JEDNOU Z PŘEDNÍCH PRAŽSKÝCH PRŮMYSLOVÝCH ŠKOL JE BEZPOCHYBY SPŠ NA PROSEKU. O TOM, JAKÉ TECHNICKÉ VYBAVENÍ MÁ TATO ŠKOLA MOMENTÁLNĚ K DISPOZICI, CO VŠECHNO BY MĚLI JEJÍ ABSOLVENTI UMĚT A JAK STUDENTY V PRŮBĚHU STUDIA SPRÁVNĚ MOTIVOVAT, JSME HOVOŘILI SE ZÁSTUPCEM ŘEDITELE TÉTO ŠKOLY ING. LUKÁŠEM PROCHÁZKOU.
SPŠ na Proseku má za sebou mnoho proměn – změnu názvu, stěhování, slučování; kterou událost v historii této školy považujete za nejvýznamnější?
Důležitým momentem byla nepochybně „optimalizace“ dvou škol neboli sloučení SŠ technické a SPŠ strojnické a vznik Střední průmyslové školy na Proseku v roce 2006. K takovýmto opatřením občas dochází a většinou jsou přijímána s nevolí. Já si však myslím, že naše „optimalizace“ byla jednou z těch, které se zdařily. Současně je třeba zdůraznit, že toto opatření v praxi znamenalo, že jsme v hlavní budově školy museli optimalizovat každý čtvereční metr, abychom do této budovy sestěhovali žáky z ostatních budov a zajistili tak všem vyučujícím a žákům kvalitní zázemí pro výuku. To se postupně po 10 letech od sloučení podařilo, takže nebylo nutné nic přistavovat.
Můžete uvést konkrétní příklady těchto optimalizačních úprav?
Některé učebny jsme mezi sebou propojili, aby bylo možné sdílet tutéž techniku pro různé výukové potřeby a abychom tak ušetřili náklady na obrovské množství techniky, která by po velkou část školního roku ležela ve skříních. Sdílením vybavení mezi učebnami je technika využita na maximum a můžeme tak inovovat další technické vybavení. Díky tomuto propojení můžeme v případě nutnosti suplování „sdílet“ i učitele. Ten může přecházet mezi učebnami a třídy tedy není nutné spojovat. Spojení dvou tříd do klasické učebny totiž vždy znamená to, že se kvalita výuky výrazně snižuje.
Dále jsme optimalizovali původní velké strojní dílny a vytvořili z nich pro nás vhodnější menší prostory, v nichž jsou nyní laboratoře pro elektrotechniku, automatizaci a strojírenství. Jednou z nich je například laboratoř zabezpečovací techniky, která je vybavena nejnovějšími systémy od Jablotronu.
Další nově vzniklá elektrotechnická dílna slouží k výuce pájení a výroby plošných spojů frézováním. Ve spolupráci s firmami ABB a Wago zde dokončujeme panely určené k výuce elektroinstalací.
Završením studia na vaší škole by měla být maturita; jakou má podobu? 
Již několik let se u nás maturita skládá formou projektu. Domníváme se totiž, že tímto způsobem studenty prověříme nejlépe, a navíc je pro ně tato forma zkoušky i více motivující. Na některých projektech pracuje i několik studentů společně. Tím si ověřujeme jejich schopnost týmové spolupráce.
Studenti oborů strojírenství a elektrotechnika například k maturitě vytvářejí návrhy různých zařízení, z nichž některá vznikají jen ve formě projektové dokumentace, některá i fyzicky. V oboru IT studenti v rámci maturitního projektu tvoří různé aplikace, hry, animace či videa.
Jak vypadá zadání takové maturity?
V zadání projektu je obsaženo z velké části to, co se žáci během čtyřletého studia naučili, ale z menší části i to, co se ve škole neprobíralo. Tím se snažíme napodobit firemní praxi, kde zaměstnanec dostane úkol a k jeho řešení něco ví a něco nikoli. Chybějící informace si pak musí sám doplnit, tj. vyřešit problém.
Abychom kluky motivovali k co nejlepším výsledkům, vystavujeme nejlepší projekty na různých průmyslových veletrzích v Praze. Letos budeme mít premiéru na veletrhu AMPER v Brně, kde budeme mít také stánek s projekty našich maturantů.
Máte ve škole i technologie, které jinde nemají?
K výuce inteligentního řízení budov například používáme systém Loxone. Jsme jednou z mála škol, se kterou tato rakouská firma spolupracuje. V dohledné budoucnosti bychom tuto výuku chtěli ještě vylepšit vybudováním zasedacích místností, sloužících pro jednání i výuku, které budou věrnou napodobeninou „obývacího“ prostoru v inteligentní budově. Studenti se v ní budou učit, jak vytvořit inteligentní systémy vytápění a ventilace či ovládání žaluzií, a jejich funkčnost si budou moci v plném rozsahu ihned ověřit, nejen na výukových panelech v laboratoři, ale i přímo zde.
V laboratoři pro síťové technologie seznamujeme žáky s technologiemi Cisco. (Jsme certifikováni na Cisco CCNA 1-4 a CISCO Security.) Učíme zde také síťové prvky MikroTik, přičemž pro tuto značku máme v Praze jako jediná škola certifikaci. Velký význam v rámci výuky správy sítí přikládáme také optickým sítím. Myslím si, že kromě nás se této problematice na úrovni SPŠ nikdo v takovéto míře nevěnuje, přitom všichni vidíme, jak rychle rostou objemy přenášených dat. Úměrně tomuto růstu je proto třeba navyšovat kapacitu sítí, a tu mohou do budoucna zajistit pouze optické sítě. Optika se stává standardem a v budoucnu bude i připojení koncových zařízení na optiku standardem. Jako jediná střední škola v České republice disponujeme spektrálními analyzátory pro optické sítě a další měřicí technikou. Nejde totiž jen o to, něco zapojit, ale také analyzovat a deklarovat parametry sítě.
K výše uvedené laboratoři bych rád podotkl, že na instalaci jejích zhruba 10 km kabelů se podíleli i samotní studenti, tak jako na velké části školní sítě. Mnozí sem chodí i v létě na brigádu a řadu věcí si tak důkladně procvičí a současně i vidí, kolik to všechno stojí práce. Mám zkušenost, že si pak vybavení školy více váží a neničí je.
K dispozici máme také laboratoř na programování jednočipových počítačů. V září jsme upravili vzdělávací plány a zařadili nová témata týkající se internetu věcí (Internet of Things), chytrých měst a Průmyslu 4.0. Podle mne je velmi důležité, aby se s Průmyslem 4.0 začalo ve školách, jinak zůstane jen u prázdných frází.
A co specifického nabízíte pro zájemce o strojírenskou konstrukci?
V této oblasti jsme možná o něco dále než jiní tím, že učíme systém CATIA V6 (3DEXPERIENCE), který byl zatím plně integrován jen v automobilce Renault. Je totiž třeba si uvědomit, že naši mladší studenti půjdou do praxe až za několik let, takže je dobré sledovat i to, co do praxe teprve přichází.
V prvním ročníku se učí technické kreslení, ale oproti jiným školám i základy CAD. To, co já jsem se na této škole kdysi učil ve třetím a čtvrtém ročníku, musí dnes studenti zvládnout během prvního půl roku. Během druhého pololetí si musí osvojit základy 3D CADu, tak aby již od druhého ročníku mohli začít spojovat nabyté znalosti dohromady. Od druhého ročníku se již vše odehrává pouze na počítači. Nemá totiž cenu kreslit ručně, přestože na řadě jiných průmyslovek se to stále učí, protože v praxi se ruční kreslení již nepoužívá. Co je zapotřebí naučit, je to, že počítač je jen nástrojem, a zda jsou data (výstupy) špatné, či správné, musí vyhodnotit student. Je tedy nutné žáky učit zejména kriticky myslet.
V osnovách máte rovněž vývoj počítačových her...
Ano, specializujeme se i na počítačovou grafiku a herní enginy, nově byla integrována i výuka virtuální reality. Do budoucna navíc plánujeme vytvoření volnočasového klubu, který bude vybaven herními konzolemi a počítači. Ty budou studentům sloužit nejen k odpočinku, ale i k testování vyvíjených aplikací a her.
Co bylo impulsem k zařazení vývoje her do výukových osnov?
Herní průmysl je velký byznys a v Praze působí mnoho herních studií. Řekli jsme si proto, že je třeba na tuto situaci reagovat a přizpůsobit osnovy požadavkům trhu práce, obdobně jako ostatní zaměření, které vyučujeme. Navíc platí, že vývoj dobré hry je podstatně těžší než vývoj většiny standardních aplikací; aby byla úspěšná, musí fungovat, ale také hráče zaujmout, vtáhnout jej do děje.
Jaké další specializace v rámci oboru IT vyučujete?
Již od roku 2009 vyučujeme IT bezpečnost neboli kybernetickou bezpečnost, přičemž osnovy tohoto oboru stále rozšiřujeme, a to jak v oblasti hardwarové, tak i softwarové bezpečnosti. Učíme také operační systémy s tím, že velký důraz klademe na servery postavené na systému Linux, ale i Windows Server.
Jaké vybavení máte k dispozici pro výuku v oboru strojírenství?
Máme laboratoř pro metrologii, ta se ale brzy bude stěhovat do nových, větších prostorů. V učebně programování CNC strojů máme obráběcí centrum Haas, na kterém učíme obrábění ve třech osách s možností rozšíření na pět os. 
V projektové laboratoři máme malé CNC stroje, na kterých si studenti mohou i po vyučování sami vyrábět, co potřebují k maturitním projektům. Jsou zde také 3D tiskárny včetně té největší na našich středních školách. S pomocí evropské dotace plánujeme v brzké době zakoupit dva průmyslové roboty. Ve vzdálenější budoucnosti si chceme pořídit ještě robot kolaborativní.
Další učebna, která je přístupná po celou dobu provozu školy, slouží výuce 3D tisku. Ta je vybavena 3D tiskárnami od našeho technologického partnera společnosti YSOFT. Celkem tak máme ve škole již 25 3D tiskáren. Studenti si sem mohou kdykoli přijít tisknout, co potřebují. V této oblasti nejsme žádným nováčkem, 3D tisk jsme do výuky zavedli již v roce 2010. Tehdy se již na některých vysokých školách používal, ale na středních téměř vůbec. Proto dnes nabízíme školení 3D tisku i pro další školy.
Snažíte se v konkurenci dalších průmyslových škol v Praze nějak výrazněji profilovat, vymezit se vůči nim?
Nehovořil bych o vymezování se, průmyslové školy totiž nepovažujeme za konkurenci, pro nás jsou konkurencí gymnázia, která nám přebírají studenty a kterých je v Praze dle mého názoru nadbytek. Pokud se mezi sebou přetahují o studenty průmyslovky, do praxe se více technických odborníků nedostane. Mohu však říci, že v posledních letech se nám daří naopak přetahovat studenty gymnázií, byť se jedná o jedince.
Máte zjištěno, čím vaše škola zájemce o studium nejvíce přitahuje?
Zájem o studium u nás z velké části vzbuzuje vybavení školy, přestože to je při veškeré jeho kvalitě spíše druhotná záležitost. My zájemcům o studium říkáme, že důležité není ani tak to, kde se budou učit, ale co se budou učit. Snažíme se sledovat moderní trendy, to ano, ale především usilujeme o to, přiblížit se výukou praxi a vzbudit ve studentech motivaci ke studiu. Ti totiž musí ve všem učebním snažení spatřovat nějaký smysl, především jak se uplatnit v praxi. Pouze to, aby prošli do dalšího ročníku, pro ně většinou větší smysl nemá a pro nás také ne.
Jak se vaší škole daří rozvíjet spolupráci s firmami?
Spolupráci s firmami zakládáme na tom, aby byla oboustranně výhodná. Nechceme být tím, kdo jen bere a nic nedává. Nejde přitom jen o peníze, pro nás je třeba zajímavé i to, když nám firma poskytne nějaké studijní materiály či zajímavé informace z praxe, nebo našim studentům umožní absolvovat u ní praxi. My sami však studentům praxi zásadně nehledáme, dáme jim pouze seznam partnerských firem, které o studenty na praxi stojí, a oni už si vše ostatní musí zařídit sami.
Lišíme se i v časovém rozvrhu praxe. Na průmyslových školách bývají během studia standardně čtyři týdny praxe, a to většinou ve druhém a třetím ročníku. My požadujeme týdnů šest – tři týdny na konci třetího a tři týdny na začátku čtvrtého ročníku. Pro studenty je to takto přínosnější, protože se již blíží zakončení jejich studia, více toho také umějí, a navíc si v případě zájmu mohou přes prázdniny domluvit stáž a prodloužit si tak praxi na více než tři měsíce. Studenti tak získají mnoho cenných zkušeností. My sice studentům dokážeme vysvětlit, jak se co dělá, ale takový ten každodenní ruch a shon firemního provozu jim ve škole nasimulovat neumíme.
Jestliže se zařizováním praxe nepomáháte vy, nečiní tak za studenty rodiče?
Rodiče přemlouváme, aby praxi za své potomky nehledali. Možná ještě důležitější než procvičit se po odborné stránce je totiž naučit se s vyhlédnutou firmou komunikovat, napsat motivační dopis, přesvědčit ji o svých kvalitách a zájmu o obor. V některých případech tak studenti musí podstoupit přijímací proceduru, která se velmi blíží klasickému výběrovému řízení. To je hlavní důvod, proč chceme, aby komunikovali se zaměstnavateli primárně žáci, a ne rodiče či škola. Pokud jako zaměstnavatel chcete do někoho investovat své personální zdroje, chcete také vidět, že druhá strana (student) má skutečný zájem.
O jaký obor je u vás největší zájem?
Nejvíc zájemců je asi celkem pochopitelně o IT. Většinou je to totiž tak, že rodiče řeknou dítěti, aby šlo studovat nějaký technický obor, ono neví, tak jde studovat IT. Druhým důvodem je to, že děti doma uživatelsky pracují s počítačem a domnívají se, že to je dostatečný předpoklad ke studiu IT. My zájemcům o IT říkáme: zvažte svoji volbu dobře, uvědomte si, že budete vytvářet pracovní podmínky pro většinu ostatních profesí. Trochu paradoxní na tom totiž je, že většina zájemců o studium IT jsou uživatelé počítačů a uživatelskému používání počítačů jsou dnes mnohem blíže právě ty ostatní obory, které u nás lze studovat. Někteří studenti, když v průběhu studia zjistí, co obor IT obnáší, zklamaně odcházejí. My jim v odchodu nebráníme, vycházíme totiž z toho, že ne každý student musí mít maturitu. Přicházíme tak sice o peníze, které bychom na tyto studenty dostali, ale mně osobně by přišlo nefér držet je zde až do čtvrtého ročníku a pak jim říci, že na maturitu nemají. Máme zjištěno, že 20 až 30 % našich studentů skončí v průběhu studia, nejčastěji hned v prvním ročníku, a nejvíce jsou to právě „ajťáci“.
Snažíte se tedy žákům základních škol v dostatečném předstihu představit to, co je u vás čeká?
Od roku 2007 pořádáme „Prosecké dny techniky“, kde si zájemci o studium mohou přímo vyzkoušet to, co je náplní studia. Každoročně je jedno z témat vývoj her a o něj je jednoznačně největší zájem. Některé roky musíme toto téma i několikrát zopakovat. Po nás začaly takovéto akce pořádat i další odborné školy a pražský magistrát tyto projekty dokonce začal dotovat. Oproti dnům otevřených dveří, které samozřejmě také pořádáme, je v tomto případě cílem to, aby si každý mohl náplň vybraného oboru vyzkoušet. Kapacita těchto akcí je přiměřeně účelu omezená, každé téma je koncipováno zhruba pro 10 až 15 žáků, což je velikost jedné naší normální skupiny v odborné laboratoři či učebně IT.
Kolik procent vašich studentů pokračuje ve studiu na vysokých školách?
Je to zhruba 80 % studentů, kolik jich však vysokoškolské studium dokončí, neevidujeme. Víme však to, že řada z nich je zklamaná přílišnou teorií a minimální praxí, vysoká škola je nebaví a odcházejí raději do praxe. Zde je však třeba zdůraznit, že v řadě firem uchazeč o pozici konstruktéra vysokoškolské vzdělání ani nepotřebuje. Pokud je dostatečně schopný, může se i se střední školou vypracovat do vedoucích pozic. Já sám, i když jsem vystudoval strojní fakultu ČVUT, využívám dodnes řadu znalostí na různých projektech, které jsem získal během středoškolských studií, možná ve větší míře než těch vysokoškolských.