita v letošním roce se bude pohybovat spíše v horní části rozmezí uváděného Bloombergem, ne-li výše.
CHCEME TO RYCHLE
V současné krizové situaci (tedy z evropského hlediska, zbytek světa není až tak postižen) vynikne velká výhoda obnovitelných zdrojů: jednoduchost. Ani v projaderném Česku nikdo vážně nenavrhuje, abychom rychle postavili jadernou elektrárnu. Všichni velmi dobře víme, že něco takového je nesmysl. Zato žádostí o dotaci na fotovoltaiku se sešlo už za první polovinu roku více než za celý předchozí rok.
Dotace jsou v tomto kontextu nepochybně důležité, ale nejde jen o ně. Větrnou elektrárnu nelze postavit jen tak někde. Třeba v Evropě už existuje celá řada omezení. Stále však jde v měřítkách energetiky o relativně jednoduchý projekt. A žádný jiný zdroj elektřiny nejde postavit tak jednoduše jako solární výrobnu. „Fotovoltaika má hned několik výhod: technologie je poměrně levná a vyřízení žádosti pro zřízení fotovoltaické provozovny je procesně jednoduché,“ komentovat nedávno české poměry mluvčí Komory OZE Martin Mikeska.
Ani větším výrobnám neklade jejich okolí až takový odpor jako jiným zdrojům, protože prostě tolik neruší. Nekouří, nehlučí, nebudí v lidech strach. A pokud jsou panely na střeše, v podstatě nikdo ani protestovat nemůže.
Jaderná energetika naopak vždy čelila, a stále čelí obtížím spojeným s negativním postojem části veřejnosti. To výrazně zpomaluje plánování, povolování a narušuje časový harmonogram výstavby. Navíc jde o obří projekty, ve kterých se chyby prostě stávají. Zvláště pokud řada inženýrů a techniků nemá žádnou zkušenost, protože za posledních 30 let se s takovou zakázkou nemohli setkat.
Zastánci jaderné energetiky celkem logicky namítají, že kdyby byla společnost racionálnější, mohli bychom stavět jaderné elektrárny rychleji. Lidé se ovšem nerozhodují pouze rozumem, přesvědčit je stojí čas, a úspěch není dopředu zaručen. Jádro nepochybně mělo svou příležitost, zatím však zjevně neuspělo.
Autor těchto řádků je přesvědčen, že se to může ještě změnit. Jaderná energie má celou řadu výhod, včetně třeba možnosti výroby velkého množství tepla. Zároveň je ale nutné si přiznat, že „konkurence“ v podobě obnovitelných zdrojů má své kvality. A závod je v tuto chvíli neuvěřitelně jednostranný.
NEZADRŽITELNÝ VZESTUP SLUNCE
Zavádění rozsáhlé infrastruktury neprobíhá ze zřejmých důvodů takovým tempem jako zavádění digitálních technologií, jakmile se však podaří dosáhnout určitého „kritického prahu“ v ceně a dostupnosti, mohou se poměrně složité a masivní systémy (plynovody, logistické kapacity) začít plánovat a stavět relativně snadno. A právě toho bychom mohli být svědky i v případě fotovoltaiky.
V průběhu letošního roku celosvětový instalovaný výkon solárních elektráren překročil hranici 1 TW, tedy 1 000 GW. Větší uhelná nebo plynová elektrárna přitom disponují zpravidla výkonem 1—2 GW. Terawatt světového „solárního“ výkonu sice nelze plně srovnávat s 500—1000 elektrárnami na fosilní paliva, protože slunce nesvítí po celý den (a už vůbec ne v noci) [na druhou stranu řada plynových elektráren plní funkci vyrovnávacích zdrojů energie díky rychlému náběhu v libovolnou dobu, a proto ani ony zpravidla nepracují 24 hodin denně — pozn. red.], ale můžeme v nich vidět náhradu zhruba 200 elektráren na fosilní paliva, které už nikdo nepostaví.
V textu jsem se hodně zmiňoval o rychlosti, tak dodám ještě jeden údaj: před čtyřmi lety byla celková kapacita solárních elektráren zhruba poloviční, kolem 500 GW. Mnozí už vědí, že především ve slunných oblastech je fotovoltaika dnes nejlevnějším zdrojem elektřiny. Možná však ještě stále podceňujeme rychlost jejich růstu: za poslední čtyři roky přibylo zhruba 500 GW instalovaného výkonu, zatímco jen za letošek může přibýt dalších 250 GW.
VYTRVALEC BEZ POMOCI
Co se týče jádra, nově se v roce 2021 do provozu dostalo osm bloků, které dohromady poskytují výkon zhruba 10 GW. Pro zjednodušení můžeme říci, že vyrobí zhruba 5× více elektřiny než solární panely o stejném výkonu (u nich hodně záleží na zeměpisné šířce). To tedy znamená, že pokud by měla letos jaderná energetika výrobní potenciál fotovoltaiky dohnat, muselo by do provozu být uvedeno zhruba 20 nových bloků. V minulém roce však byla zahájena výstavba pouhých 11 nových bloků a jejich stavba trvá zpravidla více než 10 let. Je tedy jasné, že k žádné velké „jaderné renesanci“ nedochází.
Budoucnost jádra přitom není nutně úplně temná. Například Čína a Rusko své velké jaderné programy dále rozvíjejí. K jádru se vrací také Jižní Korea a zřejmě i Francie, která se chce pokusit vybudovat novou „flotilu“ jaderných reaktorů, aby si udržela status nejčistší evropské energetiky.
Všechny tyto země ovšem narážejí na jeden veliký problém: jaderné bloky nelze vyrábět tak snadno jako solární panely. Téměř nikde na světě není dostatek zkušených inženýrů, plánovačů ani stavařů a pak jsou tu samozřejmě už na začátku zmíněné otázky kolem přípravy a schvalování projektů.
Postavit továrnu na fotovoltaické panely sice není jednoduché, je to však rozhodně jednodušší. Zvláště pokud vám stát (tedy čínský stát) podá velmi ochotně pomocnou ruku. A odborníků na výrobu polovodičů a průmyslových linek je k dispozici na trhu práce mnohem více než jaderných inženýrů.
Jaderná energetika je tak v ohromné nevýhodě. Díky svým technologickým přednostem sice nemusí být nutně „na odpis“, ale v příštích několika desetiletích jí nezbude zřejmě nic jiného než koukat na mladší konkurenci zezadu.
| JÁDRO DOSLOVA ZACHRAŇUJE ŽIVOTY |
| Navzdory všeobecnému přesvědčení panujícímu hlavně v západních zemích jaderná energie ve své dosavadní historii jednoznačně zachraňovala lidské životy. Byť většina z nás má v živé paměti Černobyl a Fukušimu, fosilní paliva zabíjejí mnohem více lidí než jaderná energie. Je to tak, i pokud do analýzy zahrnete obě zmíněné havárie. V případě Černobylu na základě odhadů WH O do statistiky zahrnula 4 000 úmrtí. To zahrnuje úmrtí 31 osob v přímém důsledku katastrofy a osoby, u nichž se očekává, že zemřou později na rakovinu způsobenou ozářením. V analýze je zahrnuto také 574 úmrtí ve Fukušimě, i když v tomto případě samotná radiace nikoho nezabila, byť tsunami si v elektrárně dvě oběti vyžádala. V roce 2018 japonská vláda uznala, že rakovina plic jednoho bývalého zaměstnance byla následkem expozice během této události. (My dodejme, že přesný původ rakoviny nejde přímo prokázat, jde vždy pouze o pravděpodobnou příčinu. Rozhodnutí ovšem pomohlo pozůstalým, kteří tak získali nárok na finanční kompenzaci.) Z 574 úmrtí jich tedy 573 připadá na důsledky stresu z evakuace. K počtu obětí dvou jaderných katastrof v historii je připočten i odhad počtu obětí při těžbě a zpracování uranu. I tak je jaderná energetika zjevně výrazně bezpečnějším zdrojem než fosilní paliva. Počet úmrtí na vyrobenou jednotku energie vychází 350× nižší než u uhlí. Jaderná energetika je však označována nejen za nebezpečnou, značná část veřejnosti ji také považuje za „špinavou“. To alespoň naznačují výsledky průzkumu provedeného na sklonku minulého roku společností YouGov. Podle jeho výsledků se významná část obyvatel evropských zemí domnívá, že jaderná energie produkuje buď „středně“ nebo „velmi vysoké“ emise uhlíku (tedy oxidu uhličitého). Toto přesvědčení sdílelo s autory výzkumu 23 % dotazovaných ve Švédsku, 30 % v Německu, 38 % v Itálii a dokonce 58 % ve Španělsku. Stejné přesvědčení sdílí i jeden ze tří Američanů (36 %). Tyto mylné představy o tom, že jaderná energie produkuje značné množství emisí uhlíku, mohou být příčinou toho, proč někteří jadernou energii odmítají. Podle výsledků průzkumu ve většině zemí platí, že čím menší roli chce člověk jaderné energii přisoudit v národním energetickém mixu, tím spíše si myslí, že produkuje v porovnání s ostatními energetickými zdroji střední nebo vyšší množství uhlíku. Vnímání bezpečnosti jaderné energie se v jednotlivých zemích rovněž značně liší. Ve dvou severských zemích považuje jadernou energii za nebezpečnou mnohem méně lidí (25 % ve Švédsku a 29 % v Dánsku) než ve většině ostatních zemí (46—52 %). Výjimkou je Itálie, kde tuto technologii považuje za nebezpečnou 64 % dotázaných. Italové se v roce 1987 v referendu vyslovili pro postupné ukončení využívání jaderné energie, které bylo dokončeno v roce 1990. |