Evropská energetika prochází v posledních letech zásadní proměnou. Po období útlumu zájmu o jadernou energetiku, který následoval po jaderné havárii ve Fukušimě, se řada států vrací k jádru jako ke klíčovému zdroji pro zajištění energetické bezpečnosti i dekarbonizace. Nejnovějším příkladem je Belgie, která jedná o převzetí svých jaderných elektráren od francouzské společnosti Engie.
Belgická vláda podle dostupných informací zahájila jednání o kompletním odkupu jaderných aktiv, která dnes provozuje společnost Engie. Cílem je získat plnou kontrolu nad sedmi reaktory, z nichž část je již odstavena nebo se nachází ve fázi vyřazování.
Belgické jaderné elektrárny tvoří celkem sedm reaktorů umístěných ve dvou lokalitách — v elektrárně Doel u Antverp a elektrárně Tihange u Lutychu.
V posledních letech bylo pět z těchto reaktorů odstaveno nebo se nacházejí ve fázi vyřazování, jenom dva reaktory (Doel 4 a Tihange 3) pokračují v provozu a jejich životnost byla prodloužena do roku 2035.
Ještě před několika lety se Belgie řadila mezi státy, které chtěly jadernou energetiku zcela opustit. Provozovatel Engie se tomu přizpůsobil a postupně připravoval plán odstavení a demontáže reaktorů.
Situace se však změnila. V roce 2003 sice přijala Belgie zákon, který zakazoval výstavbu nových jaderných zdrojů a počítal s postupným odstavením všech reaktorů do roku 2025, ale ten byl po energetické krizi nejprve odložen a následně v roce 2025 zcela zrušen.
Vláda již dříve rozhodla o prodloužení životnosti dvou bloků do roku 2035 a nyní zvažuje i další kroky, včetně případného obnovení provozu některých odstavených reaktorů, nebo dokonce výstavby nových zdrojů.
Jednání o zestátnění tak zapadá do širší snahy zajistit stabilní a dlouhodobě dostupné zdroje elektřiny. Součástí diskusí je i otázka převzetí závazků spojených s vyřazováním elektráren z provozu, jejichž náklady se odhadují na miliardy eur.
Pomalý evropský obrat
Belgie není jedinou zemí, která přehodnocuje svůj postoj k jádru. Francie plánuje výstavbu nových reaktorů, podobné kroky zvažují i Velká Británie nebo Švédsko. Evropská komise zároveň podporuje rozvoj malých modulárních reaktorů (SMR), které by mohly doplnit tradiční velké bloky.
Na malé modulární reaktory ostatně spoléhá také Česká republika. Rušno je kolem malých modulárních reaktorů díky společnosti ČEZ, která nejprve získala přibližně 20% podíl v britském výrobci Rolls-Royce SMR a před cca dvěma týdny oznámila, že podepsala smlouvu o přípravných pracích na prvních blocích v Temelíně.
K obratu k jádru přispěla zejména energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu, která odhalila, jak může být Evropa zranitelná, pokud se spoléhá na dodávky energií ze zahraničí. Jaderná energetika se v tomto kontextu opět dostává do popředí jako stabilní, navíc nízkoemisní zdroj.
Podobné debaty o odkoupení jaderných aktiv státem probíhají i v České republice, i když v odlišném kontextu. Český stát zde drží přibližně 70% podíl ve společnosti ČEZ, která provozuje jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. Další posílení státní kontroly nad klíčovými energetickými aktivy je politickým tématem již několik let a objevuje se mimo jiné v souvislosti s výstavbou jaderných zdrojů, ale i s obecnou nutností transformace energetického sektoru. Toto téma výrazně ožilo po posledních volbách do Poslanecké sněmovny ČR, ve kterých zvítězilo hnutí ANO.
Rýsují se také první kroky, a to vyčlenění zejména regulovaných a zákaznických aktiv společnosti ČEZ do samostatné společnosti. Minoritní podíl v této společnosti by následně mohl být uveden na burzu, přičemž z výnosů prodeje minoritního podílu by měl být financován výkup minoritních akcionářů ve společnosti ČEZ, jak ji známe dnes.
Rozdíl oproti Belgii ovšem je, že Česká republika neusiluje o převzetí aktiv od zahraničního vlastníka, ale spíše o úpravu vztahu mezi státem a již existujícím dominantním hráčem na trhu (ČEZ).