Česká nukleární společnost se důrazně ohrazuje proti zavádějícím informacím a poškozování obrazu jaderné energetiky prostřednictvím materiálů vytvořených organizací Meta, o. p. s., ve spolupráci s UNHCR k tématu uprchlictví.
Jedna z aktivit v pracovním sešitě uvádí, že všichni obyvatelé České republiky musí opustit svou zemi, která se v důsledku jaderné havárie stala po dobu 200 let neobyvatelnou. Česká nukleární společnost odmítá nastíněnou tezi, že jaderná „katastrofa" v českých podmínkách způsobí neobyvatelnost celého státního území a tím pádem donutí k exodu všech 10 milionů obyvatel. Takový - byť hypotetický - scénář zavádějícím způsobem poškozuje vnímání jaderné energetiky a přispívá k její zbytečné démonizaci. I dosud největší zaznamenané havárie zahraničních jaderných elektráren v Černobylu (bývalý SSSR) a Fukušimě (Japonsko) měly pouze omezený dopad. V případě havárie v Černobylu (1986) bylo evakuováno cca 120 tisíc lidí z okruhu 30 km kolem elektrárny. V důsledku havárie ve Fukušimě (2011) došlo k evakuaci cca 100 tisíc lidí ze zón, kde byla naměřena zvýšená radioaktivita - jednalo se především o území ve 20km pásmu kolem elektrárny. Postupně se tato evakuační zóna zmenšuje a lidé se navracejí do svých domovů.
Jaderná energetika bezpečně funguje v České republice již více jak 30 let. Všechny české jaderné elektrárny patří díky neustále se zdokonalujícím technickým provedením a přísným bezpečnostním opatřením k nejbezpečnějším technickým zařízením. Protože však i tato opatření nemohou zcela vyloučit vznik poruchy za provozu, byla u jaderných elektráren vyvinuta zvláštní bezpečnostní zařízení. Jejich účelem je chránit jak obyvatele v okolí jaderných elektráren, tak personál objektu před škodlivými účinky radioaktivního záření. Striktní dohled nad elektrárnami provádí národní zahraniční subjekty. Provedené analýzy ukázaly, že pravděpodobnost vzniku poruchy reaktoru a z toho vyplývajícího ohrožení provozu jsou nesrovnatelně nižší než rizika, kterým je člověk vystaven v každodenním životě.
Téma migrace a uprchlictví si bezpochyby zaslouží veřejnou debatu, ale ne za cenu šíření zavádějících informací a nerealistických scénářů.