Novela energetického zákona obecně známá jako LEX OZE II umožnila rozšíření možností sdílení elektřiny z vlastní fotovoltaické elektrárny napříč distribuční soustavou. Nově ji mohou vedle bytových domů sdílet také domácnosti, firmy nebo celé energetické komunity. Tento rozvoj je možný i díky efektivní spolupráci dodavatelských a montážních firem, jako jsou DZ Dražice a Viapower
Základem každé nové energetické komunity je výrobna, ideálně systém, ve kterém se nachází (kromě profesionálně navržené a nainstalované fotovoltaické elektrárny z kvalitních komponentů) i nadřazený řídicí systém (jako je např. Dreemy z DZ Dražice nebo Infigy). Právě díky němu je dnes možné optimalizovat tok energie z fotovoltaické elektrárny podle pravidelného rytmu domácnosti, předpovědi počasí nebo aktuálních spotových cen. Dochází tak k výraznému snížení spotřeby energie ze sítě a k minimalizaci nechtěných přetoků. Často se však stává, že vzniknou přebytky elektřiny, které daná výrobna nedokáže spotřebovat. A na tyto situace se zaměřuje nová legislativa, která zavádí pojmy „energetické společenství“ a „aktivní zákazník“ a mění možnosti sdílení energie v rámci bytového domu.
„V současnosti tak rozlišujeme tři skupiny sdílení. Prvním je sdílení v rámci bytového domu, které existovalo už v minulosti, ale došlo u něj ke změně pravidel: nově je například osvobozeno od distribučních poplatků. Poté je zavedený režim tzv. aktivního zákazníka, který umožňuje sdílení v rámci až 11 odběrných míst napříč regiony (např. mezi vlastní výrobnou v rodinném domě a chatou nebo mezi výrobcem a odběrnými místy jeho rodiny či přátel). Na tento typ sice nejsou kladené žádné zvláštní administrativní nároky (ani při sdílení přebytků za úplatu), musí ovšem platit distribuční poplatky stejně jako poslední skupina – tzv. energetické společenství (družstvo, spolek nebo korporace). Tato skupina, která se navíc musí registrovat u ERÚ, je prozatím omezena na 1 000 odběrných míst a 3 sousedící obce s rozšířenou působností," vysvětluje Radek Michálek, vedoucí divize Energetických systémů DZ Dražice. „Rozvoj komunitní energetiky je velmi důležitou součástí celkového energetického mixu v České republice. Jako problém vidíme pouze nedostatečnou kapacitu sítí. Elektřinu totiž nelze sdílet ve chvíli, kdy je výrobna ve zjednodušeném režimu s nulovým rezervovaným výkonem – nemůžete-li posílat přetoky do sítě, nelze je ani sdílet," dodává Jakub Rous, jednatel společnosti Viapower.
Jak začít se sdílením elektřiny?
Aby bylo sdílení skutečně efektivní, je nutné zvolit odběrná místa, která dokážou daný přetok elektřiny z výrobny obratem spotřebovat (tedy v cca 15minutovém intervalu od její výroby). Před jeho zahájením je navíc klíčové si vyjasnit, v jakém procentuálním poměru se bude vyrobená elektřina dělit mezi odběrná místa, v jakém pořadí ji budou moci využívat a zda bude sdílení probíhat zadarmo nebo za předem stanovenou úplatu. Poté již následuje jen registrace u Elektroenergetického datového centra a osazení všech zapojených míst průběhovými elektroměry (o což se postará distributor). Při čerpání dotace na fotovoltaickou elektrárnu je navíc třeba myslet na to, že výrobce může sdílet elektřinu pouze do hodnoty rezervovaného výkonu (a to bývá max. polovina instalovaného výkonu).
Více na www.nibe.cz