Co vše musí dnešní manažeři zvládat a jaké jsou na manažerskou profesi kladené nároky? Tyto parametry již 30 let sleduje a vyhodnocuje Česká manažerská asociace v rámci soutěže MANAŽER ROKU, která je postavená na benchmarkingu. Díky němu jsou nejen účastníci soutěžního klání v kontaktu s odborníky a profesionály, kteří si vzájemně předávají osvědčené poznatky dobré praxe. Bez nadsázky profesionálové hodnotí profesionály. Letos mezi nimi v soutěži vítáme i Ing. Josefa Slámu, obchodních ředitele společnosti WHP Technik, s.r.o., který nám odpověděl na tři nesoutěžní otázky, díky kterým Vám tohoto finalistu jubilejního ročníku můžeme představit.
V jaké historické době byste chtěl být manažerem a proč?
Když mi bylo asi pět let, ukázala mně moje babička svému panu řediteli. Pan ředitel mě usadil na svoji otáčecí židli a já jsem na jeho stole obdivoval telefon se spoustou tlačítek. V té chvíli jsem byl ztracen a věděl, že jednou, až vyrostu, budu mít takovou židli a kancelář a budu ředitelem. To bylo v roce 1974. Ale abych neutekl z otázky. Mým manažerským snem je Itálie 60. let. Doba, kdy téměř v každém městě byla v Itálii automobilka, Pininfarina byl mladík, loděnice Riva vyráběla svoji legendární AquaRamu a kdy průmysl byl obdivovaným odvětvím. Jenže já sedím za ředitelským stolem od poloviny 90. let, a prožívám dobu neuvěřitelných změn a obrovských příležitostí. Takže je vlastně fajn, že mám tu židli tady a teď.
Jaký životní okamžik Vás posunul nejdále?
Vlastně bych měl říci, že všechno, co umím jsem se naučil od svého otce. Můj tatínek byl strojním zámečníkem a uměl zázračně opravit cokoli co nefungovalo. Dívat se pod jeho velké ruce při práci byl zážitek, který určil celý můj další profesní život. Pochopil jsem, že problém můžete vyřešit tím, že se nad ním zamyslíte. Že musíte pečovat o nástroje, které máte k dispozici. Že se k cíli nedostanete, pokud nebudete pracovat systematicky a vytrvale. No řekněte sami. Nezní to jako z učebnic leader managementu ? Před lety jsem propadl námořnímu jachtingu. Složil jsem zkoušky, získal kapitánský průkaz a zúčastnil se s posádkou prvního závodu plachetnic. Od té doby jsem se plavil v různých mořích a na různých lodích. Lodě mně naučily, že bez posádky kapitán daleko nedopluje, stejně jako posádka bez kapitána. Za kormidlem jsem si ověřil, jak důležité je dobře zvolit směr plavby a vyhnout se nečekaným změnám kurzu. A přitom všem pozorně sledovat změny okolních podmínek, abyste neztratili vítr z plachet, aby vás nezaskočila bouře nebo abyste neztroskotali na mělčině.
Na co byste jako hodnotitel soutěže dával největší důraz při výběru MANAŽERA ROKU?
Takový finalista soutěže MANAŽER ROKU je člověk obdařený mnohými dary. Může to být inteligence, píle nebo štěstí. Mohou to být znalosti a schopnosti často tvrdě vydřené a draze vykoupené dlouhým odříkáním. Už jen to, že takový úspěšný člověk, kterým člověk nominovaný na titul MANAŽER ROKU je, měl dost vytrvalosti, aby na sobě dlouhodobě tvrdě pracoval, je dar. A já se ptám, odkud se tyto dary vzaly a proč nám někdo tyto dary dal? Kolik lidí jsme cestou na pódium MANAŽERA ROKU rozesmáli? A kolik dětí? Hodnotil bych podle výsledků, hodnotil bych úspěšnost, růst, velikost a dynamiku. Ale největší důraz bych kladl na to, zda ten úspěšný manažer zůstal člověkem, který se umí usmívat na jiné a smát se sám sobě.
Motto na závěr: „Kdo říká, že něco nejde, ten ještě nevyzkoušel všechny možnosti!”
Děkujeme za inspirativní rozhovor a 20. září se těšíme na viděnou během slavnostního udílení cen 30. ročníku soutěže MANAŽER ROKU,
Česká manažerská asociace