Rozsáhlá studie nevládní organizace Energy for Humanity odhalila SRN jako největšího znečišťovatele ovzduší v Evropské osmadvacítce, kde je zodpovědné za 20,8 % všech skleníkových plynů. I když se do žebříčku započítá Turecko, činí německý podíl na skleníkových plynech přes 18 %.
Zelenou energetiku si většina lidí spojuje s Německem. Premiantem ve snižování emisí skleníkových plynů ovšem překvapivě nejsou Němci, ale Velká Británie. Ta snížením vypuštěných skleníkových plynů o 107 milionů tun (období 2010-2015) suverénně ovládla žebříček vybraných zemí Evropské unie, Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) a Turecka. Ačkoliv je druhým největším znečišťovatelem (10,6 % skleníkových plynů), neustále zvyšuje tempo dekarbonizace (2010-2015 snížení o 16,6 %, v předchozí pětiletce o 11,1 %). Zpráva nevládní organizace Energy for Humanity (EfH) za úspěchem Britů vidí kombinaci správně nastavené legislativy (snižování uhlíkové stopy zakotvené zákonem o veřejné podpoře nízkoemisních zdrojů pomocí tzv. Contract for Difference - pozn.překl.) a pragmatického přístupu k energetickým zdrojům (postupné odstavování uhelných zdrojů, využití jaderné energetiky).
Naopak největší propagátor obnovitelných zdrojů ve studii pohořel. „Německo si nezaslouží svou pověst lídra v boji proti klimatickým změnám," uvedla ředitelka EfH Kirsty Goganová. V absolutních číslech Německo snížilo mezi lety 2010-2015 své emise o 40 milionů tun ekvivalentních k CO2, což ho řadí na čtvrtou příčku z 23 analyzovaných zemí. Při přepočtu emisí v poměru k HDP ovšem zaujímá 12. pozici počítáno od nejnižších po nejvyšší. Zajímavé je, že z pěti nejúspěšnějších zemí v tomto ukazateli tři využívají jadernou energii. Česká republika ovšem dopadla ještě hůř - skončila jako třetí nejhorší znečišťovatel. Také tempo německé dekarbonizace je v porovnání s jinými státy nevalné - kolem 4 % - mezi 2010-2015 navíc země snížila podíl emisí méně než v předchozí periodě 2005-2010.
Studie také otevřela málo diskutované téma přeshraničních toků skleníkových plynů prostřednictvím vývozu a dovozu elektřiny. Podle Energy for Humanity by politici měli vzít v potaz i tento aspekt. Například Rakousko má sice 7. nejnižší uhlíkovou náročnost (230g CO2 na spotřebovanou kWh), z toho ale více než polovina pochází z dovozu. Naopak země jako Německo či Česká republika část své uhelné produkce - a tím pádem i emisí skleníkových plynů - vyváží.
Radek Svoboda