Ruská energetická společnost Rosatom oznámila, že zahájila výměnu paliva prvního reaktoru první plovoucí jaderné elektrárny Akademik Lomonosov.
Plovoucí elektrárna Akademik Lomonosov je se svým kotvištěm na ruské Čukotce ve městě Pavek nejseverněji umístěnou jadernou elektrárnou na světě. Celkový elektrický výkon dvou bloků typu KLT-40S činí 70 MW, zároveň dokáže zařízení dodávat až 210 GJ tepelné energie za hodinu.
Proces výměny paliva začal již koncem července vyjmutím vyhořelých palivových souborů a jejich uložením do vyhrazených izolovaných místností přímo na lodi, která je 144 m dlouhá, 30 m široká a má výtlak 21 000 t.
Akademik Lomonosov je Rosatomem označován jako pilotní projekt budoucí flotily plovoucích jaderných elektráren. Reaktory elektrárny doplňují technici čerstvým palivem jeden po druhém. Druhý blok je tak stále v provozu a pokračuje ve výrobě elektřiny a tepla bez dopadu na spotřebitele.
Výměna celkem 121 palivových souborů v reaktoru probíhá najednou, na rozdíl od velkých bloků ruského typu VVER, kde se vždy mění zhruba jedna třetina paliva. Jaderný blok tak bez odstávky vydrží v provozu 3—3,5 roku oproti standardním odstávkám každého 1—1,5 roku.
Součástí procesu výměny paliva jsou také údržbové a servisní práce na technologii. Rosatom počítá s dokončením prací ještě letos a příští rok zahájí stejný proces u druhého bloku.
Dlouho stavěný, krátce provozovaný
Akademik Lomonosov je plavidlo bez vlastního pohonu. Do cíle ho tedy musí odtáhnout vlečná loď. Kýl byl položen už 15. dubna 2007. V roce 2010 byl spuštěn na vodu, údajně už včetně jaderné technologie, připravený k cestě byl však až o dalších osm let později. Příčinou byly podle všeho ekonomické obtíže. Na konci dubna 2018 pak z Petrohradu vyrazil do Murmansku, kde do něj naložili jaderné palivo.
Výrobu energie obstarávají dva tlakovodní reaktory KL T-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MW, tepelný je dohromady zhruba 300 MW. Jde o upravenou verzi reaktorů, jež se dnes používají v ruských ledoborcích. Používá ovšem méně obohacené palivo: na 14 % místo 30—40 %, nebo dokonce 90 % běžných u ledoborců. Snížení obohacení je technicky nevýhodné, ale mezinárodní dohody vyžadují kompromis.
Akademik Lomonosov má na místě nahradit Čaunskou uhelnou teplárnu a Bilibinskou jadernou elektrárnu. Jde o malou instalaci ze 70. let se čtyřmi bloky, které každý vyrábí zhruba 11 MW elektrické energie a páru pro místní systém ústředního topení. Jsou to zmenšené verze „černobylského“ RMBK, tedy vodou chlazeného reaktoru s grafitem v roli moderátora jaderné reakce.