Zpracovatelský průmysl, do kterého spadá i strojírenství, patří z hlediska počtu pracovních úrazů mezi nejrizikovější obory. V roce 2025 zde bylo zaznamenáno 14 558 úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny, tedy téměř třetina všech nahlášených případů. Dobrou zprávou je, že počet nehod dlouhodobě klesá. Podle společnosti Profika k tomu přispívají také přísnější bezpečnostní požadavky, nové ochranné prvky a modernizace používaných technologií. Pokud už k pracovnímu úrazu dojde, zranění mají nárok na odškodnění. Statistiky společnosti Vindicia uvádí, že kompenzace za pracovní úraz běžně dosahuje stovek tisíc až milionů korun, cestu k ní ale často komplikují zažité mýty.
Podle dat Českého statistického úřadu se v loňském roce stalo 42 541 pracovních úrazů, které si vyžádaly pracovní neschopnost delší než tři dny. K téměř třetině událostí došlo ve zpracovatelském průmyslu, který zahrnuje širokou škálu oborů od slévárenství přes produkci potravin až po strojírenství. Na samotnou výrobu strojů a zařízení připadlo 1 513 nahlášených úrazů, dalších 506 na instalace strojů. Oproti roku 2024 šlo o pokles o 198, respektive 31 případů. „Úrazy a jejich příčiny se pečlivě evidují i kvůli tomu, aby byla následně upravena povinná pravidla. Vznikají tak metody a nové ochranné prvky, které mají zabránit třeba i kuriózním případům, na které dosud nikdo nemyslel," vysvětluje Jakub Kaufman ze společnosti Profika, která se již 34 let zaměřuje na obráběcí technologie.
Pomáhají nové technologie i přísnější pravidla
Počet úrazů v rizikovém oboru, kde je člověk v těsném kontaktu s mohutnými stroji, lisy a těžkými díly, pomáhají snižovat mimo jiné i nové technologie a neustále inovované bezpečnostní prvky. Ty zahrnují mechanické zabezpečení, tedy například kryty a ploty s doplňkovými bezpečnostními prvky, jako jsou RFID zámky. Časté jsou bezpečnostní kliky. K novějším metodám se řadí optické závory. Tam, kde je nutná kooperace člověka se stroji, se nasazují moderní 2D scannery nebo stropní senzory. Ty umožňují větší volnost ve výrobě při zachování bezpečné spolupráce mechanického i lidského faktoru.
Kaufman se v Profice zaměřuje především na oblast automatizace. U autonomních technologií, jako jsou roboty či robotické paže, jsou pravidla opět velmi striktní. „Vstupuje zde do hry kombinace celé řady opatření. Je nutné se rozhodnout, jak vysoká má být ochranná klec okolo stroje, v jaké vzdálenosti od pohyblivých prvků, zda stačí, aby pracovník neprostrčil dlaň, nebo nesmí proniknout ani prst. Při instalaci proto doporučujeme asistenci odborníků na bezpečnost, selský rozum zde nestačí," radí Kaufman.
Firmy mají tendenci šetřit, u bezpečnosti se to ale nevyplatí
Požadavky na bezpečnost strojů se stále zvyšují. „Jakýkoliv ochranný prvek použitou technologii prodražuje. Pokud například zavádíme robotizaci či instalujeme nové obráběcí stroje, občas firmy přijdou s požadavkem, zda by se nedaly uspořit peníze právě na bezpečnosti. To ale nejde, právě zde jsou směrnice zcela jasné. Všechny důležité prvky navíc musí být zdvojené - je tu uplatněna stejná logika jako například u zabezpečení vlakových přejezdů, kde výpadek jednoho kontaktu nesmí mít vliv na funkci. Vedení firem ale argumentům naslouchá a vždy je nakonec akceptuje," říká Kaufman. V praxi se Profika setkává s případy, kdy dílny používají bezpečnostní čidla z vlastních zásob, aniž by splňovala patřičné nároky. I zde je třeba situaci napravit.
Nepřekročitelným pravidlem je pak povinná certifikace. „Veškeré technologie zavedené v Česku musí mít patřičnou homologaci. V tom je celý evropský trh zcela striktní. Zastupujeme korejské výrobce Hanwha i Hyundai Wia a víme, že se obráběcí stroje dodávané na náš trh liší od zbytku světa právě důrazem na bezpečnost. To je prodražuje. Firmy, které by chtěly ušetřit a nakoupit necertifikované technologie z Číny, Afriky či obecně druhé ruky sice nezaplatí tolik, ale velmi riskují. Kromě zranění zaměstnance hrozí, že případnou kompenzaci úrazu budou kvůli zanedbání povinnosti platit z vlastní kapsy," zdůrazňuje Kaufman. Podle Profiky je nezbytné i kvalitní a pravidelné proškolení personálu, stejně jako zavedení vnitřních směrnic, které řídí mimo jiné i pohyb po strojírenském areálu.
Zranění mají nárok na odškodnění
U pracovních úrazů se počítá s tím, že je příčinou lidská chyba, například nepozornost či pomalá reakce. A zranění si mohou nárokovat odškodnění. „Důvodem ke krácení částky je tedy buď výrazné a úmyslné porušení bezpečnostních pravidel nebo skutečně velká neopatrnost. Z nároků na odškodnění zcela vyřadí práva načerno. V ostatních případech vzniká právo na plnou částku kompenzace, která zahrnuje například bolestné, ošetřovné, dorovnání platu, různé renty či ztížení společenského uplatnění," říká Tomáš Beck, expert na odškodnění ze společnosti Vindicia. Částky se běžně šplhají na stovky tisíc až miliony korun v závislosti na závažnosti úrazu a jeho následků.
Kompenzace nejde z kapsy firmy, platí pojišťovna
Každá společnost je pro případ úrazu zaměstnance pojištěna. Jedná se o legislativní imperativ pro každého zaměstnavatele bez ohledu na jeho velikost - pojistit se musí jak živnostníci, tak velké korporáty. Vindicia ale upozorňuje, že spousta pracovníků i vedení podniků stále věří mýtu, že odškodnění firmy platí z vlastní kapsy. To cestu k adekvátní kompenzaci vážně komplikuje, protože se lidé v obavě ze ztráty zaměstnání bojí o své nároky hlásit. Stejně jako další omyl, a sice že k úrazu musí dojít přímo při výkonu práce.
Obojí ilustruje případ z menší ostravské výrobní firmy. „Mladý dělník při cestě ze šaten uklouzl na vlhké podlaze a bohužel spadl tak nešťastně, že se těžce zranil. O situaci jsme se dozvěděli a muže kontaktovali - ten ale na začátku odmítal cokoliv řešit. Nechtěl si zničit dobrý vztah se zaměstnavatelem, který také žil v iluzi, že případné odškodnění vyplácí z vlastního účtu. Obě strany se nám podařilo přesvědčit, že tomu tak není a kompenzaci hradí pojišťovna. Firma okamžitě začala velmi ochotně spolupracovat na řešení případu a zraněný muž nakonec získal více než 700 tisíc korun," popisuje Beck.