Práce Václava Smila působícího na University of Manitoba ve Winnipegu bývají v zahraničí často citovány a dovolávají se na ně podnikatelé , mezi jinými třeba i B. Gates, nebo periodika jako The Economist či New York Times. Bohužel v ČR zatím jeho knihy zabývající se především lidskými aktivitami na Zemi vycházejí sporadicky, což je škoda, protože diskusi o našem prostředí z globální perspektivy na základě faktů by naše společnost potřebovala jako soli.
Jedna z knih světově uznávaného kanadského vědce českého původu Václava Smila „Fakta a mýty o energetice“ byla vydána na severní Moravě především díky úsilí prof. Pavla Noskieviče z VŠB a Klastru dřevařských podniků v Ostravě. Další dvě, „Jak se vyrábí dnešní svět“ a „Globální katastrofy a trendy“, vydalo nakladatelství Albatros. Více prací tohoto autora náš knižní trh zatím nenabízí.
Jak V. Smil uvádí v české předmluvě a mnoha glosách k původnímu anglickému vydání „Faktů a mýtů o energetice“, byl k doplnění české verze knihy vnitřně donucen pohledem na český energetický trh masakrovaný výkupními cenami fotovoltaiky. Při znalosti okolností, za jakých Poslanecká sněmovna ČR odhlasovala navýšení výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky, a doby trvání neopodstatněné podpory nabízí se samozřejmě otázka, kdo by ji měl číst především.
OHROMUJÍCÍ ROZSAH FAKTŮ
Všechny uvedené tituly, tedy nejenom „Fakta a mýty o energetice“, jsou doslova nabity statistikami, daty a faktickými podklady. V neuvěřitelném, ohromujícím rozsahu. Pokud se chcete něco dozvědět o pohybu materiálů a spotřebě energie, na níž dnes stojí globální ekonomika na Zemi, otevřete si knihu „Jak se vyrábí dnešní svět“. Pokud hledáte krizové stavy a předpoklady hospodářských nebo geografických katastrof, pak se jistě začtete do titulu „Globální katastrofy a trendy – příštích 50 let“. Možná se uklidníte, ale pravděpodobně ne. Rozsah lidské činnosti na Zemi je neuvěřitelný. A jen pouhý pohled na tento rozsah a objem energie ve vás vyvolá určité pochybnosti o bezstarostnosti, s níž někteří politici i průmyslníci k problémům dnešního světa přistupují.
V knize o energetice se V. Smil ze všech sil snaží využít fakta k tomu, aby debatu o energetice a jejích zdrojích snesl, jak sám říká, z nebe na zem. Aby se stala věcnou. Chce se až říci materiální a fyzikálně zdůvodnitelnou. Což je ale v době měření hodnot podnikání v tomto oboru podle zisku trochu zoufalé volání. Na obou stranách uměle rozdělené společnosti stojí nekompromisní soupeři. Společný zájem, tedy na energetice úsporné, levné, neškodící emisemi lidskému (bojíme se použít termín životnímu) prostředí a zdraví, neexistuje. Na druhé straně je tu naivnost a netrpělivost. V. Bursík, někdejší ministr, odbyl autora recenze na otázku, proč Ministerstvo životního prostředí například nepřispěje Škodě Energo na další výzkum zvýšení účinnosti turbín novým tvarováním lopatek v 3D, takovouto odpovědí: O kolik by se tato účinnost zvedla? Jedno procento nebo dvě? Na to stačí dvě větrné elektrárny.
ENERGETICKY ZÁVISLÁ EVROPA
Inu, podivná matematika. Ale buďme spravedliví, mnoho myšlenek zastánců čisté energie a úspor vychází z neúprosného faktu: Evropa je energeticky závislá. Její budoucnost je spojena s řešením pokud možno energetiky nezávislé. Ano, uhlí bude asi ještě několik desítek let hlavním zdrojem energie, ale co si pomyslet o odmítání nových technologií emisních technologií podnikateli? Podle původního zdůvodnění přijetí překotné instalace již vysloužilých a tím levných odsiřovacích technologií 90. let namontovaných na zastaralé zdroje měly být tyto už úplně nahrazeny novými, moderními. Jsou? Staré sliby se rozpouštějí jako máslo, hlavní je zisk. A energetici si jej žárlivě chrání už desítky let. I když se staré propočty bortí. Podobně jako v jaderné energetice, jež je zatížena jak finančními, tak i provozními problémy. I to najdete v teoriích V. Smila.
Takže, co dál? Nikdo neví. Pan Evžen Tošenovský, exposlanec a někdejší místopředseda výboru pro průmysl, energetiku a výzkum, řekl na jednom zasedání energetiků v Brně, „že doba je pro rozhodování velmi nejistá, neb se objevují nové možnosti a technologie“. Máme tu zcela privatizovanou energetiku, ve hře jsou různé zájmy nejenom korporací, ale i států, ale pořád máme nutnost udržet výrobu elektřiny a tepla v chodu a stále tu existuje energetická závislost Evropy. Ale zdá se také, že nezvládáme nové možnosti Evropy na spolupráci, své trhy stavíme na přesvědčení o vlastní důležitosti. Technologie a hlavně řízení energetických procesů pokročily neuvěřitelně.
VĚCNÁ DEBATA VS. KAPITÁL A POLITIKA
Na první pohled se někdy zdá, že pokud někteří podnikatelé mluví o využití elektromobilů, vyvolává to v oponentech pocit, že se elektromobily budou vyrábět a masově používat již zítra. Nebudou, zcela jistě. Ale z pohledu výrobců konvenčních aut je obava opodstatněná, elektromobil potřebuje jen 15 % strojních částí konvenčního automobilu. Nebo si přečteme, kolik sloupů větrných elektráren by bylo zapotřebí, abychom nahradili výkon jedné jaderné elektrárny. Ale takto problém jistě nestojí. Trendy se zaměňují se strategií. Energetika přešlapuje v úvahách na místě.
V. Smil se snaží snést fakta na stůl, kolem nějž, jak předpokládá, mají sedět uvážliví odborníci. Ale do věcné debaty zasahují peníze a politické zájmy. Jak autora recenze poučil jeden z bývalých manažerů Škody Energo, „kapitál si vždy najde cestu, jak z minima vytěžit maximum. A nemusí to být vždy podle fyziky“. Poznámka se týkala využití kogenerace. Technologický vývoj je však nezadržitelný, mění se výroba i distribuce energie, ale mění se i nazírání na externality, které například V. Smil používá jen omezeně, s určitým váháním. Jaké přírodní zdroje a jejich exploataci máme do našich přehledů zařadit? Jak se mění rozložení výroby na planetě? Boj o shromažďování důkazů klimatických změn vrcholí úměrně viditelným dopadům na planetu, například nekonečné sucho v Sahelu.
Smyslem této recenze není rozhodně polemika s autorem, a to ani s jednou z citovaných knih. Bohužel, časová osa faktů autorem uvedených končí rokem 2012, a od té doby se odehrálo mnoho nového. Přesto je dobré knihy V. Smila přečíst a litovat, že nebyly na našem knižním trhu dříve. Vyvolávají totiž mnoho otázek a odpovídat na ně je už od dob Sokratových ta nejlepší cesta k nalezení dobrého řešení. I když, čtenář se při četbě jistě zeptá, zdali je něco takového vůbec možné v prostředí, kde se politika promísila s podnikáním.