Efekty kogenerační výroby elektřiny a tepla netřeba odborně erudovaným čtenářům TT sáhodlouze vysvětlovat. Nicméně: „Jak v kogeneračních procesech obstojí ČR ve srovnání s jinými státy EU? Co je u nás zapotřebí podle vašeho názoru urychleně dopracovat: legislativně, organizačně, investičně, personálně?“ zajímalo nás v úvodu rozhovoru s Milanem Šimoníkem, výkonným ředitelem COGEN Czech, spolku pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla:
Jako představitel COGEN Czech budu mluvit především o plynové kogeneraci menších výkonů – od několika kW do jednotek MW. Ty budou podle nás stále významnější součástí energetiky a nebude to „jen“ kvůli jejich účinnosti a ekologickým přínosům.
Při odhadování budoucích trendů ve stále propojenější evropské energetice je dobré sledovat, co se děje v Německu. Mám tím na mysli zejména elektrifikaci sektorů tepla a dopravy pro maximální využití čisté elektřiny a dalších synergických efektů takového propojení.
V první řadě jde o využití akumulačních schopností elektromobilů a zejména levné akumulace elektřiny do tepla. V dobách nízké výroby z OZE mohou kogenerační plynové zdroje v městských, obecních či firemních teplárnách (schopné rychlého najetí a rychlých výkonových změn) naopak elektřinu dodávat a sloužit jako flexibilní vyrovnávací zdroje k proměnlivé výrobě elektřiny z větru a slunce. Mohou též poskytovat celou řadu podpůrných služeb pro provozovatele přenosové a distribuční soustavy.
Kogenerace spalující zemní plyn jako nízkoemisní palivo může být vhodným spojovacím článkem mezi současnou velkou fosilně-jadernou energetikou a budoucí (ve větší míře decentralizovanou) energetikou s velkým podílem OZE.
Uvedu konkrétní příklad. Můžete postavit jednu paroplynovou elektrárnu o výkonu téměř 900 MW v Počeradech. Má sice elektrickou účinnost až 58 %, ale její najetí trvá nejméně půl hodiny. Nebo 900 plynových motorů, které mají elektrickou účinnost „jen“ 40–45 %, ale s využitím tepla se dostanete na téměř 90 %, přičemž tyto zdroje umějí najet na plný výkon do 3–5 minut.
Každý zdroj má své výhody a nevýhody i odlišný způsob využití. Proto je energetika mixem různých zdrojů. Počerady už máme. Do budoucna se budou v Evropě i v Česku stavět spíše menší zdroje.
Je třeba také zdůraznit význam zachování a rozvoje systémů CZT. Nebudou již sloužit jen jako jednosměrná cesta z teplárny ke spotřebiči, ale hlavně k integraci všech dostupných energetických zdrojů v daném území (slunce, vítr, biomasa, zemní teplo, odpadní teplo). Teplárenské zdroje je též snazší (než u individuálního vytápění) realizovat vícepalivově a reagovat tak na výkyvy cen paliv, využít akumulační schopnosti tepelné sítě či akumulátory tepla. Trendem v zásobování energií v hustě obydlených oblastech budou hybridní CZT systémy, maximálně využívající alternativní a druhotné zdroje v kombinaci s kogeneračními jednotkami či tepelnými čerpadly.
Stát by se měl snažit o vyváženou energetickou politiku, která projde se ctí nelehkým obdobím přicházející zásadní transformace energetiky. OZE a malé technologie se rychle vyvíjejí. Budou umožňovat stále větší míru nezávislosti na elektrizační síti, v ideálních podmínkách až ostrovní provoz. Spotřebitelé – consumers – se budou stávat prosumery. Tyto prosumery nelze ze systému vytlačovat, např. zbytečně přísnými požadavky na omezení přetoků do sítě nebo špatně nastavenou tarifní soustavou. V energetice třeba usilovat o stabilní prostředí, nikoliv ode zdi ke zdi, jak tomu bylo s fotovoltaikou. Je dobře, že MPO už začíná být otevřeno diskusi se všemi „stakeholdery“, neboť energetika přestává být doménou jen ČEZu a několika málo velkých energetických firem.
Kogenerace umožňuje nejenom lepší využití surovinových vstupů. Zároveň přispívá ke snížení emisní zátěže už beztak kontaminovaného životního prostředí. Proč se ji nedaří prosazovat v českém prostředí razantněji a rychleji?
Nejsme zastánci razantních řešení. Ve snaze rychle něco změnit je riziko opakování excesů, jak tomu bylo s fotovoltaikou. Oproti desítkám miliard pro fotovoltaiku stojí podpora výroby elektřiny z KVET do 5 MW cca 1 mld. Kč ročně.
Kogeneračně se vyrábí cca 12 % elektřiny. Tento podíl by mohl a měl růst až k 20 %. Dnes je v Česku cca 220 MW plynových kogenerací do 5 MW. MPO na základě cost-benefit- analýzy předpokládá, že do roku 2025 by v Česku mělo přibýt 33 MW mikrokogenerací (do 50 kW)
a 227 MW malých a středních kogenerací (50 kW – 5 MW) spalujících zemní plyn. Tedy i nadále by měl instalovaný výkon růst o cca 20 MW ročně. Potenciál je zejména v konverzi současných sídlištních či průmyslových plynových výtopen.
Ovšem i stávající SZT s uhelnou KVET budou v souladu se SEK postupně přecházet z dnes převládajícího uhlí na jiná paliva, zejména na plyn. Dá se předpokládat, že bude docházet k optimalizaci (resp. k decentralizaci) zdrojové struktury. I v tomto segmentu vznikne prostor pro nasazení malé a střední plynové kogenerace. Tedy bychom se perspektivně mohli přiblížit technickému potenciálu podle zmíněné analýzy – tj. u mikrokogenerace k přírůstku o 150 MW a u malé a střední kogenerace o 830 MW oproti současnému stavu.
Není na vině stávající podpora kogeneračního způsobu výroby elektřiny? Zatím ho každoročně stanovil ERÚ podle velikosti a způsobu provozu kogenerační jednotky. To se ale nezřídka neobešlo bez vzrušených debat…
Nezvládnutá podpora fotovoltaiky v letech 2010–2011 velmi poškodila vnímání OZE a doplatily na to i další podporované zdroje energie, mj. kogenerační výroba elektřiny.
Stále ještě se potýkáme s důsledky kauzy „notifikace“, kdy ERÚ svým striktním přístupem a bojem proti „solárním baronům“ přerušil podporu všem zdrojům a přivedl mnohé investory a provozovatele do složité situace, kterou nezavinili. Naštěstí se už situace pomalu vrací do normálu. Letos v dubnu byla ze strany EK potvrzena podpora pro kogenerace, které budou postaveny v letech 2016–2020. Ty budou moci pobírat zelený bonus po dobu 15 let od uvedení do provozu. Ke konci se již také blíží schválení podpory pro stávající zdroje z let 2013–2015. MPO se nedávno podařilo prosadit nařízení vlády o zpětné výplatě podpory, takže provozovatelé nakonec zadržené bonusy dostanou, i když s téměř jednoročním zpožděním.
Notifikace zároveň (v souladu s evropskými pravidly EEAG) podmiňuje poskytování podpory pro KVET nad 1MW aukcemi. Takový mechanismus zatím v české legislativě není. MPO proto chystá novelu zákona 165/2012 (o podporovaných zdrojích energie), která by měla řešit jak aukce, tak další podmínky i z notifikace dalších podporovaných zdrojů.
Definice vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla je zafixována ve směrnici Evropského parlamentu a rady 2012/27/EU. Postačí to tváří v tvář rychlému pokroku smart energy a lokální energetiky?
Maximální využívání OZE je naprosto správně prioritou energetické politiky v Evropě. Podobný trend vidíme po celém světě. Ovšem ještě dlouho se neobejdeme ani bez energie z fosilních zdrojů. Budou hrát roli záložních a vyrovnávacích zdrojů, což vidíme jako příležitost, jak můžou kogenerace lépe „prodat“ své přednosti a nebýt závislé jen na podpůrných programech.
Pro nás je důležitá zejména reforma evropského trhu s elektřinou, který by měl více ocenit flexibilitu a tím zajistit přizpůsobení energetického systému proměnlivé výrobě elektřiny z OZE.
Jde o celou řadu opatření – obchodování stále blíže reálnému času, dynamické tarify, větší transparentnost trhu, nediskriminační přístup i malých či virtuálních zdrojů ke všem typům trhu s elektřinou (včetně podpůrných služeb) a mnoho dalších. Důležitá je též stále odkládaná reforma EU ETS: vyšší cena CO2 bude zvýhodňovat nízkoemisní paliva, tedy i zemní plyn.
V širším povědomí je kogenerace a trigenerace nejčastěji spojována se spalovacími motory a se zemním plynem. Ve světě se však zvětšuje masa zařízení, která ke svému chodu efektivně využívají také důlní plyny, bioplyn, skládkový plyn, čistírenský plyn a jiná alternativní paliva. Která z existujících surovinových variant se vám jeví v tuzemských podmínkách jako nejperspektivnější?
Jsme si vědomi toho, že zemní plyn, i když využívaný maximálně efektivně, je stále dovozovým a tím pádem (z hlediska energetické bezpečnosti a nezávislosti) problematickým palivem. Dalo by se diskutovat, který z uvedených plynů má jaký potenciál. Je dobré, že se stále více akcentuje využívání všech vlastních zdrojů. Ještě bych přidal syntetický metan, který bude jedním ze způsobů ukládání přebytků elektřiny z OZE. Takže se o budoucnost našeho oboru nebojím.