Vědci liberecké univerzity vyvinuli ve spolupráci s libereckou firmou BMTO unikátní metodu čištění odpadních vod. Vysoce účinný filtr, sestavený ze speciálních nanovlákenných membrán dokáže vyčistit dešťovou nebo odpadní vodu tak, že se dá i pít. Nová membrána umožňuje odstranit z vody zejména bakterie a další nebezpečné látky. Její provoz by měl navíc mít nižší provozní náklady a delší životnost, než dosud používané konvenční filtry s keramickými či kovovými membránami. Tato metoda může podle odborníků výrazně přispět při řešení nedostatku pitné vody, který trápí velkou část naší planety.
Na vývoji nové metody pracovali ve firmě BMTO s vědci liberecké univerzity od roku 2011 a na jeho počátku stál stál profesor Oldřich Jirsák, objevitel průmyslového postupu výroby nanovláken na průmyslové zpracování nanovláken. „Už před pěti lety se objevily informace, že se dají nanovlákna použít k vyčištění vody. Vývoj ale nevedl k očekávaným výsledkům. Nám se podařilo dostat se o úroveň výš tím, že jsme vyvinuli regenerovatelnou nízkotlakovou nanovlákennou membránu, která má specificky upravený povrch, odlišný od běžně aplikovaných nanovlákenných vrstev," objasnil vývojový pracovník Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL Jakub Hrůza, který na vývoji nové metody s firmou spolupracuje.
„Od ledna 2015 se touto problematikou zabýváme v rámci projektu „Aktivní nanovlákenné membrány pro čištění odpadní vody". Zaměstnanci Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace se zaměřují především na problematiku laboratorního, poloprovozního a provozního testování nanovlákenných membrán a jejich funkcionalizací antimikrobiální úpravou. Jedním z výsledků spolupráce je navržená a realizovaná metodika testování průtočnosti, průběžné regenerace, parametrů provozu, stability uchycení aktivních látek a mechanické odolnosti membrán," upřesnil.
Membrána funguje na bázi síta, které dokáže zachytit nečistoty a zároveň zachovat důležité minerály. Navíc má tu výhodu, že je u ní možné měnit parametry pórů a určit tak, co má vlastně filtrovat.
Foto: Radek Pirkl, archiv TUL